20 C 471/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 4. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení poskytla [právnická osoba], a.s., [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) žalované dne 24. 10. 2018 částku ve výši 11 000 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit, a tedy požaduje po žalované částku 11 000 Kč jako bezdůvodné obohacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 8. 9. 2021. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nijak nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 24. 10. 2018 zaslána právním předchůdcem žalobkyně částka 11 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Ze zprávy od [anonymizována dvě slova] ze dne 26. 1. 2023 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaná a že dne 25. 10. 2018 byla na tento účet připsána příchozí platba ve výši 11 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2019 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 8. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím zástupce žalobkyně informována o postoupení pohledávky a vyzvána k úhradě dlužné částky do sedmi dnů. Tato výzva byla žalované zaslána dne 9. 9. 2021, jak vyplývá z podacího archu 5. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených učinil následující závěr o skutkovém stavu: dne 24. 10. 2018 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované částku ve výši 11 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2019. Dopisem ze dne 8. 9. 2021 byla žalovaná informována o postoupení pohledávky a současně vyzvána k úhradě dlužné částky. 6. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 o. z., prokázala poskytnutí peněžních prostředků ve výši 11 000 Kč žalované, soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalované o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni uhradit. Bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovanou byla dne 2. 1. 2019 postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, uložil jí soud zároveň i povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení stanovený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 19. 11. 2018, nicméně pokud soud výše konstatoval, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce a nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení, pak nelze vyhovět žalobkyni ani co do požadavku na úroky z prodlení od 19. 11. 2018. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ 10. Z uvedeného vyplývá, že v daném případě se dluh stal splatným až učiněnou výzvou žalobkyní ze dne 8. 9. 2021, která byla žalované zaslána dne 9. 9. 2021 žalovaná měla plnit do 16. 9. 2021 (stanovená sedmidenní lhůta k plnění). Žalovaná je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byla povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 8. 9. 2021 žalobkyně určila lhůtu do sedmi dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem - žalobkyní (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní ale zákonnou lhůtu nezkracuje, když v souladu s ust. § 1958 odst. 2 o. z., se za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ dá považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty dané žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 17. 9. 2021 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za 2,5 úkonu právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po 200 Kč, náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění – půl úkonu). Celkem náklady řízení činí 1 368 Kč.