18 C 206/2020-56 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se, původně, vůči žalované, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 4. 6. 2020, domáhala zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z titulu neuhrazené faktury za pronajatou část pozemku – parc. [číslo] v k. ú. [obec], jenž byl žalované pronajat za účelem umístění oboustranného reklamního zařízení. 2. Následně však žalobkyně, prostřednictvím své právní zástupkyně, soudu sdělila, že svou žalobu bere částečně, a tedy v rozsahu částky 5 712 Kč, zpět, a proto tedy podepsanému soudu nezbylo, nežli toto řízení, dle ust. § 96, odst. 2, o.s.ř., v uvedeném rozsahu, zastavit. 3. V rámci své žaloby pak žalobkyně tvrdila, že povinnost žalované, k úhradě nájemného, vyplývá přímo z Nájemní smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky tohoto sporu, dnem 13. 10. 2010. 4. Žalovaná, v rámci své obrany proti žalobě, poukazovala, především, na neutěšené finanční poměry, vyvolané pandemií COVID-19, a v této souvislosti pak apelovala i na to, aby náklady tohoto řízení nebyly žalobkyni přiznány a aby jí též nebylo přiznáno ani příslušenství pohledávky, v podobě zákonného úroku z prodlení. 5. Soud tedy provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti: 6. Především však soud, a to ještě předtím, nežli bude přikročeno k sumarizaci jednotlivých listinných důkazů, konstatuje, že nikdo z obou účastníků vůbec nikterak nezpochybňoval ono původní tvrzení žalobkyně o tom, že obě strany spolu uzavřely onu Nájemní smlouvu – ze dne 13. 10. 2010, č. smlouvy: [číslo]. 7. Na základě Nájemní smlouvy [číslo] ze dne 13. 10. 2010, ve znění jejího Dodatku [číslo] ze dne 18. 4. 2016, tedy soud zjistil, že má žalovaná, od žalobkyně, pronajatou část pozemku - parc. [číslo] v k. ú. [obec], a to za účelem umístnění oboustranného reklamního zařízení. Na základě tohoto smluvního vztahu má žalovaná povinnost žalobkyni hradit nájemné, a to za podmínek dle smluvního ujednání, a případně i dle praxe obou stran. V této souvislosti tedy byla žalobkyní žalované vystavena faktura, daňový doklad [číslo] ze dne 19. 2. 2020, se splatností dnem 4. 3. 2020, a to na úhradu nájemného za rok 2020 (1/2), znějící na částku ve výši 5 712 Kč, včetně DPH (zjištěno z Nájemní smlouvy [číslo] ze dne 13. 10. 2010, dále z Dodatku [číslo] k Nájemní smlouvě, ze dne 18. 4. 2016, jakož i z faktury [číslo] rovněž i z Výpisu z listu vlastnictví k dotčenému pozemku). 8. Žalovaná však shora uvedenou fakturu neuhradila řádně a včas, přičemž, na toto prodlení, pak byla žalovaná žalobkyní upozorněna a byla též vyzvána k provedení úhrady, a to ve smyslu § 142a, o.s.ř., když, dle sdělení žalobkyně, tato faktura byla následně žalovanou uhrazena, dnem 3. 7. 2020, a tedy až po podání předmětné žaloby. 9. Z toho, co bylo uvedeno v předcházejícím bodu (č. 8), tak, pro podepsaný soud, vyplynulo, že, ze strany žalované, nebyla nikdy zmiňovaná faktura zpochybňována, přičemž ostatní námitky žalované, učiněné v tom smyslu, že dotyčná faktura nebyla žalované doručena, považuje soud za irelevantní, když povinnost k úhradě sjednaného nájemného přímo vyplývá již ze shora zmiňované Nájemní smlouvy. 10. A pokud ještě jde i o další výhrady žalované, spočívající v tom, že, s ohledem na již zmiňovanou pandemii, se žalovaná ocitla v určitých problémech, pak ovšem soud konstatuje, že k vystavení předmětné faktury došlo již v únoru 2020, a tedy zjevně před vypuknutím oné pandemie, takže ani tuto námitku soud neshledal důvodnou. Splatnost předmětné faktury pak nastala dnem 4. 3. 2020 a žalovaná přistoupila k jejímu proplacení až teprve dnem 3. 7. 2020 (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků). 11. Žalovaná, tedy, ovšem až po podání žaloby, provedla plnění, a to ve shora uvedeném rozsahu, z čehož tak, pro podepsaný soud, vyplynulo i to, že žalovaná si byla existence tohoto závazku vědoma, zvláště když nikterak nezpochybňovala, jak již bylo řečeno výše, uzavření shora zmiňované Nájemní smlouvy. 12. Podepsaný soud tedy nutně dospěl k naprosto jednoznačnému závěru, a to v tom smyslu, že, shora zmiňovanou platbou, provedenou ze strany žalované, tak žalovaná uznala svůj závazek, jenž je předmětem tohoto sporu, vůči žalobkyni, a to dle ust. § 2054, odst. 2, obč. zák. (zák. č. 89/2012 Sb.). 13. Důležitým prvkem tohoto sporu je též i ta skutečnost, že žalovaná se vůbec ani nesnažila tvrdit to, že by ona faktura, vystavená žalobkyní, jež je předmětem tohoto sporu, byla vystavena nedůvodně. Žalovaná, totiž, nikdy, v rámci tohoto řízení, neoznačila takový důkaz, jímž by dokázala zpochybnit důvodnost vystavení oné, již shora zmiňované, faktury, vystavené ze strany žalobkyně. Veškeré případné výhrady žalované, a to hlavně o tom, že, s ohledem na současné nelehké časy, by soud měl, k této skutečnosti, přihlédnout, se tak jeví jako poněkud nepodstatné, když splatnost oné faktury nastala ještě předtím, nežli tyto nelehké časy nastaly. Soud je navíc přesvědčen i o tom, že dotyčná faktura, která byla vystavena ze strany žalobkyně, je určitě zachycena v účetnictví žalované, takže, pokud tuto fakturu žalovaná žalobkyni nevrátila, jakožto nedůvodně vystavenou, a to s konkrétními výhradami či námitkami, pak je tedy soud toho názoru, že žalovaná nikdy nedotvrdila a ani nedoložila, a to v souvislosti s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, a především pak s odkazem na judikát - sp. zn. 23 Cdo 2914/2015, a dále i s ohledem na další judikát – sp. zn.: 23 Cdo 4777/2008, a rovněž i v návaznosti na zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb., jmenovitě pak v souvislosti s ust. § 8, odst. 3, dále v souvislosti s ust. § 11, a dále i v souvislosti s ust. § 33a, tohoto zákona o účetnictví, jakékoliv relevantní skutečnosti, a to v souvislosti s tím, že, s ohledem na ust. § 33a, zákona o účetnictví, tedy bylo povinností žalované, předmětnou fakturu, ve lhůtě její splatnosti, vrátit straně žalující, jakožto nedůvodně, či chybně, vystavenou, pokud s ní tedy žalovaná nesouhlasila, což ovšem zjevně nikdy neučinila, v důsledku čehož tak žalobkyni nepochybně vzniklo i právo na ony úroky z prodlení, v zákonné (kapitalizované) výši, a tedy v částce 188,84 Kč. 14. Z výše popsaných důvodů tedy podepsaný soud žalobě, a to v rozsahu po jejím částečném zpětvzetí, vyhověl. 15. O příslušenství pohledávky žalobkyně, a to v podobě zákonného úroku z prodlení, pak rozhodl podepsaný soud dle ust. § 1968, ve spojení s ust. § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 16. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o. s. ř., ve spojení s ust. § 146, odst. 2, o.s.ř., tak, že přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení, v celkové výši 14 068 Kč, jelikož, zároveň, je nutno zohlednit i to, že to byla právě shora jmenovaná žalovaná, kdo, svou platbou, provedenou ovšem až teprve po podání zjevně důvodného žalobního návrhu, tak, vlastně, zavinil, že toto řízení muselo být částečně zastaveno (viz ust. § 146, odst. 2, o.s.ř.), přičemž žalobkyni tak již, mezitím, vznikly náklady tohoto řízení, představující soudní poplatek, ve výši 1 000 Kč, a dále i náklady právního zastoupení žalobkyně advokátkou, t.j., odměnu advokátky žalobkyně, dle § 7 a § 8, vyhl. č. 177/1996 Sb. (Advokátního tarifu), za celkem šest úkonů právní služby, po částce 1 500 Kč, za každý jednotlivý úkon, dle § 7, odst. 5, a dle § 11, odst. 1, písm. a) a d) Advokátního tarifu (1x příprava a převzetí právního zastoupení, 1x zaslání před žalobní výzvy žalované, 1x podání žalobního návrhu, 1x písemné podání, obsahující částečné zpět vzetí žaloby, dále i 1x písemné vyjádření žalobkyně - replika - ze dne 6. 10. 2020 a 1x účast na jednání u soudu – dne 10. 12. 2020), a dále též i šest režijních paušálů, po částce 300 Kč, dle § 13, odst. 3, Advokátního tarifu, jež byly advokátkou žalobkyně účtovány k uvedeným šesti úkonům právní služby, a celkem tedy ve výši 1 800 Kč, s tím, že advokátka žalobkyně soudu doložila i to, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, musel promítnout i položku, spočívající v částce, připadající na 21 % DPH, z odměny advokátky a z paušálních náhrad, což tak představuje částku ve výši 2 268 Kč. 17. O povinnosti žalované, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 14 068 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o.s.ř.. Soud tedy stanovil žalované, pro splnění této její povinnosti, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (§ 160, odst. 1, o.s.ř.).