12 C 139/2018 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 42 996 380 Kč s příslušenstvím s tím, že usnesením Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] [anonymizováno] byl zjištěn úpadek dlužníka: [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Insolvenčním správcem dlužníka byla ustanovena společnost [právnická osoba] Městský soud v Praze současně vyzval věřitele dlužníka k přihlášení pohledávek, a to do 2 měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne č.j. [spisová značka] byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Do insolvenčního řízení přihlásila společnost [právnická osoba] svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 42, 996.380 Kč, a to jako pohledávku podmíněnou a zajištěnou. Předmětné pohledávka byla zajištěna mimo jiné zástavním právem k pohledávkám dlužníka za žalovaným ze Smlouvy o dílo – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], č. objednatele: [anonymizováno] [rok], č. zhotovitele: [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva o dílo“), a to na základě zástavní smlouvy ze dne 1. 12. 2010. Zřízení předmětného zástavního práva bylo žalovanému jako poddlužníku oznámeno dlužníkem nejpozději ke dni uzavření dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, t.j. k 28. 3. 2011. Zastavení pohledávek pak bylo odsouhlaseno žalovaným nejpozději ke dni uzavření tohoto dodatku [číslo]. Z přílohy [číslo] ke smlouvě o dílo změněné předmětným dodatkem [číslo] vyplývá, že dlužník oznámil žalovanému zastavení svých pohledávek ze Smlouvy o dílo za touto společností ve prospěch [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako zástavního věřitele s tím, že veškerá peněžitá plnění splatná dle smlouvy o dílo mají být poukazována na účet č.: [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] anebo na jiný účet, který za tímto účelem zástavní věřitel, tj. [anonymizována dvě slova] poddlužníku sdělí. Současně bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že pokud žalovaný neobdrží od zástavního věřitele, tj. [příjmení] [příjmení] další instrukce, budou závazky žalovaného z titulu plnění dle smlouvy o dílo považovány za splněné, pouze pokud budou příslušné částky připsány na účet shora uvedený, a to ve výši odpovídající částce, která byla na tento účet skutečně připsána. Žalovaný jako poddlužník poté, co mu byl oznámen vznik předmětného zástavního práva [právnická osoba] [anonymizováno], hradil jednotlivé úhrady na cenu díla (jednotlivé zastavené pohledávky) zástavnímu věřiteli na účet shora uvedený. Žalovaný jako poddlužník tak uhradil v období od 2. 6. 2011 do 18. 12. 2013 [anonymizována dvě slova] jako zástavnímu věřiteli zastavené pohledávky v celkové výši přesahující částku 400, 000.000 Kč. Ve smlouvě o dílo ve znění jejich dodatků pak bylo ujednáno, že celková cena díla činí částku 437, 656.800 Kč bez DPH. Současně bylo ujednáno, že výše úhrady na cenu díla po předběžném převzetí díla bude činit částku 42, 781.100 Kč, včetně zádržného výši 30, 097.466 Kč. Ve smlouvě o dílo bylo ujednáno, že zádržné bude dlužníku vráceno na základě žalovaným schválené písemné žádosti dlužníka po odstranění veškerých vad a nedodělků uvedených v protokolu o předběžném převzetí díla, a to do 45-ti dnů po obdržení a schválení žádosti dlužníka. Protokol o předběžné převzetí díla byl mezi žalovaným a dlužníkem uzavřen dne 27. 3. 2014. Celková výše DPH z ceny díla ve výši 437, 656.800 Kč pak činila částku 91, 865.928 Kč. Žalovaný v rozporu s ustanovením § 167 odst. 1 zákona č.: 40/1964, občanský zákoník, v tehdy platném znění poté, kdy bylo dílo předběžně převzato žalovaným od dlužníka, neuhradil výše uvedené zastavené pohledávky dle pokynů zástavního věřitele, tj. [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na účet č.: [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], a to ani částečně. Dle ustanovení §109 ve spojení s ustanovením § 183 zákona č.: 182/2016, insolvenční zákon, okamžikem, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, přešlo právo zástavního věřitele domáhat se zaplacení zastavených pohledávek po poddlužníku zpět na dlužníka, resp. insolvenčního správce, neboť zastavené pohledávky jsou nadále součástí majetku dlužníka, resp. jeho majetkové podstaty. Insolvenční správce je tak jediný oprávněn vymáhat předmětné zastavené pohledávky po žalovaném, jako poddlužníku, a to ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno], jako zástavního věřitele, jehož pohledávka bude z tohoto výtěžku uspokojena. Dle žalobce může celková výše pohledávky zástavního věřitele za dlužníkem činit částku 42, 996.380 Kč. Žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne 31. 5. 2018 k úhradě zastavených pohledávek ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] jako zástavního věřitele v rozsahu jeho zajištěné pohledávky, tj. k úhradě částky v celkové výši 42, 996.380 Kč, avšak bez odezvy. 2. Žalovaný s žalobou uplatněný návrh pokládá za nedůvodný, zvláště s poukazem na to, že žalobcem tvrzené zástavní právo platně nevzniklo. Žalovaný taktéž odmítá tvrzení žalobce o tom, že by pohledávky z titulu ceny díla dle smlouvy o dílo byly někdy zastaveny ve prospěch [anonymizována dvě slova] nebo kohokoliv jiného, a to především proto, že tomu bránil zákaz postoupení pohledávek spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] coby zhotovitele bez předchozího výslovného písemného souhlasu žalovaného coby objednatele, který byl sjednán v čl. 50 Přílohy 1 smlouvy o dílo. Žalovaný žádný takový souhlas se zastavením pohledávek ze smlouvy o dílo [právnická osoba] neudělil. Žalovaný dále uvedl, že za takový předchozí výslovný písemný souhlas nelze považovat informaci obsaženou v příloze [číslo] ve znění dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, která má povahu konstatování, že údajné zástavní právo již mělo vzniknout, tj. nikoliv, že teprve vznikne a že s tím takto objednatel souhlasí. Předmětná zástavní smlouva navíc byla uzavřena dne 5. 11. 2010, avšak dodatek [číslo] ke smlouvě o dílo byl podepsán až v březnu 2011. Z informací uvedených v dodatku [číslo] tak z věcného, ani z časového hlediska nelze dovozovat udělení předchozího výslovného písemného souhlasu žalovaného se zastavením předmětných pohledávek. Proto žalobcem tvrzené zástavní právo nevzniklo. Sjednání takového zástavního práva v příslušné zástavní smlouvě je absolutně neplatným právním úkonem. I z tohoto důvodu je žalobou uplatněný nárok v plném rozsahu nedůvodný s tím, že veškeré pohledávky dle smlouvy o dílo, jejichž úhrady se žalobce domáhá, už byly žalovaným řádně uhrazeny. Dále doplnil, že pokud se žalobce domáhá částky ve výši 42.996.380 Kč coby úhrady údajně zastavených pohledávek ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] jako zástavního věřitele v rozsahu jeho zajištěné pohledávky, že zástavní věřitel se může domáhat uhrazení zastavené pohledávky pouze v případě, že neprobíhá insolvenční řízení ohledně zástavního dlužníka. V průběhu insolvenčního řízení, v němž se [právnická osoba] nyní nachází, však takový postup přípustný není. Poté, co dle § 109 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, nastanou účinky insolvenčního řízení, totiž zástavní věřitel není oprávněn domáhat se žalobou podanou vůči poddlužníku zaplacení zastavené pohledávky. Žalobce rovněž nesouhlasil s vyčíslením výše ceny díla žalobcem v částce cca 529 mil. Kč vč. DPH, přičemž poukázal, že z dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo plyne, že celková částka smluvní ceny činí 437.656.800 Kč, k níž je třeba připočíst daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 92e zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění Zhotovitel proto nebyl oprávněn k dílčím platbám smluvní ceny uskutečňovaným dle platebního kalendáře uvedeného v příloze [číslo] dodatku [číslo] od 1. 1. 2012 připočítávat daň z přidané hodnoty, proto také celková smluvní cena dle smlouvy o dílo, která měla být uhrazena objednatelem zhotoviteli odpovídá částce 478.957.934 Kč. Žalovaný uvedl, že cenu díla dle sjednaného smluvního závazku zhotoviteli řádně uhradil. Jednotlivé platby ceny díla dle smlouvy o dílo probíhaly vždy dle platebních instrukcí uvedených v čl. I formuláře smlouvy o dílo, resp. čl. I dodatků [číslo] v části„ zhotovitel“,„ bankovní spojení“. Zmíněné bankovní spojení pak zhotovitel uváděl též v platebních instrukcích v jednotlivých fakturách na cenu díla, které zasílal objednateli. K fakturám vystaveným zhotovitelem dle smlouvy o dílo uhradil částku 477.284.637 Kč, částku 200.000 Kč v rámci dohody o narovnání ze dne 26. 3. 2014 a část ceny díla dle smlouvy o dílo ve výši 1.473.296,85 Kč prostřednictvím zápočtů proti svým pohledávkám za společností spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Celkově tedy žalovaný zhotoviteli, společnosti spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], uhradil dle smlouvy o dílo částku 478.957.934 Kč. Je tedy zřejmé, že pohledávky, jejichž uhrazení se žalobou domáhá, jsou bezdůvodné, neboť prokazatelně zanikly splněním. Žalovaný závěrem uvedl, že jakékoliv žalobou uplatněné nároky, i pokud by přece jen existovaly, by již byly promlčeny. 3. Z důkazů by