7 C 393/2022-42 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 012,40 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. K uzavření úvěrové smlouvy přitom došlo prostředky komunikace na dálku skrze webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů (jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, adresu bydliště, e-mailovou adresu a telefonní číslo), kdy pak pod svým uživatelským účtem odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částku ve výši 4 000 Kč, žalovaný však ničeho neuhradil, a to ani přes upomínku zaslanou mu zástupcem žalobkyně dne [datum]. [příjmení] dlužné jistiny požaduje žalobkyně ještě také zákonné úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti žalovaného o úvěr. Dne [datum] byla žalobkyni doručena výzva, aby soudu sdělila, zda zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala svým vyjádřením ze dne [datum] s tím, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalovaného z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Žalovaný odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásil, že má pravidelný příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného nedošlo ze strany právního předchůdce žalobkyně k důvodným pochybám ohledně jeho platební schopnosti. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky řízení podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně v podání ze dne [datum] souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud na základě listin předložených žalobkyní dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu ve věci. 6. Smlouva o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] obsahuje údaje o žalovaném, chybí však vlastnoruční, popř. zaručený elektronický podpis. Výše úvěru je uvedena v částce 4 000 Kč. 7. [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný, a že částka ve výši 4 000 Kč byla na výše uvedené účet připsána pod variabilním symbolem [číslo] dne [datum]. 8. Z historie transakcí za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] byla z účtu žalobkyně odeslána na účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částka 4 000 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni a současně byl vyzván k úhradě částky ve výši 10 727,40 Kč ve lhůtě do 3 tří dnů. 11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů a že byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne [datum], jak vyplývá z podacího lístku. 12. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neunesla důkazní břemeno, když v řízení nebylo prokázáno, že by mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byl uzavřena předmětná úvěrová smlouva. Jak je patrné ze shora uvedeného, smlouva nebyla opatřena podpisem žalovaného, přičemž i když si je soud vědom toho, že k jejímu uzavření mělo dojít pomocí prostředků komunikace na dálku, tak ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt. 13. V projednávané věci byla žalovanému poskytnuta částka 4 000 Kč poté, co žalovaný odeslal prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně žádost o úvěr. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaný s původním věřitelem uzavřel smlouvu o úvěru, zároveň nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena, kdy z žádného důkazu nevyplývá, že by právě tato smlouva kdy byla předmětem jakéhokoliv kontraktačního procesu. 14. V řízení se podařilo prokázat pouze to, že žalovanému byla [datum] poukázána částka ve výši 4 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalovaného jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinný žalobkyni vydat. 15. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla dne [datum] postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). 16. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od [datum], pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 o. z. teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 17. Dluh se zde stal tedy splatným až v návaznosti na učiněnou výzvu. V daném případě žalobkyně doložila, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], jehož součástí byla výzva k plnění, byla žalovanému odeslána, kdy mělo být plněno do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. byla výzva k úhradě dlužné částky doručena žalovanému dne [datum] (jelikož poslední den lhůty připadl na neděli [datum], je v takovém případě dle § 607 o. z. posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující). Žalovaný je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však první den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné