11 C 59/2023-27 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 21. 2. 2023 se žalobkyně domáhala na žalovaném úhrady shora uvedené částky představující dluh za vyúčtování služeb za rok 2021. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalobkyně se žalovaným dne 3. 4. 2019 nájemní smlouvu na dobu určitou k bytové jednotce [číslo] nacházející se v 5. podlaží domu [adresa], na adrese [adresa žalovaného], v katastrálním území Žižkov, obec Praha (dále jen„ bytová jednotka“). Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně a včas, když žalobkyni neuhradil do doby odstěhování se z předmětného bytu dne 20. 1. 2022 vyúčtování služeb za rok 2021, na jehož základě byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nedoplatek ve výši 34 826 Kč. Žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 115a o. s. ř). Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný na výzvu soudu nereagoval a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyni je svěřena správa nemovitosti - budovy [adresa], která stojí na pozemku parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] v katastrálním území Žižkov. 5. Z nájemní smlouvy č. 2019 [číslo] ze dne 3. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně přenechala žalovanému za úplatu do užívání za účelem bydlení byt [číslo] v 5. podlaží domu [adresa] na adrese [adresa žalovaného], katastrální území Žižkov, a to na dobu určitou od 1. 3. 2019 do 29. 2. 2020. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni za užívání bytu nájemné ve výši 8 058 Kč měsíčně a zálohy na služby dle rozpisu uvedeného v evidenčním listu, který je nedílnou součástí smlouvy, a to nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platí nájemné. 6. Z evidenčního listu ze dne 10. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal platit měsíčně nájemné ve výši 8 058 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytové jednotky v celkové výši 1 940 Kč. 7. Z rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 7. 2022, č. j. 7 C 37/2022 – 22 soud zjistil, že soud rozhodl na podkladě žaloby žalobkyně a zavázal žalovaného k zaplacení částky 217 140 Kč s příslušenstvím představující dlužné nájemné a náklady za služby za období od června 2020 do ledna 2022. Z výpisu z konta nájemce ze dne 31. 1. 2022 soud zjistil, že součástí dlužné částky bylo vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 21 649 Kč. 8. Z výpisu z konta nájemce ze dne 31. 1. 2023 bylo zjištěno, že za období roku 2021 činil nedoplatek z ročního vyúčtování splatný dne 31. 8. 2022 částku 34 826 Kč. 9. Z vyúčtování služeb ze dne 2. 6. 2022 včetně kopie dodejky soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému služby za rok 2021, celková dlužná částka vyúčtování činila 34 826 Kč, žalovaný byl upozorněn na možnost reklamovat vyúčtované služby, žalovaný byl vyzván k úhradě nedoplatku do 31. 8. 2022; přílohou výzvy k zaplacení nedoplatku bylo detailní vyúčtování služeb za rok 2021. Z doručenky České pošty bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému uložena k vyzvednutí dne 27. 4. 2022, žalovaný si ji nevyzvedl. 10. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že dne 3. 4. 2019 žalobkyně a žalovaný uzavřeli nájemní smlouvu k bytové jednotce [číslo] nacházející se v 5. podlaží domu [adresa], postaveného na pozemku parc. [číslo] na adrese [adresa žalovaného], v katastrálním území Žižkov, obec Praha. Žalovaný byl povinen hradit žalobkyni měsíčně nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce nájemné ve výši 8 058 Kč a zálohy na služby ve výši 1 940 Kč. Žalovaný dluží na službách na základě vyúčtování služeb za rok 2021 částku 34 826 Kč. Žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu přes to, že mu detailní vyúčtování služeb bylo doručeno a byl vyzván k jeho úhradě do 31. 8. 2022. 11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v souladu s § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platně uzavřena smlouva o nájmu bytové jednotky na dobu určitou. 13. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. 14. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. 15. Dle § [číslo] odst. 1 ve spojení s § 2247 o. z. žalobkyně a žalovaný ujednali měsíční nájemné ve výši 8 058 Kč a zálohy na služby ve výši 1 940 Kč. Žalovaný však neplnil řádně své smluvní povinnosti, když žalobkyni neuhradil nedoplatek za vyúčtované služby čerpané v roce 2021 ve výši 34 826 Kč. Přes výzvy žalobkyně se žalovaný ocitl ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Soud tak žalobkyni přiznal v souladu s § 1970 o. z. též nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, který je stanoven nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobou požadovanou částku uhradil, případně že vyúčtování služeb reklamoval ve lhůtě, případně že jinak brojil proti obsahu vyúčtování služeb za rok 2021, soud žalobě v celém rozsahu včetně úroku z prodlení vyhověl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 042 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 742 Kč a paušální náhrady ve výši 300 Kč za tři úkony po 100 Kč, a to přípravu ve věci, výzvu k plnění ze dne 2. 6. 2022 a žalobu dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Soud nepovažuje právní zastoupení za účelně vynaložený náklad u statutárních měst a jejich městských částí. V případě statutárních měst a jejich městských částí se podle ustálené judikatury presumuje, že jejich personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musely vyhledávat právní pomoc advokátů, jejichž náklady pak nelze mít za účelně vynaložené, není-li v řízení prokázán opak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2596/2015, usnesení téhož soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3381/2012, či ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013, popř. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, či ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/13). Ústavní soud sice zároveň zdůraznil význam okolností konkrétního případu a připustil účelnost zastoupení advokátem v případech, kdy se jedná o právní problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, či s mezinárodním prvkem, o takový případ však v dané věci nejde. Vymáhání dlužného nájemného nebo bezdůvodného obohacení a plateb za služby spojené s užíváním bytu naopak patří mezi ustálenou agendu městských částí a daný případ tak nelze podřadit pod uvedenou výjimku.