21 C 209/2019-290 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou podanou 16. 7. 2019 se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem shora uvedených nemovitostí, když tvrdil, že kupní smlouva, kterou uzavřeli účastníci dne 12. 5. 2016, se stala neplatnou. Žalobce tvrdil, že má naléhavý právní zájem na takovém určení. Kupní cena za převod vlastnického práva k nemovitostem byla stanovena dodatkem č. 1 ke kupní smlouvě ve výši 10 000 000 Kč a účastníci se dohodli, že část kupní ceny ve výši 7 605 059 Kč bude složena do notářské úschovy a zbylá část kupní ceny ve výši 2 394 941,50 Kč byla uhrazena jako zápůjčka (což plyne i z plné moci pro [anonymizováno]. [příjmení]) žalobci k vyplacení exekutorských zástavních práv. Nedošlo však ke splnění podmínek pro vyplacení částky 7 605 059 Kč z úschovy prodávajícímu (žalobci), a celá část kupní ceny složená do notářské úschovy tak byla vrácena zpět kupujícímu (žalované) a to dne 16. 2. 2017. Součástí kupní smlouvy byla dohoda o tom, že za uhrazení části kupní ceny se považuje připsání na schovatelský účet a zároveň bylo ve smlouvě ujednáno (článek IV. odst. 3 písm. c)), že porušením podmínky zaplacení částky 7 605 059 Kč na účet schovatele se kupní smlouva stává od počátku neplatnou. Vrácením kupní ceny ze schovatelského účtu zpět do dispozice kupujícího došlo k porušení podmínky, se kterou byl smluvně svázán následek neplatnosti kupní smlouvy od samého počátku, neboť kupní cenu sice žalovaná uhradila podle kupní smlouvy do notářské úschovy, ale už nebyla splněna druhá podmínka, tedy že tato kupní cena byla z notářské úschovy vyplacena žalobci jako prodávajícímu. Žalovaná pak, přestože jí byly vrácena část kupní ceny ze schovatelského účtu, podala dne 13. 12. 2016 návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem, avšak katastrální úřad tento návrh dne 18. 5. 2017 zamítl. Okamžikem zamítnutí podaného návrhu na vklad pak došlo subsidiárně k opětovnému zrušení předmětné kupní smlouvy a to v souladu s článkem VIII. odst. 3, ve kterém si strany výslovně sjednaly, že v případě pravomocného zamítnutí návrhu na vklad se smlouva od samotného počátku ruší a strany se zavazují do 4 týdnů uzavřít smlouvu novou. Žalovaná však novou smlouvu neuzavřela a podala u katastrálního úřadu 22. 3. 2017 další návrh na vklad vlastnického práva na základě kupní smlouvy ze dne 12. 5. 2016 a katastrální úřad již na základě tohoto návrhu vklad vlastnického práva ve prospěch žalované provedl. Neplatnost kupní smlouvy opakovaně přiznala svými kroky i žalovaná, když dne 14. 6. 2018 podala žalobu na určení obsahu smlouvy (řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 21 C 177/2018), když žalovaná v žalobě výslovně uvedla, že předmětná kupní smlouva zanikla. Dále 17. 10. 2018 vyzvala žalovaná žalobce k vydání částky 2 394 941 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce dále uvedl, že ke dni uzavření předmětné smlouvy na prodej nemovitostí bylo proti žalobci vedeno několik exekucí, v nichž byl vydán i příkaz k prodeji předmětných nemovitostí. Žalobce dále navrhoval smírné řešení sporu tak, že žalovaná poskytne žalobci veškerou součinnost k tomu, aby předmětné nemovitosti byly převedeny zpět do vlastnictví žalobce, který je připraven kdykoliv žalované vrátit částku 2 394 941,50 Kč, která byla žalovanou žalobci uhrazena jako zápůjčka k vyplacení exekutorských zástavních práv. Žalobce dále tvrdil, že zápis vlastnictví uvedených nemovitostí pro žalovanou rovněž v rozporu s dobrými mravy. Navíc je vedeno trestní řízení a prověřován trestný čin podvodu v souvislosti s touto transakcí. Později žalobce tvrdil, že již nenamítá porušení generálního inhibitoria, když kupní smlouva se stala neplatnou proto, že kupní smlouva byla tvořena třemi vzájemně závislými smlouvami v souladu s ust. § 1727 obč. zák., když hospodářským smyslem smluv bylo jedno a totéž a jedna ze vzájemně závislých smluv zanikla. První smlouva byla kupní, která smlouva určovala předmět plnění a identifikovala nemovitosti a povinnosti smluvních stran. Druhá smlouva stanovila výši kupní ceny jako podstatnou náležitost kupní smlouvy. Třetí smlouva byl protokol o přijetí peněž do notářské úschovy, který podrobně popisuje způsob úhrady kupní ceny. Z tohoto protokolu vyplývá (čl. IV. odst. 4), že nebude-li do 270 dnů notáři předložen originál výpisu z katastru nemovitostí, bude žalované složená částka vrácena. Vzhledem k tomu, že tato lhůta marně proběhla 16. 2. 2017, byla žalované vrácena částka 8 005 059 Kč, když však marné uplynutí této lhůty nezpůsobil žalobce, ale žalovaná. Tudíž dnem 17. 2. 2017, kdy byla skončena úschovní smlouva, zanikla i kupní smlouva od samého počátku. Žalobce dále tvrdil, že k neplatnosti smluv došlo i ex tunc z důvodu nedostatku zmocnění [jméno] [příjmení], když i první návrh na vklad byl pravomocně zamítnut ne z důvodu neplatnosti kupní smlouvy, ale z důvodu nedostatku zmocnění a žalobce odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 33 C 4/2017-56 ze dne 25. 3. 2019 a dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 868/2001, a současně odkázal na čl. VIII. odst. 3 kupní smlouvy, kde je uvedeno, kdy se stává smlouva neplatnou. Žalovaná vady totiž napravila tak, že závisle spojené smlouvy rozešila, vložila do nich antedatovanou plnou moc, a smlouvy zase zašila, a na základě takto pozměněné smlouvy byl proveden zápis vlastnictví do katastru pro žalovanou Podle žalobce tak tento zápis nebyl proveden na základě způsobilé listiny. 2. Žalovaná tvrdila, že vrácením části kupní ceny ze schovatelského účtu notáře nedošlo k neplatnosti kupní smlouvy od samého počátku a ani nedošlo zamítnutím podaného prvního návrhu na vklad vlastnického práva podle předmětné kupní smlouvy k zrušení předmětné kupní smlouvy. Popřela, že by sama žalovaná uznala, že kupní smlouva zanikla tím, že podala žalobu o určení obsahu kupní smlouvy dne 14. 6. 2018 a rovněž popřela, že by výzvou žalobce k vrácení části kupní ceny ze dne 17. 10. 2018 potvrdila neplatnost kupní smlouvy, když žalovaná při sepisu této výzvy vycházela ze stavu zamítnutí návrhu na vklad katastrálním úřadem, když se žalovaná připravovala na vymáhání zaplacené částky, aby se vyhnula možnému promlčení nároku a žalovaná tak jednala pouze z procesní opatrnosti a rozhodně nevyslovovala právní závěr o neplatnosti kupní smlouvy. Žalovaná tvrdila, že notáři provádějícímu úschovu nebyly doloženy podklady vyžadované pro uvolnění finančních prostředků z úschovy žalobci, neboť po podpisu kupní smlouvy i po složení finančních prostředků do notářské úschovy a vyplacení dlužných částek k rukám soudních exekutorů, nedošlo po dlouhou dobu k výmazu zápisu o exekuci vedené soudním exekutorem exekutorského úřadu [obec a číslo] JUDr. [jméno] [příjmení] (sp. zn. 085 Ex 3311/09), což bránilo podání návrhu na vklad podle předmětné kupní smlouvy. Exekuční řízení vedené na majetek žalobce bylo vedeno pro výživné, takže probíhalo i dále za účelem vymožení budoucích plnění vyživovací povinnosti, a proto toto řízení exekuční nebylo ukončeno a z katastru nemovitostí vymazáno ihned po provedení úhrady aktuální dlužné částky - na to však žalobce žalovanou neupozornil, naopak ji v ujednání článku II. odst. 2 poslední věta kupní smlouvy ujistil, že zákaz nakládat vlastním majetkem zanikne neprodleně po provedení úhrady exekučně vymáhaného dluhu. V exekučním řízení pak soudní exekutor zrušil inhibitorium, kterým byl žalobce v souvislosti s vedenou exekucí vázán, což vyplývá z usnesení exekutora ze dne 21. 12. 2016. Bylo tudíž na žalobci, aby včas prokázal notáři splnění podmínky pro výplatu peněz z úschovy. Pokud tak žalobce neučinil, došlo po skončení sjednané lhůty k vyplacení peněz notářem zpět žalované, což však nelze klást k tíži žalované, když před uplynutím stanovené lhůty žalovaná opakovaně navrhovala žalobci, že společně notáře požádají, aby sjednaná lhůta byla prodloužena tak, že o tom bude sjednán dodatek ke smlouvě, aby bylo poskytnuto žalobci dostatek času, aby peníze z notářské úschovy mohly být vyplaceny jemu a nedošlo k vrácení žalované. Na tyto návrhy žalované však žalobce nijak nereagoval a po uplynutí lhůty notářské úschovy se dovolával zániku smluv z důvodu, že nebyly realizovány včas. Žalovaná přistoupila k podání návrhu na vklad vlastnického práva začátkem března, když se dozvěděla o odpadnutí překážky převodu vlastnického práva. Žalovaná k tvrzením žalobce ohledně absolutní neplatnosti kupní smlouvy odkázala na ust. § 44a odst. zák. č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti, když proti platnosti uzavřené kupní smlouvy soudní exekutor, oprávněný, ani přihlášený věřitel k zajištění uspokojení vymáhané pohledávky námitku neplatnosti nevznesl. Naopak byl to žalobce, který se na uzavření předmětné smlouvy sám podílel. Žalovaná odkázala na čl. IV odst. 3 písm. a) kupní smlouvy, kde je částka, kterou žalovaná zaplatila za žalobce v exekučních řízeních, označena jako první část kupní ceny. Žalovaná dále tvrdila, že se nepoctivého jednání dopustil právě žalobce. 3. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti: 4. Žalovaná je obchodní společností z