32 C 201/2020 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 27.8.2020 se žalobce po žalované domáhal zaplacení ve výroku uvedených částek s odůvodněním, že na základě pracovní smlouvy ze dne 18.2.2019 uzavřené na dobu určitou 6 měsíců, tj. do 17. srpna 2019, vykonával u žalované práci na pozici Sales manager. Jelikož stejnou práci vykonával i po uvedeném datu změnil se pracovní poměr na dobu neurčitou. Dne 28.5.2020 byla žalobci předána výpověď z pracovní smlouvy pro nadbytečnost s tím, že na straně žalované existují překážky, které jí neumožňují po dobu výpovědní doby zadávat žalobci práci, a proto se ten nemá od 15. června 2020 dostavovat do zaměstnání. Dvouměsíční výpovědní dob skončila 31.7.2020. Žalobci přesto nebylo uhrazeno ničeho na náhradě mzdy ve výši 170 046 Kč za období 06/ 2020, splatné ke dni 10.6.2020, na náhradě mzdy ve výši 170 046 Kč za období 07/ 2020, splatné ke dni 10.7.2020, a ani na odstupném ve výši dvojnásobku jeho průměrného výdělku, když jeho pracovní poměr u žalované trval více než jeden rok a méně než dva roky, tedy ve výši 340 092 Kč splatného ke dni 10.8.2020. Žalovaná ani přes výzvy k plnění ze dne 17.7.2020, 13.8.2020 a přihlášení pohledávky u likvidátora žalované dne 17.7.2020 ničeho neuhradila. 2. Žalovaná nárok zcela neuznala s tím, že úmyslem obou stran bylo od počátku angažovat žalobce jako jednatele žalované, nicméně po četných jednání uzavřely strany za účelem vzájemného otestování dočasně pracovní smlouvu ze dne 18.2.2019, na jejímž základě vykonával žalobce práci na pozici manažer obchodu. S účinností od 23.3.2019 byl žalobce se svým předchozím souhlasem zvolen do funkce jednatele a uzavřel se žalovanou smlouvu o výkonu funkce, na jejímž základě vykonával činnost jednatele. Tato smlouva je v podstatných bodech prakticky kopií pracovní smlouvy, přičemž v článku 8.6. je uvedeno, že tato smlouva nahrazuje veškeré předchozí smlouvy a dohody uzavřené mezi stranami písemně nebo ústně. Vůlí stran nikdy nebylo, aby žalobce zastával u žalovaného souběžně dvě role, k čemuž taky nikdy nedošlo, neboť od 28.3.2019 mezi stranami existoval pouze vztah občanskoprávní. Dle žalované došlo k ukončení pracovní smlouvy, jak je uvedeno v č.l.8, nicméně i kdyby toto strany výslovně neuvedly, došlo by k zániku pracovního poměru žalobce ke dni předcházejícímu dni zvolení do funkce konkludentně, jak dovodila ustálená judikatura (k tomu cituje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2020 sp. zn. 27 Cdo 3443/2018 a 27 Cdo 4344/2017 ze dne 30.9.2019). Na konci léta 2019 začal žalobce uplatňovat vůči žalované další domnělé nároky na plnění, tedy vedle plnění ze Smlouvy o výkonu funkce, ve výši totožné jako podle pracovní smlouvy. Mezi stranami probíhala jednání ve snaze uvést stav dokumentace do souladu se stavem faktickým, což se však ani přes ujišťování ze strany žalobce o vzájemném konsenzu nestalo. Dopisem ze dne 31.3.2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné odměny ze smlouvy o výkonu funkce ve výši 3 065 988 Kč za rok jejího trvání, když veškerou vyplacenou odměnu považuje za mzdu z pracovní smlouvy. Toto žalovaná odmítla s tím, že pracovní poměr zanikl ke dni 27.3.2019. Dne 16.4.2020 podal žalobce na předmětnou částku žalobu u Městského soudu v Praze, kde je spor veden pod sp. zn. [spisová značka]. Z opatrnosti žalovaný pracovní smlouvu vypověděl dopisem ze dne 28.5.2020, ve které zdůraznil, že poměr považuje za zaniklý ke dni 27.3.2019. Dopisem ze dne 17.7.2020 byla vyzvána k úhradě dlužné náhrady mzdy a odstupného, což striktně odmítla. Dopisem ze dne 13.8.2020 vyhrožoval žalobce žalované podáním insolvenčního návrhu, což skutečně dne 14.9.2020 učinil, nicméně tímto zamýšlel nejspíše jen vyvinout nátlak na žalovanou. Insolvenční soud návrh odmítl pro zjevnou bezdůvodnost, přičemž v odůvodnění uvedl, že z příloh k insolvenčnímu návrhu se podává, že pracovní poměr navrhovatele skončil již dne 27.3.2019. Dopisem ze dne 25.8.2020 byl pak vyzván k předání dokumentů souvisejících se skončením pracovního poměru, na nějž žalovaná reagovala opět sdělením, že tento zanikl ke dni 27.3.2019 a zaslala i dokumenty, na které nemá žalobce dle příslušných předpisů nárok. Od 28.3.2019 poskytovala žalovaná žalobci pouze odměnu za výkon funkce jednatele. Jelikož pracovní poměr žalobce skončil ke dni 27.3.2019 nemohl mu vzniknout nárok na náhradu mzdy za měsíce červen a červenec 2020 a jelikož mezi stranami v předmětné době existoval pouze občanskoprávní vztah, v jehož rámci nebylo odstupné ujednáno, nemůže být ve věci odstupného postupováno dle zákoníku práce, tj. tento nárok žalobci nenáleží. Navíc by mohl být poskytnut pouze na základě souhlasu valné hromady. S ohledem na uvedené navrhla žalovaná žalobu v plném rozsahu zamítnout. 3. Při jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobce nad rámec uvedl, že má zato, že žalovanou uvedená judikatura se neuplatní a odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 669/17, dle kterého nic nebrání, aby žalobce souběžně v pracovním poměru a jednatelem společnosti, jen nesmí jít o výkon té samé činnosti. Což je daný případ, kdy žalobce vykonával obsahově zcela jinou práci, která se v ničem nepřekrývala. Dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3165/2013, podle kterého dojde ke konkludentnímu zániku smlouvy, jen pokud k němu nedojde výslovně. V průběhu roku 2019 nikdo nezpochybňoval, že smlouvy existují vedle sebe, to začala činit žalovaná až v roce 2020. Z návrhu na uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru předloženého žalovanou v roce 2019, který žalobce nepřijal je zřejmé, jaká byla její vůle a že ke dni 31.7.2019 měla vědomí o trvání pracovní smlouvy. Že žalobci byla i nadále vyplácena mzda a nikoli odměna za výkon funkce je zřejmé i z toho, že žalovaný odváděl za žalobce veškeré odvody. K tomu žalovaná uvedla, že činnosti dle obou smluv byly v zásadě totožné a spočívaly v obchodním vedení společnosti. Pokud jde o tvrzené odvody, žalovaná připustila, že teprve v roce 2020 zjistila, že nebyly provedeny některé kroky k ukončení a k nahlášení ukončení pracovní smlouvy, nicméně toto bylo pochybením jednatele tedy žalobce a žalovaná toto později napravila. 4. Soud, veden právním názorem uvedeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2020, sp. zn. 27 Cdo 3443/2018, vyzval žalobce při jednání, aby doplnil tvrzení ohledně rozsahu činností, které vykonával na základě obou smluv, že se tyto nepřekrývaly, a jaká byla vůle stran v době uzavírání obou smluv, a k těmto tvrzením rovněž označil důkazy. Žalobce uvedl, že rozsah činností, které vykonával pro žalovanou na základě pracovní smlouvy byl tvořen zejména zodpovědností za strategický rozvoj prodejního oddělení a operativních obchodních činností, implementací systému řízení prodeje a z toho vyplývající kontrolní činnost, provádění školení prodejních dovedností a produktů, sledování trhu a srovnávání produktů, tvorba souvisejících vstupů, součinnost při vytváření marketingových a PR aktivit se zaměřením na podporu prodeje, plánování implementace produktů a realizace projektů, účast na akcích a setkáních zaměřených na oblast pojišťovnictví a distribuci pojištění, informování, instruktáž školení zaměřené na jednotlivé produkty a přiměřená podpora zprostředkovatelům, za které je zaměstnanec odpovědný, kontrola dodržování pracovních postupů a kontrola dodržování případných prodejních cílů, zajištění bezproblémového chodu obchodního oddělení a rozšíření stávajícího pojistného kmene. Tato činnost se nijak nepřekrývala s činností, kterou vykonával na základě smlouvy o výkonu funkce, která zahrnovala povinnost starat se o řádné vedení účetnictví žalované v souladu s aktuálně platnými účetními a daňovými zákony, informovat společníky o všech obchodních záležitostech žalované, informovat společníky bezodkladně o všech záležitostech významných pro vznik, změnu nebo zánik nároků mezi žalovanou a jednatelem nebo osobami oprávněnými požadovat nároky, které po něm zůstaly, svolávat valné hromady v souladu se zákony a také společenskou smlouvou žalované a těchto se účastnit, realizovat usnesení, která byla valnou hromadou řádně přijata, postarat se o sestavení výročních a jiných valnou hromadou požadovaných výkazů, příp. sestavit roční rozpočet, jakož i rozpracovat podnikatelské záměry, starat se, aby obchodní činnost žalované byla prováděna v plně v souladu s aktuálně platnými zákony a také společenskou smlouvou žalované, starat se o zachování utajení obchodních, finančních a jiných informací žalované, jednat jejím jménem vůči třetím osobám podle smlouvy o výkonu funkce a společenské smlouvy žalované, dbát na práva a povinnosti žalované jako společníka nebo akcionáře dceřiných společností, poskytovat jakoukoliv osobní podporu a součinnost, která je nezbytná a nepřekračuje rámec výkonu funkce společníka k tomu, aby dceřiné společnosti prosperovaly a na žádost společníka převzít bezplatně funkci člena orgánu v těchto dceřiných společnostech skupiny podniků [anonymizováno], pokud to lze od jednatele požadovat. Dále žalobce uvedl, že a