8 C 152/2021-35 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobou došlou soudu dne 17. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky jako dluhu ze smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 14. 9. 2014. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [webová adresa], respektive formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o úvěr žalovaný potvrdil, že se seznámil se všeobecnými obchodními podmínkami a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. V této žádosti žalovaný rovněž uvedl své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně poplatků vrátit do 22. 11. 2014. Žalovaný neuhradil jistinu ve výši 8 000 Kč a dále sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru v celkové částce 5 600 Kč, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 600 Kč od 23. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně dokládala své tvrzení smlouvou o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 14. 9. 2020. U žalovaného jsou vyplněny údaje o rodném čísle, identifikační číslo, sídlo, telefonní číslo, e-mail a číslo bankovního účtu. Dále je zde uvedeno, že je žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, splatný převodem na jeho číslo účtu, a žalovaný se úvěr zavazuje splatit do 70 dnů ode dne čerpání úvěru. Listina je opatřena podpisem jednatele žalobkyně, u žalovaného je uveden pouze kód SMS verifikace. Dále žalobkyně předložila listinu nazvanou Potvrzení o provedené platbě, v níž je uvedeno, že částka 8 000 Kč byla odeslána dne 14. 9. 2020 na číslo účtu uvedené ve smlouvě o podnikatelském úvěru jako číslo účtu žalovaného. Z potvrzení banky spravující účet, na který byla částka odeslána, má soud za prokázané, že se jedná o účet žalovaného. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 5. 12. 2020. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení Evropské unie [číslo] o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce na vnitřním evropském trhu, (dále jen„ eIDAS“) pouze kvalifikovaný elektronický podpis. Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, jelikož podpis žalovaného na smlouvě není připojen ani v písemné podobě, ani v elektronické podobě splňující výše uvedené požadavky. Stejně tak z žádných žalobkyní tvrzených úkonů, ale ani z předložených listin nelze dovodit, že mezi žalovaným a žalobkyní byla smlouva o úvěru platně uzavřena. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 8 000 Kč. Protože žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by uvedenou částku žalobkyni vrátil, jedná se o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle § 2991 a následujících o. z. Dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 23. 11. 2020 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy, stal se dluh dle § 1958 odst. 2 o. z. splatným až na výzvu. Žalobkyně doložila první výzvu ze dne 5. 12. 2020, která byla podána na poště téhož dne. Dle § 573 o. z. platí domněnka dojití zásilky třetí pracovní den po odeslání. Dne 5. 12. 2020 byla sobota, zásilka se tedy má za doručenou 9. 12. 2020. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do tří dnů, tj. 12. 12. 2020. Od 13. 12. 2020 je tedy v prodlení. Žalobkyně má tak dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ke dni 13. 12. 2020 činila 8,25 %. Soud tedy žalobě vyhověl co do jistiny a úroku z prodlení od 13. 12. 2020 do zaplacení. Co do poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 600 Kč, úroku z prodlení z tohoto poplatku a úroku z prodlení z jistiny za období od 23. 11. 2020 do 12. 12. 2020 soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal jejich poměrnou náhradu převážně úspěšné žalobkyni. Poměrný úspěch žalobkyně činí 17,6 % (úspěch 8 000 Kč mínus neúspěch 5 600 Kč = 2 400 Kč = 17,6 % z 13 600 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 600 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) realizovaných do podání návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Náklady řízení tak činí 2 252 Kč, z toho 17,6 % je rovno částce 396,4 Kč.