18 C 289/2020-26 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou, po částečném zpětvzetí a zastavení co do částky 350 Kč s příslušenstvím, domáhala na žalovaném zaplacení částky 74 650 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně provedla dne 14. 11. 2019 odtah a následné střežení na parkovišti provozovaném žalobkyní s motorovým vozidlem žalovaného [registrační značka], cenu za něž žalovaný neuhradil. Cena za odtah je určena dle příslušného nařízení [územní celek] v platném znění. Dluh žalovaného je tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč a částkou za střežení na parkovišti dle počtu dnů střežení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně, jež je [anonymizována tři slova] oprávněna k odstraňování silničních vozidel z místních komunikací (zjištěno ze zřizovací listiny ze dne [datum]), vykonala po rozhodnutí strážníka městské policie učiněného na podkladě § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. dne 14. 11. 2019 v 17:00 technický úkon, který spočíval v odtahu vozidla [anonymizována tři slova], [registrační značka], z ulice v [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo], a vozidlo umístila téhož dne na parkovišti na [anonymizováno] (zjištěno z protokolu o odtahu vozidla [číslo]). V registru silničních vozidel byla v ten den zapsán jako vlastník a provozovatel vozidla [právnická osoba] (zjištěno z karty vozidla [anonymizováno] [právnická osoba] dne 9. 7. 2018 prodala vozidlo žalovanému (zjištěno ze dne 9. 7. 2018). Žalobkyně následně žalovaného zpravila o odtahu a střežení vozidla, vyzvala jej k úhradě své pohledávky (zjištěno z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 20. 12. 2019 vč. dodejky). Ke dni podání žaloby (4. 6. 2019) bylo vozidlo na parkovišti střeženo po dobu 204 dnů. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Strážník městské policie dle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, rozhodl o odstranění vozidla žalovaného, které neoprávněně stálo na vyhrazeném parkovišti. Dle části citovaného usnesení zákona za středníkem se takové vozidlo odstraňuje na náklady jeho provozovatele. Jelikož žalovaný porušil zákaz zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti ve smyslu § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu, zrealizovala v souladu s předpisy [územní celek] odtah a následné střežení žalobkyně. Žalovaný vlastním zaviněním porušil zákonnou povinnost ve smyslu § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), a žalobkyni tím vzniklo právo na náhradu škody podle § 2951 a násl. o. z., přičemž vzniklá škoda odpovídá ceně účelně vynaložených nákladů, za něž se v této věci považuje cena odtahu a cena střežení stanovená nařízením [anonymizována tři slova] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti ze dne 12. 2. 2013, tedy 1 900 Kč za odtah vozidla, 250 Kč denně za první až třetí den střežení, 400 Kč denně za čtvrtý až sto osmdesátý den střežení a 50 Kč denně za sto osmdesátý první a každý následující den střežení. Povinnost uhradit cenu za odtah a střežení provedené žalobkyní stíhá provozovatele vozidla, jímž je podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu vlastník vozidla, tedy v předmětné věci žalovaný, přestože nebyl v registru silničních vozidel jako vlastník zapsán, neboť registr silničních vozidel má pouze evidenční charakter a stav v něm zapsaný nemusí odrážet skutečný stav právní – jak je tomu v této věci, kde vozidlo oproti evidovanému stavu dvakrát změnilo svého vlastníka. Žalobkyně žalovaného doručením výzvy ze dne 20. 12. 2019 vyzvala k okamžité úhradě dluhu. Žalovaný svým jednáním spočívajícím v neodstranění jím vlastněného vozidla, které bylo překážkou provozu, způsobil žalobkyni škodu odpovídající nákladům na odtah vozidla (1 900 Kč) a střežení vozidla na parkovišti žalobkyně (250 Kč denně za 1. až 3. den – tj. 750 Kč, 400 Kč denně za 4. až 180. den střežení – tj. 70 800 Kč, 50 Kč denně za 181. až 204. den střežení – tj. 1 200 Kč). Žalovaný coby škůdce je proto žalobkyni coby poškozené povinen uhradit žalobou po právu uplatněnou částku, jakož i zákonný úrok z prodlení. Neuhrazením dluhu po výzvě se podle § 1968 o. z. žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyně má podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 20. 3. 2020 do zaplacení. Všemi výše uvedenými listinami má soud za prokázanou důvodnost žaloby a proto jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 586 Kč Tyto náklady sestávají z účelně zaplaceného soudního poplatku v částce 2 986 Kč počítané z předmětu řízení po žalobkyní zaviněném částečném zpětvzetí žaloby a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.