19 C 199/2023-72 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 632 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa], kdy žalovaný vyplnil registrační údaje ve formuláři, žalovaný následně provedl verifikační platbu ve výši 1 Kč ze svého osobního bankovního účtu. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření smlouvy o úvěru a žádost byla žalobkyní schválena. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 9 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 297 Kč. Žalovaný poskytnutou částku nehradil řádně a včas, žalobkyni uhradil dne [datum] pouze částku 1 Kč. Žalobkyně po žalovaném požadovala částku ve výši 14 632 Kč, která se skládala z neuhrazené jistiny ve výši 8 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 297 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 891 Kč, úroků v celkové výši 1 323 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 1500 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 96,2 Kč od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 632 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovanému byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 4. Usnesením ze dne [datum] vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr nahlédnutím do registrů NRKI a BRKI, dále zjišťovala, zda žalovaný má nějaké jiné závazky, a zda tyto závazky i hradí, a to prostřednictvím registru [příjmení] a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Dále posuzovala příjmovou a výdajovou stránku žalované a další faktory ovlivňující poskytnutí úvěru. Pravdivost údajů uvedených žalovaným v zákaznické kartě si žádným způsobem neověřovala, žádné listiny k tomu není schopna předložit (výplatní pásky, výpisy z účtu žalovaného apod.). 5. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou). 6. Z úvěrové smlouvy ID žádosti [číslo] ze dne [datum] s přílohami soud zjistil, že v této smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavazuje tuto částku spolu s poplatky a úroky v celkové výši 15 936 Kč vrátit v 24 měsíčních splátkách dle splátkové kalendáře. Úroková sazba tak činí od 0,00 % do 83,01 % a RPSN 49,10 %. 7. Ze sazebníku platného od [datum] soud zjistil, v jaké výši byly sjednány jednotlivé poplatky. 8. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyní byla dne [datum] zaslána na účet č. [bankovní účet] částka ve výši 9 000 Kč pod [variabilní symbol]. 9. Z fotografie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že byla žalobkyní ověřena jeho totožnost. 10. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta z [datum], posouzení úvěruschopnosti klienta a úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho výše příjmu činí 30 000 Kč a pochází ze samostatné výdělečné činnosti. [ulice] výdaje žalovaný neuvedl, splátky jiným společnostem činí 3 000 Kč. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr nahlédnutím do registrů NRKI a BRKI, dále zjišťovala, zda žalovaný má nějaké jiné závazky, a zda tyto závazky i hradí, a to prostřednictvím registru [příjmení] a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně dále provedla vlastní výpočty. 11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 2 Kč. 12. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný nesplácel úvěr v souladu se splátkovým kalendářem a byl vyzýván k úhradě jednotlivých splátek 13. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl v důsledku prodlení s úhradou závazků žalobkyní vyzván ke splacení celého úvěru. 14. Z dopisu ze dne [datum] a podacího archu z [datum] soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě dlužné částky do 30 dnů ode dne sepsání této výzvy. 15. Z přípisu [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že vlastníkem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný a že mu byla dne [datum] na tento účet připsána částka ve výši 9 000 Kč pod [variabilní symbol]. 16. Důkaz výpisem z účtu soud neprovedl, neboť byl žalobkyní předložen v nečitelné podobě. 17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. 19. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 21. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 22. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovaným a žalobkyní byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru č. ID žádosti [číslo], která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného nebyly ověřovány, žádné takové listiny nemá žalobkyně k dispozici. 23. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod