16 C 149/2023-62 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou soudu dne [datum] a jejím doplněním domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky představující jistinu poskytnutého úvěru ve výši 65 057,64 Kč, úrok do zesplatnění ve výši 434,30 Kč a smluvní pokutu ve výši 8 298,70 Kč. Žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobkyní smlouvu o úvěru od [anonymizováno] a o stavebním spoření, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 78 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami po 627 Kč. Roční úroková sazba činila po snížení 4,85 %. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši, která o 10 % převyšuje sjednanou úrokovou sazbu, a to z dlužných splátek. Po dobu trvání smlouvy uhradil žalovaný pouze částku 11 286 Kč. Žalovaný nedoložil potřebné dokumenty, ke kterým se smluvně zavázal, ačkoli k tomu byl žalobkyní vyzván. Žalobkyně proto byla oprávněna požadovat okamžité splacení zůstatku úvěru a úvěr byl ke dni [datum] zesplatněn. Po zesplatnění uhradil žalovaný částku 8 733 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím databází bankovních a nebankovních registrů a dalších registrů a databází. Dále posuzovala příjem žalovaného a jeho výdaje dle statistických údajů. Žalobkyní bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalobce činí 32 808 Kč. Žalovaný dále hradil měsíční splátky jiných úvěru ve výši 15 441 Kč. Další náklady žalovaného žalobkyně vypočetla na částku 8 781 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ust. § 115a o. s. ř). Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. Usnesením ze dne 19. 5. 2023 č.j. 16 C 149/2023-37 bylo řízení částečně zastaveno co do částky 1 245 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. 5. Ze smlouvy o úvěru od [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že byla mezi stranami uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 78 000 Kč, a to na bydlení. Úroková sazba byla sjednána ve výši 4,85 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 627 Kč. 6. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období [číslo] – [číslo] (č.l. 52 – 54) byl zjištěn průměrný měsíční výdělek žalovaného ve výši cca 32 – 33 000 Kč. 7. Z vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt (č.l. 55 – 56) bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr dne [datum], úvěr měl být ve výši 78 000 Kč a splácen ve 175 měsíčních splátkách po 627 Kč. Příjem žalovaného měl činit 32 808 Kč, celkové měsíční náklady rodiny (včetně splátek jiných úvěrů ve výši 15 441 Kč) měly činit 19 832 Kč. 8. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k doložení příslušných dokumentů s tím, že v opačném případě bude třeba uhradit celou částku úvěru. 9. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu nedodržení podmínek stanovených smlouvou byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn. 10. Výzvou před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky v celkové výši 73 790,64 Kč (upomínka ze dne [datum]). 11. Z hlediska skutkového stavu věci má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření shora specifikované smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut překlenovací úvěr ve výši 78 000 Kč, který se zavázal splácet. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy a nedoložil žalobkyni dokumenty, k nimž se zavázal, žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalovaný na úvěr do dne podání žaloby uhradil pouze částky 11 286 Kč a 8 733 Kč. 12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Dle § 9 odst. 1zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 17. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. 18. Rovněž je možno poukázat také na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. 19. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C – [číslo], přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně. 20. Při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele tedy nelze vyjít pouze z prohlášení spotřebitele, když je třeba vždy ověřovat, zda jsou jeho prohlášení pravdivá. Nelze tedy vycházet ani z odhadovaných či statistických údajů, které nemusí reflektovat skutečnou situaci