20 C 320/2025-31 – Obvodní soud pro Prahu 3

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 27 571 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně, oprávněná poskytovatelka spotřebitelského úvěru dle § 169 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., uzavřela se žalovaným dne 16. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 8195193, která byla uzavřena elektronicky prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, připsané na účet žalobkyně jako okamžik podpisu smlouvy. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, z něhož částka 27 500 Kč byla dne 19. 9. 2024 převedena na účet určený žalovaným a částka 2 500 Kč byla uhrazena zprostředkovateli jako provize. Smluvní strany sjednaly celkovou cenu úvěru ve výši 40 000 Kč splatnou v 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč se splatností vždy k 20. dni v měsíci, přičemž první splátka byla stanovena na 20. 10. 2024. Žalovaný své splátkové povinnosti řádně a včas neplnil, a proto žalobce po předchozích upomínkách ze dnů 25. 5. 2025 a 25. 6. 2025 zesplatnil úvěr ke dni 27. 7. 2025 odesláním písemného oznámení o zesplatnění, které obsahovalo i předžalobní výzvu dle § 142a o. s. ř. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného na splátkách 4 800 Kč a zesplatněná část jistiny 20 031 Kč, přičemž celková dlužná jistina ke dni podání žaloby činí 23 268 Kč a dlužné úroky 1 563 Kč. Žalobkyně dále uplatňuje nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů za tři odeslané upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splátkami ve výši 1 497 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 24 831 Kč za období od 28. 7. 2025 do 3. 9. 2025 ve výši 943 Kč. Žalovaný je tak v prodlení s úhradou celkové částky 24 831 Kč, přičemž žalobce požaduje rovněž smluvní úrok ve výši 28,170 % ročně z neuhrazené jistiny od dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení, a po uplynutí 90 dnů od zesplatnění úrok ve výši zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a má za prokázaný následující skutkový stav.4. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 16. 9. 2024 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 8195193, na základě, které žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč, v souladu s uzavřenou smlouvou byla žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, vyplacena dne 19. 9. 2024 částka ve výši 27 500 Kč, zbylá částka ve výši 2 500 Kč pak byla jako provize za zprostředkování vyplacena zprostředkovateli (žádost /smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 9. 2024 vč. příloh, úvěrové podmínky, 2 x potvrzení , Anonymizováno, o provedení transakce dne 19, 9, 2024, listina žádost o úvěr byla schválena, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný byla ověřen jako majitel daného bankovního účtu č. , č. účtu, na základě potvrzení banky ze dne 18. 9. 2024 o verifikační platbě ve výši 1 Kč, ve kterém je jako název protistrany uvedeno jméno žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžité prostředky žalobkyni uhradit celkem ve 25 měsíčních splátkách, které byly sjednány ve výši 1 600 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 9. 2024, tabulka umoření). Žalobkyně je právnická osoba oprávněná poskytovat spotřebitelské úvěry (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu pro společnost žalobkyně). Žalovaný po celou dobou trvání závazkového vztahu uhradil 11 200 Kč (listina bonita smlouvy).5. Žalobkyně upomínkou pro smlouvu 8195193 ze dne 25. 5. 2025 a ze dne 25. 6. 2025 žalovaného upomenula na úhradu dlužných částek (upomínka pro smlouvu 8195193 ze dne 26. 10. 2024 a ze dne 26. 11. 2024 vč. dokladů o jejich odeslání). Dále došlo dne 27. 7. 2025 k zesplatnění neuhrazené výše úvěru (zesplatnění pro smlouvu 8195193 ze dne 27. 7. 2025 vč. dokladu o odeslání – podací lístek).6. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 9. 2024 vyplývá, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjmy činí 32 833 Kč, nezabavitelná částka činí 14 393 Kč (listina posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 18. 9. 2024). Dále byla úvěruschopnost žalovaného prověřována výpisem z centrální evidence exekucí, kde není žádný záznam k jeho osobě, a také insolvenčním rejstříkem, dále u žalovaného žalobkyně nezaznamenala problém s hazardem. U žalovaného je uvedeno, že úvěr u jiného poskytovatele, jehož výše není uvedená, avšak pojí se s ním měsíční splátky ve výši 3 981 Kč. U ostatních měsíčních výdajů je uvedena hodnota 0 Kč – to se týká jak plateb pojištění či výživného, tak také dalších běžných pravidelných měsíčních výdajů (posouzení úvěruschopnosti zákazníka, prohlášení samostatného zprostředkovatele, výpis z registru REPI). Příjem žalovaného byl doložen výplatnými páskami z měsíců červenec a srpen 2024 (výplatní pásky za červenec a srpen 2024), u obou měsíců jsou patrné „ostatní srážky“ ze mzdy, za červenec ve výši 1 400 Kč a za srpen ve výši 4 200 Kč. Čistý příjem žalovaného za červenec 2024 činil 33 053 Kč, za srpen 2024 činil 31 582 Kč. Příjem žalovaného je byl žalobkyní verifikován také historií pohybu na účtu žalovaného u , Anonymizováno, za období od 1. 6. 2024 do 30. 9. 2024, průměrný měsíční příjem žalovaného za toto období činil 32 552 Kč. Z dokumentu výdaje spotřebitele – čestné prohlášení pak plyne, že výdaje žalovaného na bydlení činily 12 000 Kč, ostatní splátky úvěrů 3 981 Kč (čestné prohlášení žalovaného ze dne 16. 9. 2024). Žalobkyně dokládá dále výdaje žalovaného na bydlení screenshotem s detailem transakce ve výši 14 537 Kč označené jako „najem zari“ (screenshot transakce z 12. 9. 2024). Z listiny označené jako výsledek prověření CEBIA ze dne 18. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaný ke dni poskytnutí úvěru procházel insolvenčním a exekučním rejstříkem s negativním výsledkem.7. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako: „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.10. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Dle § 122 odst. 1 zákona č. 257/