16 C 315/2020-102 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně podala k soudu proti žalované žalobu na ochranu osobnosti s požadavkem, aby se žalovaná žalobkyni omluvila za to, že lékařkou žalované byla vypracována [datum] zpráva, která dle žalobkyně měla obsahovat nepravdivé a zavádějící informace (vypracováno MUDr. [jméno] [příjmení]) s tím, že tato zpráva byla označena jako„ [anonymizována tři slova]“ a týkala se syna žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození]. Žalobkyni vadí to, že v lékařské zprávě bylo dle žalobkyně nepravdivě uvedeno, že žalobkyně měla„ vtrhnout na pokoj [jméno] [příjmení]“, když žalobkyně dle svého přesvědčení na nemocniční oddělení„ normálně v poklidu přišla“ a na pokoj [jméno] [příjmení] byla uvedena zdravotní sestrou. Žalobkyně dále požaduje, aby omluva také obsahovala text o tom, že Thomayerovo nemocnice uvádí na pravou míru informaci dle žalobkyně nesprávně uvedenou v lékařské zprávě, že si žalobkyně„ [jméno] [příjmení] s jeho otcem natáčela mobilním telefonem“ a dále, že toto jednání představovalo stresující situaci, neboť ve skutečnosti žalobkyně měla pouze pořizovat zvukový záznam na mobilní telefon, který měla uložený v kabelce, což dle jejího přesvědčení nemohlo jejího syna jakkoliv stresovat. 2. Posléze žalobkyně v minimálním rozsahu pozměnila či rozšířila svůj žalobní petit a to podáním ze dne [datum] (č.l. 47-49), kdy do nově označeného žalobního petitu vtělila také formulace, které v původním petitu obsaženy nebyly a to slůvka jakože„ bez ohlášení vtrhla na pokoj….“ a některé další drobné niance, v zásadě zůstal žalobní petit stejný. Soud vycházel z toho, že o určité věci byl žalobní petit rozšířen a pak tuto určitou změnu žalobního petitu připustil usnesením při jednání soudu dle [datum] s tím, že byla doplněna slova„ bez ohlášení, po té, co byla vpuštěna na příslušné oddělení zdravotnickým personálem a sdělila, že jde navštívit svého syna [jméno] [příjmení]“ a dále bylo doplněno„ zdravotní sestrou a podruhé lékařkou“. O takto pozměněném žalobním petitu pak také bylo rozhodnuto rozsudkem dne [datum]. 3. Žalovaná se vyjádřila k žalobnímu návrhu tak, že navrhla, aby tento byl v plném rozsahu zamítnut, neboť jej považuje za zcela nedůvodný. 4. Žalovaná připustila, že žalobkyně skutečně přišla do nemocnice [datum] na návštěvu svého syna, chtěla informace a mluvila s doktorkou [jméno] [příjmení], měla v ruce mobilní telefon a bylo zřejmé, že natáčí. Dostala informaci, že nezletilý téhož dne bude propuštěn, matka ho chtěla vidět a chtěla propouštěcí zprávu. MUDr. [příjmení] přivedla matku k pokoji s tím, že nejdříve chtěla dát otci avízo o matce, že přišla na návštěvu. Lékařka vstoupila do pokoje po zaklepání, žalobkyně ale nepočkala na vyzvání a okamžitě„ vstoupila“ do pokoje (ve zprávě napsáno vtrhla, jednalo se o rychlý pohyb) a přispěchala ke svému synovi, který se měl okamžitě rozbrečet. Měl plakat i poté, co jej vzala do náruče a otec dal najevo nesouhlas s její přítomností a vyzval jí k odchodu a také k tomu, aby přestala nahrávat na mobilní telefon. Lékařka a žalobkyně následně pokoj opustili, matka chtěla onu propouštěcí zprávu a počkala na její vyhotovení a převzala jí. Lékařka pak provedla o průběhu události zápis do zdravotní dokumentace. Žalovaná se dále vyjádřila tak, že žalobkyně bez souhlasu natáčela nejen otce dítěte a svého syna, ale i zdravotní personál. O propouštěcí zprávu se záznamem situace požádal i otec a obdržel jí. [ulice] zpráva nebyla určena výhradně pro nějaké potřeby otce, nebyla jím ani objednána a rozhodně se nemůže jednat o nějaký snad falešný důkaz, jak si žalobkyně myslí, že by takováto zpráva snad jí měla poškodit v opatrovnickém řízení, ve kterém má vyhrocené vztahy s otcem dítěte. 5. K otázce skutkových zjištění soudu. 6. Žalobkyně jako důkaz předložila CD disk, na kterém má být zachycena její návštěva v lékařském zařízení žalované, kde je zobrazena obrazová i zvuková dokumentace z její návštěvy, z čehož mají být patrny skutkové okolnosti, které žalobkyně tvrdí. Záznam byl přehrán při jednání soudu dne [datum] a vyplývá z něj, že žalobkyně přichází do nemocnice (žalovaná), neboť se dozvěděla, že její syn je v nemocnici hospitalizován (dítě svěřeno otci) a šla jej navštívit. Ze záznamu je patrno jak prochází recepcí a přichází na oddělení. Návštěva začíná zvonkem, jak žalobkyně vstupuje na oddělení, zdravotní sestra se ptá žalobkyně, proč přichází, matka říká, že jde za synem, je dotazována, zda ví, kde leží a matka uvádí, že neví. Pak jsou slyšet kroky, ze kterých je zřejmé, že jde o příchod matky na pokoj nezletilého, slyšitelnost nahrávky není kvalitní. Je zřejmé, že matka zdraví dítě, jak se má, dítě odpovídá, že dobře. Odpovídá matce, že jej bolí břicho a říká matce, že chce s ní domů. Do toho vstupuje mužský hlas (otec), který upozorňuje matku, aby vypnula nahrávání mobilním telefonem. Dítě komunikuje s matkou i otcem normálně, otci vadí nahrávání a vznáší výhrady proti nahrávání, dochází k výměně názorů, je zřejmé, že matka i otec se určitým způsobem snaží působit na dítě některými návodnými otázkami. Rodiče se hádají před dítětem, dítě na ně mluví, hádka pokračuje, přestože dítě na ně hovoří. Následně vstupuje do místnosti další osoba, která není výrazně identifikovaná, pak je zřejmé, že matka oznamuje, že půjde za paní doktorkou, dítě volá mami. A matka říká otci, nesahej na mě. Dítě se dožaduje matky, matka se loučí, dítě volá, já chci mámu, otec se snaží upoutat pozornost dítěte hračkami. Následně stopáž končí na třinácté minutě, dvacáté páté sekundě. 7. Pokud jde o další nahrávku, jenž je obsažena na CD disku, je označena jako„ nemocnice – recepce“ a dle žalobkyně tzn. příchod matky dítěte do nemocničního zařízení žalované a její vstup na recepci. Jde o cca padesátisekundový záznam, obraz není vidět žádný, je z toho zřejmé, že matka vstupuje do recepce nemocničního zařízení a ptá se na syna. Z recepce je dotazována na jméno, matka uvádí jméno a je poslána příslušnou pracovnicí do prvního patra a je instruována, kde má zazvonit, pak krátké video končí. 8. Z třetí nahrávky v pořadí je zřejmé, že je označena jako„ nemocnice – rozhovor lékařka“. Na rozmazaném obraze nejsou žádné osoby vidět, je ovšem slyšitelná zvuková nahrávka, matka se baví s další osobou, a to nemocničním personálem, patrně lékařkou, následují záběry na rodný list dítěte, rozhovor mezi osobami je slyšet nezřetelně, především proto, že obě zúčastněné osoby hovoří přes sebe. Je zřejmé z rozhovoru, že patrně lékařka určitým způsobem instruuje matku, matka jí vysvětluje, proč přišla. Pak je zřejmé, že jsou slyšet kroky obou osob, ozve se lehké zaťukání na dveře, které je zřetelné na nahrávce, pak je zřejmé, že se ozývá hlas, který nepatří matce, patří patrně lékařce, která říká dobrý den a v podstatě v bezprostředně navazujícím okamžiku za dobrý den, je zřejmý hlasitější pohyb, který je zrychlený a razantnější, jde o vstup do místnosti (zde patrně formulace matka vtrhla), neboť toto je slyšet jako výrazný zvuk na nahrávce bezprostředně po zaťukání a slovech dobrý den. Je zřejmé, že zdravila lékařka. Ihned po vstupu do místnosti krátce na to otec žaluje lékařce na matku, že natáčí a domáhá se, ať lékařka zakročí, prosí, ať matce znemožní natáčení. Lékařka na to odpovídá, že od takových věcí tady není, že na ní je pouze starat se o zdraví nemocných pacientů. Je zřejmé, že otec vyzývá matku, aby opustila pokoj. Lékařka na to říká matce co je dítěti, popisuje stručně jeho zdravotní stav. Následně na to si matka stěžuje na otce, že dítě jí nechce ukázat. Lékařka říká matce, že takové věci řešit nemůže, že se pouze může vyjádřit ke zdravotnímu stavu dítěte a uvádí, že dítě má bakterii, která způsobila průjem s tím, že toto působí určitou bolest břicha. Dále informuje matku o zdravotním stavu dítěte. Matka říká, že otec jí obviňuje z toho, že špatný zdravotní stav dítěte je po požití hub, lékařka říká, že něco takového je vyloučené. Matka žádá lékařku o dokumentaci, ta říká, že v tom smyslu je možné žádosti vyhovět. Pak je slyšet chůze odcházejících osob a nahrávka končí v čase 4:58. 9. Pokud jde o čtvrtý záznam na mobilní telefon, vtělený do uvedeného nosiče - CD disku, pak je zřejmé, že jde o stopáž v rozsahu 7:50. Z nahrávky je zřejmé, že ošetřující lékařka rozmlouvá s matkou dítěte, informuje matku, že má informace od otce o dítěti, má doloženo, že dítě je svěřeno pouze jednomu z rodičů a to otci. Poučuje matku, že tedy nemocnice informace o dítěti dává tomu z rodičů, komu bylo dítě svěřeno do výlučné péče a že tento rodič je pak následně povinen informovat druhého rodiče o zdravotním stavu dítěte. K tomu matka oponuje a uvádí, že jí práva vyplývají přímo ze zákona, jakkoliv jí dítě nebylo svěřeno do výlučné péče, jako matka dítěte má ze zákona právo na veškeré informace o dítěti, lékařka s matkou polemizuje, upozorňuje jí stále na to, že dítě je ve výlučné péči otce. Matka upozorňuje lékařku, že má stejná práva a dochází k polemice. Lékařka argumentuje tvrzeními otce a údajnými tvrzeními sociální služby. Dále uvádí lékařka, že četl