11 C 336/2022-43 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 10. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 059 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 22. 7. 2019 s žalovaným prostřednictvím webových stránek [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný měl právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s touto částkou i částku 4 059 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní úrok, vše do 11. 8. 2019. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2022. Žalovaný dluh i přes upomínku odeslanou dne 13. 10. 2022 neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný na výzvu soudu nereagoval a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Z formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 7. 2019 soud zjistil, že obsahuje údaje o právní předchůdkyni žalobkyně, žalovaném a úvěru. Podpis žalovaného ani právního předchůdce žalobkyně není připojen. 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 22. 7. 2019 bylo zjištěno, že obsahuje údaje o právní předchůdkyni žalobkyně, žalovaném a údaje o úvěru. Je připojen pouze podpis právní předchůdkyně žalobkyně bez podpisu žalovaného. 7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 22. 7. 2019 soud zjistil, že měla být dne 22. 7. 2019 zaslána právní předchůdkyní žalobkyně na účet č. [bankovní účet] částka ve výši 13 000 Kč. 8. Z oznámení [právnická osoba] ze dne 18. 1. 2023 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2022 včetně příloh k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. 10. Z oznámení ze dne 13. 10. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. 11. Z výzvy ze dne 13. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby, a to do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku. 12. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 o. z., neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena předmětná smlouva o úvěru, neboť smlouva byla předložena bez podpisu stran. Soud si je vědom, že měla být tato smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nicméně žalobkyně v řízení pouze prokázala, že byla žalovanému poukázána právní předchůdkyní žalobkyně částka 13 000 Kč. Nebyl už však prokázán právní důvod (uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaných podmínek, zejména poplatku a úroku), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť se jedná na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, nemají v žalobním tvrzení oporu ani nároky na poplatek a úrok ve výši 4 059 Kč. Soud proto v této části žalobu včetně úroku z prodlení zamítl. 13. Vzhledem k prodlení žalovaného ve smyslu § 1970 o. z. požadovala žalobkyně též přiznání úroků z prodlení od 12. 8. 2019. S tímto požadavkem žalobkyně se soud však neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh žalovaného se v intencích výše uvedených závěrů tak stal splatným až učiněnou výzvou ze dne 13. 10. 2022, která byla žalovanému zaslána téhož dne. Dle § 573 o. z. se má za to, že tato zásilka došla žalovanému dne 18. 10. 2022 a žalovaný měl plnit do 19. 10. 2022. Žalobkyni lze zčásti přisvědčit, že žalovaný byl povinen ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. plnit bez zbytečného odkladu (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ještě odkazuje na § 563 zákona č. 40/1964 Sb.). V předmětné věci tak soud dospěl k závěru, že daná lhůta 1 dne k plnění odpovídá § 1958 odst. 2 o. z., proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 20. 10. 2022 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 171 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 059 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by činila 2 252 Kč, 52 % z toho představuje částku 1 171 Kč. 15. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nezaplacení dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.