21 C 142/2021-41 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se původně na žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši 7 620 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 17. 11. 2020 při jízdě na lince metra A, dne 8. 11. 2020 při jízdě na lince č. 10 tramvaje, dne 5. 11. 2020 při jízdě na lince metra A, dne 12. 11. 2020 při jízdě na lince metra A, dne 3. 11. 2020 při jízdě na lince tramvaje č. 9 hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalovaný tak naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala v každém uvedeném případě jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, žalovaný ovšem požadované nezaplatil. 2. Dne 12. 8. 2021 vzala žalobkyně svým podáním žalobu částečně zpět co požadovaného příslušenství a co do jednotlivých přirážek k jízdnému po 1 500 Kč, soud proto usnesením ze dne 22. 10. 2021, č. j. 21 C 142/2021-29, které nabylo právní moci dne 27. 11. 2021 řízení v odpovídajícím rozsahu částečně zastavil, a to co do částky zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 Kč od 18. 11. 2020 do zaplacení, částky ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 18. 11. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 Kč od 9. 11. 2020 do zaplacení, částky ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 9. 11. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení, částky ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, částky ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení, částky ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně se nicméně nadále domáhala na žalovaném zaplacení částky 24 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu dne 3. 11. 2020, částky 24 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu dne 5. 11. 2020, částky 24 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu dne 8. 11. 2020, částky 24 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu dne 12. 11. 2020 a částky 24 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu dne 17. 11. 2020. Žalobkyně dále požadovala na žalovaném zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 400 Kč představující zaplacený soudní poplatek. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu i jeho zákonné zástupkyni byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud ze„ Zápisů o provedené přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 3. 11. 2020 na lince tramvaje č. 9, dne 5. 11. 2020 na lince metra A, dne 8. 11. 2020 na lince tramvaje č. 10, dne 12. 11. na lince metra A, dne 17. 11. 2020 na lince metra A. Na výzvu kontrolora se však neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému v daných případech nezaplatil. Výše přirážky k jízdnému je soudu známa z jeho úřední činnosti. 5. Dle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se dopravce smlouvou o přepravě zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. 7. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 8. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 9. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 10. Protože se žalovaný ve všech případech neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný. 11. Pokud jde o svéprávnost žalovaného ve smyslu ust. § 15 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a procesní způsobilost žalovaného ve smyslu ust. § 20 o. s. ř., poukazuje soud na skutečnost, že žalovaný v době, kdy cestoval bez platného cestovního dokladu a v době podání žaloby ještě nebyl zletilý. Dle § 31 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jejich věku. Pokud jde o procesní způsobilost (§ 20 o. s. ř.) mají nezletilí procesní způsobilost v tom rozsahu, v jakém jsou svéprávní. V době, kdy žalovaný cestoval bez platného cestovního dokladu, bylo žalovanému necelých 15 let. Dle názoru soudu byl žalovaný v tomto věku schopen rozpoznat dopad jednání spočívajícího v cestování bez platného cestovního dokladu a tudíž i význam žaloby, která proti němu byla podána. V uvedeném směru soud poukazuje také na nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. II ÚS 1864/16, podle kterého pravidlo obsažené v § 31 o. z. je třeba aplikovat i na způsobilost nezletilého k uzavření přepravní smlouvy. 12. O náhradě nákladů řízení soud ve vztahu k části nároku, o kterou žalobkyně vzala žalobu zpět tj., tj. ve vztahu k částce ve výši 7 500 Kč s příslušenstvím, rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř., kdy řízení bylo částečně zastaveno z důvodů na straně žalobkyně a ve vztahu ke zbytku nároku ve výši 120 Kč podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve vtahu k této části úspěšná, byla však úspěšná pouze částečně, neboť ve vztahu k celému předmětu řízení, tj. k částce 7 620 Kč byl převážně úspěšný žalovaný. Tomu však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, jak je patrno z výroku II tohoto rozhodnutí.