7 C 338/2025-29 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 30. 9. 2025 domáhala zaplacení částky 16 110 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dne 7. 3. 2025, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a dalšími poplatky ve výši 199 Kč za express výplatu a 99 Kč za bezpečnou splátku (žalovanému vyúčtovány dne 7. 5. 52025, 7. 6. 2025, 7. 7. 2025 a dne 1.8. 2025), 49 Kč za SMS servis (vyúčtovány 7. 5. 2025, 7. 6. 2025, 7. 7. 2025 a dne 1. 8. 2025), úroky ve výši 490 Kč měsíčně (kromě první, deváté a dvacáté čtvrté splátky). Žalovaný jednou požádal o odložení splátky za poplatek ve výši 1 Kč, a to byla jediná částka, kterou na úvěr zaplatil. Žalovaný se dále zavázal uhradit smluvní pokutu za pozdní úhradu splátky ve výši 500 Kč, kterou mu žalobkyně vyúčtovala dne 22. 5. 2025, 9. 6. 2025 a 9. 7. 2025. Žalobkyně dále žalovanému účtovala účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč dne 12. 5. 2025, 16. 6. 2025, 9. 7. 2025 a dne 1. 8. 2025. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně proto přípisem ze dne 16. 6. 2025 ukončila úvěr ke dni 1. 8. 2025. Žalobkyně proto požaduje jistinu ve výši 9 999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za express výplatu 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 990 Kč, úroky v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložené náklady 1 030 Kč a smluvní pokuty celkem ve výši 1 500 Kč. Dále požaduje zákonný úrok z prodlení.2. V podání ze dne 18. 12. 2025 dále žalobkyně uvedla, že v rámci posuzování úvěruschopnosti posuzuje výdajovou a příjmovou stránku žadatele o spotřebitelský úvěr prostřednictvím statistického výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky tzv. MLS, jak na klienta, tak na domácnost klienta, ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet úvěr, žadateli o úvěr je rovněž vypočteno jeho kreditní skóre. Dále byly využity registry SOLUS, NRKI, CRIBIS a ISIR. Žalovaný uvedl příjem ve výši 47 000 Kč, dále žalobkyně počítala s příjmem ostatních členů domácnosti ve výši 40 000 Kč a s celkovými životními minimy členů domácnosti 8 510 Kč, výdaji na bydlení ve výši 16 000 Kč a výší splátky 1 094 Kč. Žalobkyně na základě svých zjištění s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalovaného schopným splácet úvěr.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti.5. Dne 7. 3. 2025 uzavřela žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu, žalovanému poskytla na úvěr částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal hradit ve 24měsíčních splátkách a poplatkem ve výši 330 Kč. Celkově měl vrátit 13 760 Kč. Dále byly sjednány poplatky Poplatek za službu Expres výplata 199 Kč, Poplatek za službu SMS servis 49 Kč měsíčně, Poplatek za službu Bezpečná splátka 99 Kč měsíčně a Poplatek za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů ve výši 990 Kč (Úvěrová smlouva ze dne 7. 3. 2025 včetně příloh, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Splátkový kalendář, Informační memorandum o zpracování osobních údajů, Sazebník). Žalovaný žalobkyni zaslal fotografii občanského průkazu (fotografie). Žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 3. 2025 částku 10 000 Kč (Opis výpisu proplacení smlouvy). Žalobkyně při ověření úvěruschopnosti vycházela z registru SOLUS, NRKI, CRIBIS a ISIR. Žalobkyně počítala s čistým měsíčním příjmem žalovaného ve výši 32 000 Kč a příjmem ostatních členů domácnosti ve výši 40 000 Kč (Ověření bonity MLS, Posouzení úvěruschopnosti klienta a Karta klienta). Žalovaný měl v době sjednání úvěru 2 odvolané úvěru a jeden ve stavu žádost na částku 70 000 Kč (NRKI). Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 10 000 Kč a žalovaný zaplatil 1 Kč (Výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dne 16. 6. 2025, kdy měl úvěr uhradit do 30 dní a dne 1. 8. 2025, žalovaný měl dluh uhradit do 14 dní od sepsání výzvy (Výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 16. 6. 2025 včetně podacího archu ze dne 17. 6. 2025 a Výzva k úhradě dlužné částky ze dne 1. 8. 2025 včetně podacího archu ze dne 4. 8. 2025). Následně byl žalovaný vyzván dne 29. 8. 2025 k plnění dluhu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně předžalobní výzvou do 12. 9. 2025 (Předžalobní výzva ze dne 29. 8. 2025 a podací arch ze dne 1. 9. 2025).6. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném do 1. 9. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne – li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.9. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.13. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.14. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evrops