20 C 171/2024-24 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou, která byla u soudu podána dne 3. 6. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovaným povinnost vyklidit byt specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku. S odůvodněním, že ho žalovaní užívají bez právního důvodu, neboť nájemní vztah mezi žalobkyní a žalovanou založeným písemnou nájemní smlouvou ze dne 27. 3. 2023 skončil na základě výpovědi ze dne 28. 11. 2023 uplynutím výpovědní doby ke dni 29. 12. 2023.2. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 15. 10. 2024. Žalovaným bylo shodně dne 7. 10. 2024 doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládal tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.3. Žalovaní se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavili. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako stvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o.s.ř., nárok žalobkyně uplatnění žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení § 153b odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možností rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v níž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména: a) ve věcech, v nichž nelze zahájit řízení bez návrhu, b) ve věcech, v níž se rozhoduje o osobním stavu, c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru, protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže: a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází. Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o.s.ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Účastníci řízení spolu platně podle § 2201 ve spojení s § 2235 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., o.z. (dále jen „o.z.“) uzavřeli dne 27. 3. 2023 nájemní smlouvu stran nájmu bytu, blíže specifikovaného shora ve výroku tohoto rozsudku. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 2. 2023 do 31. 1. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaní ve smyslu ust. § 2291 odst. 2 o.z. zvlášť závažným způsobem porušila své povinnosti z nájmu vyplývající tím, že nezaplatili nájemné a náklady na služby, přistoupila žalobkyně k výpovědi v souladu s ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o.z. a vyzvala žalované, aby nejpozději k poslednímu dni výpovědní doby vyklizený byt předali žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaní ve stanovené lhůtě byt nevyklidili a vyklizený jej nepředali žalobkyni, jak jim ukládá § 2292 o.z., potažmo byt nadále užívájí bez právního důvodu, byla jim tato povinnost podle § 1040 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2292 o.z. uložena soudem.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 900 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů náleží částka 900 Kč, představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (příprava a převzetí věci, podání žaloby, účast u jednání soudu).6. Soud podotýká, že náklady na právní zastoupení žalobkyně nelze v daném případě považovat za účelně vynaložené ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy otázkou náhrady nákladů zastoupení v případě zastoupení některých účastníků advokátem se opakovaně zabýval Ústavní soud ČR i Nejvyšší soud ČR v nálezu sp. zn. I. ÚS 3916/14 ze dne 12. 4. 2016. Ústavní soud vyšel ze své ustálené judikatury, podle které tam, kde stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však stát učiní není důvodu uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené ( srovnej nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. I. ÚS 2929/07, ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1087/09 a ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. II. ÚS 3855/14). Obdobné závěry vztáhl Ústavní soud ČR ve své judikatuře i na některé další subjekty mimo stát, které jsou veřejnými institucemi (subjekty), hospodaří s veřejnými prostředky apod., jako jsou statutární města a jejich městské části (nález ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, nález ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 1333/14, nález ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 474/13). Náklad na zastoupení advokátem bude vynaloženým účelně pouze výjimečně, v případech mimořádně složitých, kdy bude, například předmětem sporu problematika, která nepředstavuje běžnou agendu účastníka. Případně se bude jednat o právní problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem vyžadující znalosti cizího práva, jazykové znalosti a podobně.7. O povinnosti žalovaných zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. O 15denní lhůtě k vyklizení bytu bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.