16 C 221/2023-34 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalované zaplacení shora uvedené částky představující nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2022 byla předmětná pohledávka postoupena z původního věřitele ([právnická osoba]) na [právnická osoba] a.s. a z této společnosti byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalovaná uzavřela dne 29. 10. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 240 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 903 Kč, včetně úroku ve výši 9,99 % ročně a poplatku za pojištění ve výši 262 Kč měsíčně. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Banka proto ke dni 9. 12. 2021 dluh zesplatnila. Žalovaná uhradila částku v celkové výši 126 608,71 Kč (žalobkyně započetla částku 12 608,40 Kč na úroky a poplatky, částku 15 004,66 Kč na úrok ve výši 8,5 % ročně, částku 17 634,89 Kč na úrok ve výši 9,99 % ročně a částku 81 360,76 Kč na jistinu). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ust. § 115a o. s. ř). Žalobkyně uvedla, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce ze dne 22. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaná požádala banku o úvěr ve výši 240 000 Kč, který se zavázala splácet v měsíčních splátkách po 3 903 Kč. Úrok činil 9,99 % ročně. Pojištění činilo 262 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, je zaměstnaná a její čistý měsíční příjem činí 38 000 Kč a nezbytné měsíční výdaje 8 000 Kč. 5. Z akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne 29. 10. 2019 bylo zjištěno, že banka sdělila žalované, že došlo k uzavření smlouvy dle návrhu. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky banky, ceník produktů a služeb a produktové podmínky pro osobní úvěry. 6. Z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 9. 12. 2021 bylo zjištěno, že banka úvěr k uvedenému dni zesplatnila. 7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 17. 2. 2022 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z banky na [právnická osoba], a.s., což bylo žalované oznámeno. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2022 a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2022 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. 9. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 23. 3. 2022 byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky v celkové výši 250 872,28 Kč. 10. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že banka při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z příjmu 38 000 Kč. 11. Z prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 4. 4. 2023 bylo zjištěno, že banka uvedla, že výpočet byl proveden ke dni schvalování žádosti (29. 10. 2019). Deklarovaný příjem žalované byl 38 000 Kč, ověřený příjem 33 458 Kč. Nebylo zjištěno, že by žalovaná splácela jiné úvěry. Banka pak vycházela z výdajů žalované ve výši 8 504 Kč. 12. Z mimořádného výpisu z účtu žalované od 29. 3. 2019 do 18. 1. 2020 bylo zjištěno, že příjem na účet žalované činil 30 000 Kč měsíčně. Nájem žalovaná hradila ve výši 18 700 Kč měsíčně, přičemž z výpisu jsou patrné i další výdaje žalované. 13. Z potvrzení o příjmu bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalované činil cca 33 500 Kč. 14. Z hlediska skutkového stavu věci má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo dne 29. 10. 2019 k uzavření shora specifikované smlouvy, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 240 000 Kč, který se zavázala splácet spolu s poplatky a úrokem ve výši 9,99 % ročně. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy, nehradila stanovené splátky. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované, přičemž správně vycházel z prokázaného čistého příjmu žalované 33 458 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu žalované má soud za prokázané, že žalovaná hradila měsíčně nájem ve výši 18 700 Kč. 15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ust. § 2395 o. z. zakotvuje zásadu, že úvěrovaný je povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši. Dle ust. § 2399 o. z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve sjednané době. V poměrech projednávané věci pak, vycházeje z žalobních tvrzení, není žalováno více, než co činil tzv. rámec úvěrové angažovanosti úvěrovaného (poskytnutá jistina, poplatky, úroky). Žalovaná však svému závazku plnit řádně a včas nedostála a dluží žalovanou částku, jak je specifikováno shora. Bylo na žalované, aby tvrdila a také prokazovala, kdy a jak dlužnou částku vyrovnala, což však neučinila. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl. 16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 18. Soud dospěl k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalované bylo dostatečné. Ačkoli banka vycházela z nižšího měsíčních výdajů, než jak byly v řízení prokázány, má soud za to, že i přesto že skutečné výdaje žalované byly vyšší, byla schopna s ohledem na své příjmy sjednané splátky splácet. Banka pak při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z potvrzení zaměstnavatele o příjmu, čímž byly ověřeny příjmy žalované a dále z výpisů z bankovního účtu žalované za období půl roku před poskytnutím úvěru, čímž byly dostatečně ověřeny jak příjmy, tak zejména výdaje žalované. 19. Konečně soud má za platné postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni tak, jak má na mysli ust. § 1879 a násl. o. z., čímž je doložena aktivní legitimace žalobkyně. 20. Dlužník je ve smyslu ust. § 1968 o. z. v prodlení, jestliže neplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dle ust. § 1970 o. z., je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo od dlužníka požadovat vedle plnění i úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 21. Vedle zákonných úroků z prodlení, které může věřitel požadovat, i když nebyly stranami výslovně smluveny (ust. § 1970 o. z.) lze sjednat i úroky smluvní. Zákonné a smluvní úroky přitom mohou existovat vedle sebe, neboť smluvené úroky jsou odměnou za užívání jistiny, zatímco zákonné úroky z prodlení představují zákonnou sankci za prodlení s placením jistiny (srov. NS ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005). 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 859,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 076 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 126 884,85 Kč sestávající z částky 6 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky