4 C 271/2023-94 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 204,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] Rámcová smlouva [číslo] na základě které žalobkyně aktivovala žalovanému běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] byl mezi účastníky uzavřen Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě o poskytnutí kontokorentu ve výši 40 000 Kč. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného (zhodnocení tvrzeného příjmu ve výši 45 000 Kč měsíčně – vyjádření z [datum]) byl žalovanému kontokorent poskytnut. Protože žalovaný čerpaný kontokorent řádně nesplácel, žalobkyně ho k [datum] zesplatnila. Ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 32 204,91 Kč. Kromě dlužné jistiny požadovala žalobkyně smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 2 000 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, neboť žalovaný uvedenou částku dne [datum] uhradil. Soud tedy řízení dle § 96 odst. 2, 4 o. s. ř. v tomto rozsahu zastavil. 4. Společně s částečným zpětvzetím žaloby navrhla žalobkyně, aby jí byla vrácena část soudního poplatku zaplaceného ve výši 1 289 Kč. Soud návrh žalobkyně zamítl, neboť po částečném zpětvzetí žaloby se část zaplaceného soudního poplatku vrací dle § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., tj. snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč. Přeplatek soudního poplatku po částečném zpětvzetí žaloby však této částky nedosahuje, žalobkyni se tedy nevrací. 5. Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou). 6. Z Rámcové smlouvy [číslo] z [datum], z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, z Obchodních podmínek, z Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] z [datum] včetně Podmínek pro užívání kontokorentu soud zjistil, že tímto dodatkem ze žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovním účtu č. [bankovní účet] úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázel jej řádně splatit spolu s úroky. 7. Z přehledu čerpání úvěru, splátek a úhrad a z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalovaný kontokorentní úvěr postupně čerpal, ke dni zesplatnění úvěru [datum] činila vyčerpaná jistina částku 36 526,91 Kč. Ke dni [datum] na tuto jistinu žalovaný uhradil celkem částku 4 322 Kč. Dne [datum] pak uhradil částku 2 000 Kč. 8. Z dopisu z [datum] včetně potvrzení o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky v celkové výši 40 094,24 Kč. 9. Z úvěrové karty a z přehledu žádostí o úvěr soud zjistil, že v této zprávě jsou uvedeny pouze kontaktní údaje na žalovaného, seznam žádostí o úvěr a uvedení, že žalovaný má maturitu, je ženatý a je zaměstnán u spol. [právnická osoba] na hlavní pracovní poměr s příjmy 14 000 Kč, 14 000 Kč a 16 000 Kč, celkem 45 000 Kč. 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovaným a žalobkyní byla v souladu s § 2395 a násl. o. z. uzavřena dne [datum] smlouva o kontokorentním úvěru k bankovnímu účtu č. [bankovní účet], která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. Z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného nebyly ověřovány, žádné takové listiny nemá žalobkyně k dispozici. Jediné údaje, které jsou uvedeny na úvěrové kartě, a z nichž žalobkyně vycházela, je označení zaměstnavatele a měsíční příjem. Jednoznačné informace z tohoto výpisu však není možné zjistit, neboť zde je jeden zaměstnavatel uveden na třech řádcích, u všech je uvedeno, že se jedná o hlavní pracovní poměr s příjmem 14 000 Kč nebo 16 000 Kč (z povahy věci je zřejmé, že u jednoho zaměstnavatele není možné být v téže době zaměstnán na tři pracovní smlouvy na hlavní pracovní poměr). Soud tedy údaj o součtu příjmů ve výši 45 000 Kč (správně 44 000 Kč) měsíčně nepovažuje za relevantní, není-li doložen listinami od zaměstnavatele. 16. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. 17. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C – [číslo], přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. 18. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalovaného zprostit ani žalobkyně. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 19. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne [datum] je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinno