5 C 102/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podáním ze dne 20. 1. 2023 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 18 800 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou dne 11. 2. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na internetových stránkách [webová adresa], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s příslušenstvím do 13. 03. 2022. Žalobkyně se dále domáhá smluvní pokuty ve výši 2 800 Kč, paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 150 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a zákonného úroku. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 5. 1. 2023 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. 4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: 5. Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 11. 2. 2022 obsahuje údaje o právní předchůdkyni žalobkyně, žalované a úvěru, soudu však byla předložena bez podpisu žalované (smlouva o úvěru [číslo] obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově). 6. Žalovaná odeslala žalobkyni dne 11. 2. 2022 částku ve výši 1 Kč (výpis z účtu žalobkyně ze dne 11. 2. 2022 s verifikační platbou). 7. Žalobkyně poskytla žalované dne 11. 2. 2022 částku 16 000 Kč (výpis z účtu žalobkyně ze dne 11. 2. 2022) 8. Žalovaná danou částku nevrátila, ačkoliv byla několikrát upomínána (upomínka ze dne 27. 3. 2022, výzva k úhradě ze dne 5. 4. 2022). 9. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 9. 2022 (rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2022), o čemž byla žalovaná informována (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2022 včetně podacího archu ze dne 14. 9. 2022). 10. Žalovaná byla před podáním žaloby opakovaně vyzývána k uhrazení dlužné částky (předžalobní výzva ze dne 13. 4. 2022, předžalobní výzva ze dne 5. 1. 2023 včetně podacího archu ze dne 9. 1. 2023). 11. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že dne 11. 2. 2022 přišla žalované od právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet částka ve výši 16 000 Kč. Dopisem ze dne 27. 3. 2022 žalobkyně poprvé vyzývala žalovanou k uhrazení dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 9. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což jí bylo oznámeno. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 1. 2023 byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 13. v daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť úvěrová smlouva ze dne 11. 2. 2022 byla soudu předložena bez podpisu žalované. Soud si je vědom, že smlouva měla být uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně však žádným způsobem nedoložila, že smlouva byla uzavřena žalovanou v předloženém znění. Potvrzením o provedené platbě ze dne 11. 2. 2022 žalobkyně pouze prokázala, že žalované byla poukázána částka ve výši 16 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně unesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k poskytnutí peněžních prostředků žalované, nikoliv však k právnímu důvodu (uzavření smlouvy o úvěru, dle níž měla být částka poskytnuta). 14. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud postupoval dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Soud dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán právní důvod, na jehož základě žalobkyně poukázala žalované částku 16 000 Kč. Tuto částku tak posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované, které je povinna žalobkyni vrátit. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť bez prokázání uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nelze přisvědčit žalobnímu nároku na úhradu smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 16. Bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovanou byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Totožný závěr lze dle názoru soudu vztáhnout též na smlouvu o úvěru. 17. Vzhledem k prodlení žalované ve smyslu § 1970 o. z. požadovala žalobkyně též přiznání úroků z prodlení od 14. 3. 2022 do 5. 9. 2022 v kapitalizované výši a dále od 8. 9. 2022 do zaplacení. S tímto požadavkem žalobkyně se soud však neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh žalované se v intencích výše uvedených závěrů tak stal splatným až učiněnou výzvou ze dne 27. 3. 2022. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě tedy 30. 3. 2022. Žalovaná měla částku dle výzvy vrátit ihned, a tedy do prodlení se dostala následujícím dnem, 31. 3. 2022. Žalobkyně přitom nepožadovala zákonný úrok v období od 6. 9. 2022 do 7. 9. 2022. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 31. 3. 2022 do 5. 9. 2022 a dále od 8. 9. 2022 do zaplacení, a to ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Ve zbylém rozsahu soud žalobu ohledně příslušenství zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 581,35 Kč, přičemž tato částka představuje 70,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,11 % a úspěchu žalované v rozsahu 14,89 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 800 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 14b a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.