18 C 4/2021-43 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, vůči žalovanému, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 20. 10. 2020, domáhal zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z toho důvodu, že, dne 25. 5. 2020, provedl žalobce odtah motorového vozidla - [registrační značka], a to dle Protokolu o odtahu [číslo] s tím, že předmětné vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti, provozovaném žalobcem. Dotyčný odtah by proveden podle ustanovení § 45, zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, přičemž žalobce se pokusil písemně kontaktovat žalovaného, když mu zasílal oznámení o odtahu vozidla, o jeho umístění na odtahovém parkovišti, a též jej informoval i o částce za odtah a jejím navyšování, za každý další den parkování vozidla, na parkovišti žalobce, a též jej vyzýval i k úhradě částky za odtah a parkovné, dle příslušného Nařízení hlavního města Prahy. 2. Dluh žalovaného je tedy tvořen částkou za odtah, ve výši 1 900 Kč, dále částkou ve výši 250 Kč, za první až třetí den střežení (parkovné), dále i částkou 400 Kč parkovného, za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den, po provedeném odtahu vozidla, a též i částkou 50 Kč parkovného, za každý den následující po sto osmdesátém dni, po odtahu vozidla. Celková výše dlužné částky tedy činí 35 850 Kč. 3. Žalovaný však se žalobou nesouhlasil, jelikož tvrdil, že dotyčné vozidlo již předtím prodal, přičemž ale nikterak nezpochybňoval to, že by mu předmětné vozidlo původně nepatřilo, ovšem poukazoval na to, že předmětné vozidlo, již před provedením odtahu, předal, či prodal, jakýmsi, blíže nepříliš zřetelně specifikovaným, osobám, a to za účelem zařízení prodeje onoho vozidla na náhradní díly, takže žalovaný tímto svým tvrzením zpochybňoval existenci své pasivní věcné legitimace, v rámci tohoto řízení. 4. Soud tedy ve věci nařídil ústní jednání, jež proběhlo dnem 22. 7. 2021, ovšem bez účasti žalobce, který se z neúčasti na uvedeném jednání omluvil, když však souhlasil s tím, aby věc byla projednána v jeho nepřítomnosti, přičemž soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti: 5. Především soud konstatuje, že zjistil, že žalobce je příspěvkovou organizací, zřízenou Zastupitelstvem hlavního města Prahy, na základě ustanovení § 59, odst. 2, písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec], ve znění pozdějších předpisů, a dle ustanovení § 23, odst. 1, písm. b) a § 27, zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Na základě Zřizovací listiny, v platném znění, je žalobce oprávněn, hlavním městem Prahou, k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne 25. 5. 2020 provedl žalobce odtah motorového vozidla - [registrační značka], což je zachyceno v Protokolu o odtahu [číslo] když onen akt, spočívající v provedení tohoto odtahu, byl, mezi oběma stranami tohoto sporu, nesporným. Předmětné vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti, provozovaném žalobcem, když předmětný odtah by proveden podle ustanovení § 45, zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zjištěno z Úplného znění Zřizovací listiny příspěvkové organizace Správa služeb hlavního města Prahy, ze dne 26. 5. 2020, dále z listiny, zachycující Kartu vozidla – 9A03099, v níž, jako vlastník vozidla, je uveden [celé jméno žalovaného], tedy žalovaný, dále pak zjištěno z Oznámení o odtahu vozidla – ze dne 30. 6. 2020, obsahujícího i výzvu k převzetí vozidla, spolu s kopií dodejky, dále pak zjištěno i z listiny, obsahující Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel, včetně jejich střežení na parkovišti, spolu s Usnesením Rady hlavního města Prahy [číslo] o schválení Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel, včetně jejich střežení na parkovišti, dále též zjištěno i z onoho Protokolu o odtahu – [číslo] konečně pak zjištěno i z Výzvy k úhradě dlužné částky, ze dne 4. 8.2020, opět spolu s kopií dodejky). 6. Z výše popsaných listinných důkazů tedy vyplývá nejen to, že žalovaný, v době provedení odtahu, byl vlastníkem dotyčného vozidla, nýbrž i to, že žalobce se zjevně pokusil písemně kontaktovat žalovaného, když mu zaslal Oznámení o odtahu vozidla, jakož i o jeho umístění na odtahovém parkovišti, a informoval jej též o částce za odtah a jejím navyšování za každý další den parkování vozidla, na parkovišti žalobce, a vyzýval jej rovněž i k úhradě částky za odtah a parkovné, a to dle shora zmiňovaného Nařízení hlavního města Prahy, přičemž žalovaný tyto listiny nikterak nezpochybňoval. 7. Pokud jde dále o ono tvrzení žalovaného, předestřené v tom smyslu, že tedy žalovaný měl dotyčné vozidlo prodat, aniž však byl schopen přesně specifikovat kdy a komu, tak toto jeho tvrzení vyhodnotil soud jakožto zcela neurčité, a proto tedy soud žalovaného poučil, v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o.s.ř., o nezbytnosti doplnit tvrzení, ohledně konkretizace okolností, za kterých mělo k onomu prodeji předmětného vozidla dojít, s tím, že žalovaný byl soudem, výslovně, upozorněn i na to, že tato svá tvrzení musí rovněž i prokázat, nicméně, na to však reagoval žalovaný, nakonec, tak, že k prokázání tohoto svého původního tvrzení, o prodeji dotyčného vozidla, vlastně žádnými hmatatelnými důkazy nedisponuje, když pouze uvedl, že má jakési SMS – zprávy, aniž ovšem byl schopen soudu konkrétně sdělit, s kým si tyto SMS – zprávy vyměňoval, co bylo, konkrétně, jejich obsahem a co by tímto tedy mělo být prokázáno, v důsledku čehož soud, nakonec, dospěl k závěru, že žalovaný neunesl své břemeno tvrzení, a ani své břemeno důkazní, a to ohledně prokázání toho, že vozidlo před provedením dotyčného odtahu prodal jiné osobě. Žalovaný totiž, v této souvislosti, označoval onoho jiného vlastníka, resp., kupujícího, pouze jako„ lidi, kteří to vozidlo měli koupit“, v důsledku čehož je soud i toho názoru, že toto, zcela vágní, obranné tvrzení je i poněkud účelové, a pokud tedy sám žalovaný tvrdil, že tito lidé to vozidlo„ měli koupit“, pak z toho ovšem pro soud vyplynulo i to, že to auto dosud vlastně nikdo nekoupil. 8. Pokud se tedy jedná o ono tvrzení žalovaného, předestřené v tom smyslu, že dotyčné vozidlo bylo, či snad mělo být, prodáno jakýmsi osobám, v důsledku čehož se tedy žalovaný v tomto sporu necítí být pasivně legitimovaným, tak, ale, i přes poučení, jehož se žalovanému, ze strany podepsaného soudu, dostalo, žalovaný soudu opakovaně nabízel jen značně vágní a neurčitá tvrzení, a to v tom smyslu, že tedy předmětné vozidlo měl dát k prodeji, nicméně, žádným způsobem však neprokázal, zda k takovému prodeji opravdu došlo a kdo se tedy stal skutečným nabyvatelem vozidla, když žalovaný se, pouze, a to ve svém předchozím vyjádření, zmiňoval o jakýchsi třech osobách, které před soudem označoval jako ony„ lidi, kteří to vozidlo měli koupit“, když se tedy mělo jednat o pana [příjmení], dále o pana [příjmení] a též i o pana [příjmení], přičemž žalovaný však tyto osoby nikterak blíže neidentifikoval a ani konkrétně nebyl schopen soudu sdělit, kdo, z těchto tří pánů, se tedy měl stát vlastníkem dotyčného vozidla. 9. Soudu tedy nezbylo, nežli konstatovat, že žalovaný neprokázal, že skutečně došlo k převodu vlastnických práv k předmětnému vozidlu na třetí osobu, takže veškeré další skutečnosti, o tom, že existují jakési, blíže ovšem nikterak specifikované, SMS – zprávy, či o tom, že snad existuje i jakási plná moc, aniž by však žalovaný byl schopen, opět jakkoliv konkrétně, soudu sdělit, komu měla být taková plná moc udělena a co tedy mělo být jejím obsahem, tak, tedy, veškeré tyto skutečnosti, na které žalovaný odkazoval, ulpívaly pouze v rovině tvrzení, a to ještě takových tvrzení, která jsou zcela neurčitá, v důsledku čehož tedy soud ani nemohl určit to, co by tedy, vlastně, mělo být předmětem dokazování, v rámci tohoto řízení. Všechna tato, povýtce vágní, obranná tvrzení žalovaného tedy soud nakonec vyhodnotil jen jako jakési, poněkud nepodstatné, ornamenty, když žalovaný nebyl schopen předestřít soudu nejen konkrétní tvrzení o tom, kdy přesně mělo k prodeji dotyčného vozidla dojít, a kdo se stal jeho novým majitelem, ale ani žádné hmatatelné důkazy, a to za účelem prokázání pravdivosti svých tvrzení o prodeji dotyčného vozidla, takže, ať si již žalovaný, s panem [příjmení], či s panem [příjmení] anebo i s panem [příjmení], ujednal cokoliv, aniž by se to ovšem snažil jakkoliv blíže konkretizovat, tak o tom, i přes provedení poučovací povinnosti soudem, žádný hmatatelný důkaz nepředložil, v důsledku čehož tak opravdu nezbývá než uzavřít, že tato skutečnost je bez právního významu, a to pro vztah mezi žalobcem a žalovaným, jenž je právě předmětem tohoto řízení. 10. Soud tedy uzavírá, že žalovaný, vlastně, žádné ze svých obranných tvrzení neprokázal, i když tedy soud, v rámci provedené koncentrace tohoto řízení, v soula