4 C 232/2023-58 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 29 053,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (spol. [právnická osoba], [IČO]) a žalovaná uzavřely na základě žádosti žalované dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázela splácet spolu s úroky a poplatky v celkové výši 17 118 Kč v 65 týdenních splátkách po 495 Kč Celkem tak měla splatit 32 118 Kč, poslední splátka měla být uhrazena [datum] Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila pouze 500 Kč, kterou žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na poplatky. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 14 865,48 Kč a poplatku ve výši 16 752,52 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 20,88 % ročně a úrok z prodlení, přičemž oba částečně kapitalizovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 4. Usnesením ze dne [datum] vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalované. Na to žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě, jejich pravdivost si žádným způsobem neověřovala, žádné listiny k tomu není schopna předložit (výplatní pásky, výpisy z účtu žalované apod.). 5. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou). 6. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplněné žalovanou dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 7 800 Kč a pochází z dávek st. soc. podpory, její měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Další čisté příjmy domácnosti činí 20 000 Kč. Žalovaná je svobodná, bezdětná a žije s rodiči. Je nazaměstnaná. 7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že v této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavazuje tuto částku spolu s poplatkem ve výši 5 351 Kč, úrokem ve výši 9 817 Kč a pojistným ve výši 1 950 Kč vrátit v 65 týdenních splátkách po 495 Kč Celkem měla žalovaná splatit částku 32 118 Kč. Úroková sazba tak činí 88 % a RPSN 168,04 %. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a jejích příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovanou z úvěrové smlouvy [číslo] byla společností [právnická osoba], [IČO] postoupena žalobkyni. 9. Z dopisu ze dne [datum] a podacího lístku z [datum] soud zjistil, že tímto je oznamováno žalované postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo] ve výši 41 287,68 Kč bez příslušenství na žalobkyni a zároveň je vyzývána k úhradě dlužné částky do 10 dnů. 10. Z dopisu – předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku z [datum] soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě dlužné částky do [datum]. 11. Ze souhrnných informací k úvěrové smlouvě [číslo] soud zjistil, že k [datum] žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila pouze 500 Kč. 12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. 14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 16. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla v souladu s § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce [číslo] která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované nebyly ověřovány, žádné takové listiny nemá žalobkyně k dispozici. Dle tvrzení žalované činí její pravidelný měsíční příjem 7 800 Kč a výdaje 5 000 Kč, přičemž sama žalovaná uvedla, že je nezaměstnaná a příjem spočívá ve státních dávkách. Kdyby právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, nemohl by dospět k závěru, že je žalovaná schopna splácet měsíčně 2 000 Kč (495 Kč týdně), když její příjem po odečtení základních a pravidelných výdajů činí 2 800 Kč. Již tedy ze samotné zákaznické karty je zřejmé, že žalovaná je nezaměstnaná, je závislá na dávkách státní podpory a její majetkové a výdělkové poměry jsou v takto zjištěném rozsahu nedostačující k tomu, aby byla objektivně schopna přijímat a splácet další nové závazky. Její příjmy nepřevyšují ani nezabavitelné minimum. 17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. 18. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C – [číslo], přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnit