12 C 328/2020-39 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou, po částečném zpětvzetí a zastavení co do částky 400 Kč s příslušenstvím, domáhala na žalovaném zaplacení částky 75 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně provedla dne 30. 10. 2019 odtah a následné střežení na parkovišti provozovaném žalobkyní s motorovým vozidlem žalovaného [registrační značka], cenu za něž žalovaný neuhradil. Cena za odtah je určena dle příslušného nařízení hlavního města Prahy v platném znění. Dluh žalovaného je tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč a částkou za střežení na parkovišti dle počtu dnů střežení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně, jež je hl. m. Prahou oprávněna k odstraňování silničních vozidel z místních komunikací (zjištěno ze zřizovací listiny ze dne 1. 3. 2016), vykonala na podkladě § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, dne [datum] v [údaj o čase] hod. technický úkon, který spočíval v odtahu vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], šedé barvy, z ulice [ulice a číslo] v [obec a číslo], a vozidlo umístila téhož dne na parkovišti [obec] (zjištěno z protokolu o odtahu vozidla [číslo]). V registru silničních vozidel byl v ten den zapsán jako vlastník a provozovatel vozidla žalovaný (zjištěno z karty vozidla [anonymizováno]). Žalobkyně žalovaného zpravila o odtahu a střežení vozidla, vyzvala jej k úhradě své pohledávky (zjištěno z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 21. 1. 2020 vč. dodejky). Ke dni podání žaloby (28. 5. 2020) bylo vozidlo na parkovišti střeženo po dobu 226 dnů. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně, oprávněná k tomu vlastníkem komunikace ([anonymizována dvě slova]. [příjmení]), odstranila podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii vozidlo žalovaného, na kterém byl použit technický prostředek k zabránění vozidla, o jehož odstranění nikdo nepožádal. Dle citovaného usnesení zákona se takové vozidlo odstraňuje na náklady jeho provozovatele. Žalobkyně zrealizovala v souladu s předpisy hlavního města Prahy odtah a následné střežení. Žalovaný vlastním zaviněním porušil zákonnou povinnost ve smyslu § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), a žalobkyni tím vzniklo právo na náhradu škody podle § 2951 a násl. o. z., přičemž vzniklá škoda odpovídá ceně účelně vynaložených nákladů, za něž se v této věci považuje cena odtahu a cena střežení stanovená nařízením Rady hlavního města o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti ze dne 12. 2. 2013, tedy 1 900 Kč za odtah vozidla, 250 Kč denně za první až třetí den střežení, 400 Kč denně za čtvrtý až sto osmdesátý den střežení a 50 Kč denně za sto osmdesátý první a každý následující den střežení. Povinnost uhradit cenu za odtah a střežení provedené žalobkyní stíhá provozovatele vozidla, jímž je podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu vlastník vozidla, tedy v předmětné věci žalovaný. Žalobkyně žalovaného doručením výzvy ze dne 21. 1. 2020 vyzvala k okamžité úhradě dluhu. Žalovaný svým jednáním spočívajícím v neodstranění jím vlastněného vozidla, které bylo překážkou provozu, způsobil žalobkyni škodu odpovídající nákladům na odtah vozidla (1 900 Kč) a střežení vozidla na parkovišti žalobkyně (250 Kč denně za 1. až 3. den – tj. 750 Kč, 400 Kč denně za 4. až 180. den střežení – tj. 70 800 Kč, 50 Kč denně za 181. až (žalobkyní požadovaný) 211. den střežení – tj. 1 550 Kč). Žalovaný coby škůdce je proto žalobkyni coby poškozené povinen uhradit žalobou po právu uplatněnou částku, jakož i zákonný úrok z prodlení. [příjmení] žalovaný netvrdil ani jinak se nebránil. Neuhrazením dluhu po výzvě se podle § 1968 o. z. žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyně má podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za žalobkyní požadované období od 30. 9. 2020 (kdy již byl žalovaný v prodlení s úhradou celého žalobou uplatněného dluhu) do zaplacení. Všemi výše uvedenými listinami má soud za prokázanou důvodnost žaloby a proto jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 600 Kč Tyto náklady sestávají z účelně zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč počítané z předmětu řízení po žalobkyní zaviněném částečném zpětvzetí žaloby a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.