17 C 130/2023-36 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu na žalované domáhala zaplacení částky 57 801,73 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], sídlem [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno], [číslo] [anonymizováno], [země], jednající v ČR prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) a žalovanou byla dne 28. 6. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. 42389889521100. Na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč a maximálním úvěrovým rámcem 500 000 Kč, žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % čerpané výše úvěru, avšak v minimální částce 500 Kč. Úvěr byl úročen 22,68 % ročně a RPSN činilo 31,14 % ročně. Žalovaná na základě uvedené smlouvy čerpala celkem 136 486,41 Kč. Žalovaná však porušila svou povinnost hradit řádně a včas měsíční splátky vyčerpané výše úvěru, proto původní věřitelka od úvěrové smlouvy odstoupila a ke dni 28. 2. 2023 prohlásila úvěr za splatný. Splatnost pak připadla na poslední den měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo žalované odstoupení odesláno. Žalovaná z titulu této smlouvy uhradila pouze částku 109 813,50 Kč, a žalobkyně, na níž byla předmětná pohledávka postoupena, tak po žalované požaduje: částku 48 938,69 Kč představující dlužnou jistinu zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 938,69 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení částku 5 849,43 Kč, jež je součtem částky 5 149,43 Kč představující postoupený dlužný kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 48 938,69 Kč od 15. 8. 2022 do 1. 2. 2023 (tj. do data sepsání seznamu postupovaných pohledávek) a částky 700 Kč představující dlužné poplatky za odeslání písemných upomínek částku 2 736,81 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 48 938,69 Kč od 2. 2. 2023 do 3. 5. 2023 (tj. za období 90 dnů ode dne následujícího po dni vypočtení postoupeného smluvního úroku) smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 48 938,69 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) částku 699 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky částku 8 863,04 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % ročně z částky odpovídající nesplacené jistině ve výši 48 938,69 Kč za období od 9. 2. 2023 do 10. 8. 2023 zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z kapitalizované smluvní pokuty ve výši 8 863,04 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení 2. Usnesením ze dne 16. 10. 2023 č. j. 1 7C 130/2023-25 byla žalobkyně vyzvána k doplnění svých tvrzení a předložení souvisejících důkazních prostředků stran toho, jakým způsobem její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy nahlédla do interních i externích databázích třetích subjektů, prověřoval ji v bankovních i nebankovních registrech, konkrétně v registru SOLUS a rovněž v insolvenčním rejstříku. Další informace stran úvěruschopnosti žalované jsou pak uvedeny v žádosti o úvěru, z něhož vyplývá, že žalovaná pobírala v době uzavření smlouvy mzdu ve výši 22 000 Kč a výše jejích měsíčních výdajů činila 12 000 Kč. Při sjednané splátce 3 000 Kč tak disponibilní zůstatek žalované činil 7 000 Kč měsíčně. Jiné doklady již nebyly původní věřitelkou dohledány. 3. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Původní věřitelka a žalovaná uzavřely dne 28. 9. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru s číslem úvěrového účtu 42389889521100, na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky původní věřitelce splácet v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, vždy do 17. dne v měsíci. Úvěr byl úročen 22,68 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou splátek strany sjednaly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, dále náklady spojené s vymáháním ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč (viz Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 28. 6. 2019, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, rámcová smlouva o poskytování bankovních služeb a produktů) Smlouva o spotřebitelském úvěru č. 310849571 ze dne 6. 4. 2020). Žalovaná na základě uvedené úvěrové smlouvy čerpala celkem 136 486,41 Kč a uhradila celkem 109 813,50 Kč (viz Tabulka umoření k úvěrovému účtu [číslo]). Dopisem ze dne 25. 1. 2023 původní věřitelka odstoupila od smlouvy z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek a dlužnou částku ke dni 28. 2. 2023 zesplatnila (viz Odstoupení od úvěrové smlouvy č. 42389889521100 ze dne 25. 1. 2023). Smlouvo o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023 byla předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované písemně oznámeno (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023 včetně přílohy, potvrzení o provedení transakce, 2x oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2023. Před uzavřením smlouvy v souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti vycházela původní věřitelka z toho, že žalovaná má bydlí v nájmu, pracuje u [právnická osoba] a.s., její čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč měsíčně a náklady na bydlení 12 000 Kč. Jiné informace stran majetkových poměrů žalované zjišťovány nebyly. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po