21 C 137/2020-124 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27. 5. 2021 domáhala určení, že výpověď z nájmu bytové jednotky [číslo] (původní evidenční [číslo]) nacházející se v [anonymizováno] nadzemním podlaží domu [adresa] na pozemku [parcelní číslo] zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu Praha – město (dále jen„ byt“) sepsaná žalovanou dne 31. 3. 2020 není oprávněná. Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že dne 5. 11. 2013 uzavřela se žalovanou nájemní smlouvu na dobu neurčitou, na jejímž základě si pronajala byt. Žalobkyně byt bezproblémově užívala se svým synem [jméno] [příjmení] a s partnerem [příjmení] [jméno] [příjmení], čímž tyto osoby zajišťovaly své bytové potřeby. V bytě mají také nahlášený trvalý pobyt. Žalobkyně uvádí, že v důsledku jejího pobytu v zahraničí nastaly komplikace s komunikací a ověřováním řádného placení nájemného. Žalovaná následně zaslala žalobkyni upomínku ze dne 22. 1. 2020 (dlužná částka činila 109 042 Kč) a to emailem i na adresu bytu, přestože pravděpodobně věděla, že si ji žalobkyně pro svůj pobyt v zahraničí nebude moci převzít. Žalobkyně dále uhradila počátkem března částku 69 900 Kč a koncem března částku 51 575 Kč prostřednictvím třetích osob. Žalovaná následně zaslala žalobkyni výpověď z bytu bez výpovědní doby datovanou ke dni 31. 3. 2020. Dle žalobkyně je výpověď nezpůsobilá vyvolávat právní účinky, jelikož upomínka ani výpověď nebyly žalobkyni řádně doručeny, jelikož ta si z důvodu pobytu v zahraničí a omezením souvisejícím s epidemií Covid-19 nemohla řádně přebírat poštu. Podle žalobkyně byla výpověď učiněna neoprávněně, neboť ji žalovaná upozornila na prodlení s placením až po půl roce, přičemž včasné upozornění mohlo problémům předejít. Dále žalobkyně upozorňuje na nedostatečnou součinnost žalované při obhospodařování nájemního vztahu, která byla způsobená v důsledku epidemie Covid-19 a vynuceným pobytem žalobkyně v zahraničí. Žalobkyně upozorňuje, že se snažila dluh uhradit prostřednictvím třetí osoby, která dne 18. 2. 2020 zadala platbu ve výši 119 773 Kč, která nebyla zrealizována pouze v důsledku špatně nastaveného přeshraničního bankovního styku, o čemž se žalobkyně dozvěděla až bezmála měsíc po zadání platby. Částka 109 042 Kč v upomínce ze dne 22. 1. 2020 dle žalobkyně neodpovídá skutečné výši dluhu ani příloze upomínky, stejně tak dle žalobkyně nedosahoval dluh k rozhodnému dni výpovědi částky 50 702 Kč, která je v ní uvedena. Dle žalobkyně měla žalovaná problémy s identifikací došlých plateb a není jasné, zda všechny správně započetla, k čemuž dodává, že do data podání žaloby neobdržela vyúčtování služeb za rok 2019, na kterých očekává přeplatek, který by dluh dále snížil. Žalobkyně dále upozornila na e-mail žalované ze dne 30. 3. 2020, odeslaný v 17:23 hod., kterým jí byla poskytnuta lhůta 48 hodin k zaplacení částky, přičemž jí následně byla zaslána výpověď datovaná ke dni 31. 3. 2020, tedy před uplynutím dodatečné lhůty. Žalobkyně přitom tvrdí, že dne 30. 3. 2020 zadala platbu ve výši 1 930 EUR, čímž dluh splnila. Žalobkyně tedy navrhuje, aby soud určil, že výpověď byla podána neoprávněně. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla, aby byla soudem zamítnuta. Žalovaná upozorňuje, že problémy s platbami žalobkyně řešila opakovaně již od roku 2019. V lednu 2020 dosáhl dluh žalované na nájemném a službách částky 109 042 Kč, což žalovanou vedlo k zaslání upomínky ze dne 22. 1. 2020. Ohledně doručení upomínky žalovaná uvádí, že upomínku zaslala poštou i e-mailem, jehož prostřednictvím žalobkyně se žalovanou obvykle komunikovala, přičemž žalobkyně na upomínku zaslanou e-mailem právě touto cestou sama reagovala dne 7. 2. 2020 a nepochybně se tak s upomínkou seznámila. Žalované bylo dne 4. 3. 2020 ze strany partnera žalobkyně zasláno potvrzení [právnická osoba] ze dne 4. 3. 2020 o provedení platby ve výši 69 900 Kč. Dle žalované však bylo toto potvrzení upraveno, když vlastníkem účtu nebyl partner žalobkyně, jak na něm bylo uvedeno, ale pan [jméno] [příjmení], který se na žalovanou následně dne 14. 5. 2020 obrátil se žádostí o vrácení uvedené částky s tím, že tyto finanční prostředky z něj měly být vylákány ze strany pana [příjmení] lstí. Tato platba přesto byla řádně připsána a zaúčtována na dluh žalobkyně. Vzhledem ke zjištěním ohledně úprav potvrzení ze dne 4. 3. 2020 a k přetrvávajícímu dluhu ve výši 50 702 Kč neměla žalovaná nadále zájem v nájemním vztahu pokračovat a dopisem ze dne 31. 3. 2020 přistoupila k výpovědi nájmu bez výpovědní doby. Výpověď zaslala žalovaná opět poštou i e-mailem, kde si ji žalobkyně převzala a již dne 1. 4. 2020 na ni reagovala, přičemž 2. 4. 2020 následně uhradila částku 51 555 Kč. K dalším tvrzením žalobkyně žalovaná uvádí, že bylo povinností žalobkyně řádně platit nájemné a zálohy i na služby i bez výzev žalované a žalovaná všechny došlé platby od žalobkyně řádně evidovala. Ohledně vyúčtování služeb žalovaná uvádí, že jej byla povinna doručit žalobkyni do 31. 8. 2020, což také učinila. Dle žalované je tedy výpověď oprávněná, když následovala po zaslání upomínky, na jejímž základě nebyl dluh ve stanové době a v plné výši uhrazen a nadále převyšoval trojnásobek měsíčního nájemného a záloh na služby. 3. Žalobkyně přípisem ze dne 25. 5. 2021 omluvila svoji neúčast na jednání dne 26. 5. 2021 a žádala o odročení. K tomu doložila potvrzení o domácím léčení ze dne 24. 5. 2021 v bulharském jazyce bez úředně ověřeného překladu. Z potvrzení je patrné, že to bylo po naskenování upravováno, když chybí označení a podpis osoby, která toto nařízení o domácí izolaci obdržela. Soud navíc nepovažoval přítomnost žalobkyně u jednání za nutnou, když žalobkyně měla v řízení dostatek prostoru vyjádřit se k věci i k postoji žalované v písemné formě i na jednání konaném dne 7. 10. 2020, kde byla zastoupena advokátem. Následující jednání nařízená na 11. 11. 2020 a na 17. 2. 2021 soud z důvodu omluv žalobkyně (zaslaných v obou případech taktéž pouze jeden den před jednáním) odročil a v druhém případě žalobkyni upozornil, že případnou další omluvu zaslanou těsně před jednáním nebude akceptovat. Soud tedy neshledal v omluvě žalobkyně důležitý důvod pro odročení a postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Mezi účastníky byla s účinností od 5. 11. 2013 uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou, kterou žalovaná pronajala žalobkyni byt, přičemž bylo sjednáno nájemné ve výši 6 000 Kč na období od 5. 11. 2013 do 31. 12. 2017 a následně od 1. 1. 2018 nájemné ve výši místně obvyklého nájemného. Dále byla žalobkyně povinna hradit měsíční zálohy na služby v domě na základě rozpisu uvedeného v evidenčním listu ve výši cca 550 Kč na osobu. Celkem tak měla žalobkyně hradit v roce 2018 částku 9 605 Kč a od 1. 1. 2019 částku 11 605 Kč. Nájemné mělo být hrazeno předem vždy do posledního dne předcházejícího měsíce. (zjištěno z nájemní smlouvy ze dne 5. 11. 2013 a z výpisů z konta). 6. Žalobkyně byla dne 22. 1. 2020 vyzvána k zaplacení dlužného nájemného a záloh služeb ve výši 109 042 Kč a to do 10. 2. 2020 (tedy do 19 dní od zaslání výzvy) a zároveň upozorněna na možnost postupu dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Upomínka zároveň výslovně odkazovala na přiložený výpis konta ze dne 22. 1. 2020, ze kterého lze určit, za které měsíce žalobkyně nájemné a zálohy služeb dluží a v jaké částce. Z tohoto výpisu soud zjistil, že ke dni 22. 1. 2020 činila dlužná částka 109 042 Kč, jak bylo uvedeno také v upomínce. Žalobkyně nezaplatila nájemné a zálohy na služby za měsíce listopad 2017 v částce 7 605 Kč, září 2018 v částce 9605 Kč, leden 2019, květen 2019, srpen 2019 až leden 2020 v částce 11 605 Kč měsíčně. V dubnu 2019 žalobkyně namísto předepsané částky 11 605 Kč uhradila pouze 11 000 Kč. V červnu a červenci 2019 pak žalobkyně uhradila namísto předepsané částky 11 605 Kč částku 11 650 Kč a dluh se jí tak o 90 Kč snížil. Na dluh žalobkyně byl započten také nevyplacený přeplatek na vyúčtování z roku 2015 ve výši 1 523 Kč (zjištěno z e-mailu od žalované ze dne 22. 1. 2020 s výpisem z konta a z přiložené upomínky) 7. Žalovaná se se upomínku žalobkyni pokoušela zaslat také poštou na adresu bytu. Zásilka však dne 23. 1. 2020 nebyla žalobkyní převzata a ani následně nebyla vyzvednuta a dne 7. 2. 2020 byla vrácena žalované. Ze žaloby soud zjistil, že žalobkyně si tuto zásilku nepřevzala z důvodu svého pobytu v zahraničí. (zjištěno z kopie obálky a podacího lístku) 8. Žalobkyně se nejpozději dne 7. 2. 2020 seznámila s upomínkou ze dne 22. 1. 2020 zaslanou emailem, neboť tímto e-mailem na upomínku reagovala a zaslala s ním jako přílohu doklad o tuzemské odchozí platbě ze dne 7. 2. 2020 týkající se platby ve výši 109 042 Kč odpovídající dlužné částce dle zaslané upomínky. Žalobkyně byla žalovanou dne 12. 2. 2020 informována o skutečnosti, že platba nebyla na účet žalované připsána a byla vyzvána k nápravě. (zjištěno z e-mailové korespondence mezi [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příj