17 C 204/2021-307 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 4. 2021 se domáhal žalobce po žalovaném zaplacení 2 059 173 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Žalobu odůvodnil tím, že vůči žalovanému měl restituční nárok ve výši 1 398 964,70 Kč. Z důvodu liknavého a libovolného postupu žalovaného nebyl jeho nárok za 20 let plně uspokojen vydáním náhradních pozemků, proto byl nucen podat u Okresního soudu v Semilech dne 30. 1. 2012 žalobu na uložení povinnosti SPÚ uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu v žalobě specifikovaných pozemků v kat. území [obec] v [anonymizováno]. Dříve, než soud ve věci vydal pravomocné rozhodnutí, došlo ke změně právní úpravy a dva z požadovaných pozemků (parc. [číslo]) již nebylo možné žalobci vydat, proto Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 9. 2017 č. j. 20 Co 130/2017-668 ohledně těchto pozemků žalobu zamítl. Ve věci proběhlo dovolací řízení, Nejvyšší soud předchozí rozsudky zrušil. Následně proběhlo další řízení, jehož výsledkem bylo opět zamítnutí žaloby ohledně těchto pozemků. Žalobce se tímto postupem žalovaného cítí poškozený a žádá náhradu škody ve výši 293 873 Kč jako náhradu nákladů řízení a právního zastoupení ve shora uvedeném soudním řízení, dále náhradu škody ve výši 400 000 Kč jako nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb. a náhradu škody ve výši 1 365 300 Kč jako tržní hodnotu nevydaných pozemků parc. [číslo]. 2. Na výzvu a přes poučení soudu dle § 118a o. s. ř. pak žalobce při jednání soudu 9. 11. 2022 opakovaně uvedl, že částky 400 000 Kč se domáhá dle zák. č. 82/1998 Sb. z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v liknavosti a svévoli žalovaného při uspokojování restitučního nároku žalobce. Co se týče částky 1 365 300 Kč, tak tu požaduje podle předpisů občanského práva a jedná se o skutečnou škodu způsobenou protiprávním jednáním žalovaného spočívajícím v nesprávném úředním postupu a je zde presumována nedbalost. 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že žaloba je zcela nedůvodná. Co se týče postupu žalovaného ohledně uspokojování restitučního nároku žalobce, k tomu žalovaný uvedl, že restituční nárok žalobce ve výši 4 750 395,32 Kč byl z 96 % uspokojen, když po blokaci k 22. 2. 2020 činil 44 721 Kč. Zbylá částka je v blokaci na žádost žalobce. Restituční nárok žalobce byl v součinnosti s žalovaným uspokojován uzavíráním 43 smluv o bezúplatném převodu náhradních pozemků v letech 2008 – 2019, dále uzavřením 8 smluv o bezúplatném převodu náhradních pozemků na základě účasti ve veřejných nabídkách v letech 2009 – 2011 a dále prostřednictvím 2 smluv o bezúplatném převodu uzavřených právní mocí náhradových rozsudků v letech 2014 a 2019. Jednotlivé nároky pak má za zcela nedůvodné. Co se týče škody ve výši 293 873 Kč, jedná se o náhradu nákladů řízení, o nichž se rozhoduje v příslušném soudním řízení a nelze se jich domáhat z titulu náhrady škody. Co se týče nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč, tak postup žalovaného při uspokojování restitučního nároku, tedy uzavírání smluv o převodu náhradních pozemků nelze považovat za výkon veřejné moci. Co se týče náhrady škody ve výši 1 365 300 Kč, tak žalobci žádná škoda vzniknout nemohla, když na vydání konkrétního pozemku není právní nárok a tudíž se nelze domáhat náhrady za jeho nevydání. Z procesní opatrnosti pak vznesl námitku promlčení. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav (důkazy jsou uvedeny v textu kurzívou). 5. Z rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 20. 1. 2017 č. j. 8 C 14/2012 – 610 soud zjistil, že tímto bylo vyhověno žalobě, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] v kat. území [obec] v [anonymizováno] a parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] a parc. [číslo] v kat. úz. [obec]. K odvolání žalovaného pak byl rozsudek ohledně pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec] v [anonymizováno] změněn tak, že žaloba byla zamítnuta, ohledně ostatních pozemků byl rozsudek potvrzen (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2017 č. j. 20 Co 130/2017 – 668). Žalobci ani žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení z důvodu částečného úspěchu ve věci. Důvodem zamítnutí žaloby byla změna zákona č. 114/1992 Sb., dle které s účinností od 1. 6. 2017 nelze převádět pozemky nacházející se v III. zóně Krkonošského národního parku. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 27. 2. 2018 č. j. 28 Cdo 403/2018 – 700 pak shora uvedený rozsudek krajského soudu k dovolání žalovaného zrušil ohledně vyhovující části týkajících se pozemků parc. [číslo] v kat. území [obec] v [anonymizováno] a parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] a parc. [číslo] v kat. úz. [obec]. V tomto rozsahu byla věc znovu projednána Krajským soudem tak, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 2018 č. j. 20 Co 130/2017-859 byl zrušen i rozsudek okresního soudu a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 9. 9. 2019, č. j. 8 C 14/2012 – 1089, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2020 č. j. 20 Co 5/2020-1153 bylo žalobě vyhověno co do pozemku parc. [číslo] ohledně pozemku parc. [číslo] byla zamítnuta; ohledně pozemků parc. [číslo] [rok] již bylo pravomocně rozhodnuto předchozím rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 19. 9. 2017. Žalobci ani žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení z důvodu částečného úspěchu ve věci. Žalobce však byl povinen uhradit náklady řízení vedlejšímu účastníkovi. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, č. j. 28 Cdo 2243/2020-1202 byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech zrušen ohledně pozemku parc. [číslo] ohledně nákladových výrocích. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 6. 2021, č. j. 8 C 14/2012 – 1259, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 11. 2021 č. j. 20 Co 207/2021-1298 byla žaloba zamítnuta ohledně pozemku parc. [číslo]. Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně nebyla přiznána žádnému z účastníků, před odvolacím soudem byla přiznána žalovanému. Dovolání žalobce bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022 sp. zn. 28 Cdo 1131/2022-1334 Ústavní stížnost žalobce byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2022 sp. zn. III. ÚS 2569/22. 6. Z přehledu nároků a plnění nároků oprávněné osoby – žalobce v období od 2. 2. 1999 do 25. 10. 2020 soud zjistil, že výše restitučního nároku žalobce činila 4 570 607,12 Kč, k 25. 10. 2020 nebyl uspokojen po blokaci co do výše 44 721 Kč, po plnění co do výše 207 229 Kč. Uspokojování nároků žalobce soud zjistil rovněž ze smluv o převodu pozemků – příloh žalovaného č. 1-51, z rozsudku Okresního soudu Praha-západ č. j. 4 C 219/2012-86 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 485/2014-119. 7. Z podání žalobce – uplatnění nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 293 873 Kč a z dopisu Ministerstva zemědělství, odboru právního ze dne 7. 12. 2020 soud zjistil, že tímto je sdělováno žalobci ve věci uplatnění nároku na náhradu škody způsobené liknavým postupem Státního pozemkového úřadu při vyřizování nároku na vydání náhradních pozemků dle zákona o půdě, že v těchto věcech Státní pozemkový úřad nevystupuje jako orgán veřejné moci a proto za jeho postup neodpovídá stát dle zákona č. 82/1998 Sb. 8. Z žaloby na náhradu nemajetkové újmy ve výši 119 227 Kč podané žalobcem vůči žalovanému u Obvodního soudu pro Prahu 2 a z nepravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 12. 2022 č. j. 14 C 77/2021-155 soud zjistil, že žalobci byla nepravomocně přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 22 562 Kč z důvodu průtahů v řízení u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 8 C 14/2012. 9. Z dalších provedených důkazů soud pro rozhodnutí ve věci potřebná skutková zjištění neučinil. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř.. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. 10. Na základě shora uvedeného dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobce měl u žalovaného evidovaný restituční nárok ve výši 4 570 607,12 Kč. Tento restituční nárok byl postupně uspokojován, a to zejména bezúplatným převodem náhradních pozemků v letech 2008 – 2019 uzavřením asi 50 smluv. Protože restituční nárok v roce 2012 nebyl uspokojen co do výše 1 166 842 Kč, podal žalobce u Okresního soudu v Semilech žalobu o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků. Ohledně většiny pozemků byla žaloba nakonec zamítnuta. O pozemcích parc. [číslo] v kat. území [obec] v Krkonoších bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2017 č. j. 20 Co 130/2017 – 668. Další řízení se již týkala ostatních pozemků. Žalobce se touto žalobou domáhá náhrady škody, která mu vznikla právě nevydáním pozemků parc. [číslo] v kat. území [obec] v [anonymizováno]. Důvodem zamítnutí žaloby byla změna zákona č. 114/1992 Sb., dl