20 C 275/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 2. 2022 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 18 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovanou dne 26. 10. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] dne 7. 4. 2021 smlouvu o úvěru téhož čísla, na základě kterých poskytl žalované částku ve výši 16 000 Kč. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy o úvěru byly Obchodní podmínky a Sazebník právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná se zavázala zaplatit zpět právnímu předchůdci žalobkyně úvěr i s příslušenstvím nejpozději do 7. 5. 2021. Žalovaná úvěr s úrokem ve stanovené době řádně neuhradila. Žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč taktéž nárok na zákonný úrok z prodlení a také na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 byla pohledávka za žalovanou převedena na žalobkyni. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč, úroku z prodlení z jistiny ode dne 7. 10. 2021, tj. následujícího dne po dni účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky, do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, dále kapitalizovaného úroku ve výši 542,47 Kč a nákladů na upomínání ve výši 434 Kč. Dále se také žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 400 Kč, tedy 0,1 % za každý den prodlení z jistiny za období ode dne 8. 5. 2021, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, do dne 5. 10. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podáním ze dne 3. 11. 2022 pak vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 2 550 Kč představující požadované příslušenství, tedy kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 400 Kč. Soud tak v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 4. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 5. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 10. 2020 soud zjistil, že obsahuje údaje o žalované, podpis žalované není připojen. Výše úvěru je ve smlouvě uvedena v částce 5 000 Kč, úvěr měl být uhrazen do 25. 11. 2020. V případě prodlení byla uvedena smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 4. 2021 soud zjistil, že obsahuje údaje o žalované, podpis žalované není připojen. Výše úvěru je ve smlouvě uvedena v částce 16 000 Kč, úvěr měl být uhrazen do 7. 5. 2021. V případě prodlení byla uvedena smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 7. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky do 27. 10. 2021. Tato výzva byla žalované zaslána dne 11. 10. 2021, jak vyplývá z podacího archu. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky do 15. 2. 2022. Tato výzva byla žalované zaslána dne 7. 2. 2022, jak vyplývá z podacího archu. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 13. 11. 2020 zaslána právním předchůdcem žalobkyně částka 1 000 Kč, dne 13. 11. 2020 zaslána právním předchůdcem žalobkyně částka 1 000 Kč, dne 13. 11. 2020 zaslána právním předchůdcem žalobkyně částka 1 000 Kč, dne 18. 11. 2020 částka 1 000 Kč, dne 29. 10. 2020 částka 2 000 Kč, dne 29. 10. 2020 částka 2 000 Kč, dne 30. 10. 2020 částka 3 000 Kč, a dne 26. 10. 2020 částka 5 000 Kč, celkově tedy 16 000 Kč. Z dopisu ze dne 5. 8. 2022 od [právnická osoba] bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byla ke dni 26. 10. 2020 žalovaná. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky na žalobkyni s tím, že celková dlužná částka ke dni postoupení činí 19 078 Kč. 6. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 o. z., neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byly uzavřeny předmětné úvěrové smlouvy, neboť smlouvy o úvěru byly předloženy bez podpisu žalované. Soud si je vědom, že měly být tyto smlouvy uzavřeny prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nicméně žalobkyně v řízení pouze prokázala z předloženého potvrzení o provedených platbách, že byla žalované poukázána na její účet celková částka ve výši 16 000 Kč. V řízení tak bylo pouze prokázáno, že žalované byly zaslány peněžní prostředky v celkové výši 16 000 Kč, a naopak nebyl nikterak prokázán právní důvod (uzavření předložených smluv o úvěru včetně sjednaných podmínek), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když se jedná ze strany žalované o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni uhradit. 8. Jelikož nebylo prokázáno uzavření úvěrových smluv mezi účastníky, nemá v žalobním tvrzení oporu ani nárok na náhradu nákladů na upomínání ve výši 434 Kč. Soud proto musel v této části žalobu zamítnout. 9. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 7. 10. 2021, tj. ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. S tímto požadavkem žalobkyně se soud neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“. Dluh se stal splatným až učiněnou výzvou, resp. oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 10. 2021, které bylo žalované zasláno dne 11. 10. 2021 lhůta k plnění v této výzvě učiněna nebyla. Žalovaná je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byla povinna plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). V oznámení lhůta určena nebyla, soud proto vycházel při stanovení splatnosti jak uvedeno výše a přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 15. 10. 2021 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Zároveň s ohledem na výše uvedené, kdy soud přiznal žalobkyni pouze částku 16 000 Kč představující bezdůvodné obohacení, soud zamítl požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky 16 000 Kč od 7. 10. 2021 do 14. 10. 2021 a jak uvedeno rovněž požadavek na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí,