48 C 118/2013 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném toho, aby upustil od porušování zákazu diskriminace a dále zaplacení spravedlivého zadostiučinění za nerovné zacházení ve výši 4 750 000 Kč. Žalobkyně požadovala uložení povinnosti žalovanému upustit od rozdílného odměňování žalobkyně spočívajícího v jejím nezařazení do srovnatelné platové třídy oproti kompetenčně a hierarchicky srovnatelným pracovníkům žalovaného, kterými jsou [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]; od nepřiznávání a neplacení srovnatelných pravidelných pololetních odměn oproti týmž pracovníkům žalovaného včetně osobního ohodnocení; od rozdílného zacházení se žalobkyní spočívajícího v nepravdivém obviňování z porušování povinností vztahujících se k jí vykonávané práci a v neposkytování srovnatelné součinnosti, tj. aktuálně dostupných informací o skutečnostech důležitých pro řádné plnění jednotlivých jí zadávaných pracovních úkolů; od neoprávněného vyhrožování užitím pracovněprávních sankcí. Za nerovné a diskriminační jednáním žalovaného v období od [datum] do [datum], spočívající v 1/ nedůvodném pronásledování spočívající v neoprávněných a nedůvodných výtkách, výhradách, vyhrožování finančními postihy a výpovědí požaduje 1 556 667 Kč, 2/ za kladení překážek v práci, vydávání protichůdných a zavádějících pokynů a pokynů v rozporu s interními předpisy, vyžadování nadbytečných, nestandardních zpráv, stanovisek k postupům požaduje 783 333 Kč, 3/ za bránění v přístupu k informacím a neposkytování relevantních informací požaduje 783 333 Kč, 4/ za horší odměňování (nižší plat, příplatky a odměny) požaduje finanční zadostiučinění ve výši 1 626 667 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že od července 2012 se žalobkyně stala terčem nedůvodných výtek žalovaného, žalovaný jí bránil v přístupu k relevantním informacím potřebným k plnění pracovních úkolů, kladl jí překážky v plnění pracovních povinností vydáváním protichůdných nebo protiprávních pokynů, vyžadováním nestandardních zpráv, žalobkyni byl přidělen pomalý počítač nevhodný pro práci, již vykonávala, dále žalobkyni hůře odměňoval, měla nižší plat než srovnatelní zaměstnanci. Celá situace vyvrcholila doručením vytýkacího dopisu dne [datum] a odebráním osobního příplatku, čímž se plat žalobkyně snížil z 23 640 Kč na 20 640 Kč. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že k nerovnému či diskriminačnímu jednání s žalobkyní nedošlo. Zaměstnanci žalovaného označení žalobkyní nejsou srovnatelní zaměstnanci. Žalobkyně ve své žalobě opakovaně tvrdí nerovné zacházení ze stany žalovaného, na žádném místě však netvrdí a neuvádí důkaz či náznak pro závěr, že by toto údajné nerovné zacházení bylo založené na některém z diskriminačních důvodů stanovených taxativně v § 133a občanského soudního řádu. 4. Shrnutí dosavadního vývoje řízení: 5. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 14. 7. 2016 č. j. 48 C 118/2013-263 žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako investiční referent, že od [datum] byla stejně jako ostatní investiční referenti zařazena do 11. platové třídy, že do [datum] vyplácel žalovaný žalobkyni osobní příplatek ve výši 3 000 Kč měsíčně, že všichni referenti měli srovnatelnou výpočetní techniku, že žalobkyně byla emailem ze dne [datum] svým nadřízeným vyrozuměna o tom, že podkladová stanoviska k územně plánovací dokumentaci (dále též„ ÚPD“) bude třeba odevzdávat minimálně sedm dní před zákonným termínem, že na tuto povinnost opakovaně upozornila své podřízené [titul]. [jméno] [příjmení] emailem ze dne [datum], že žalobkyně dané termíny nedodržovala, že případ [obec] s termínem odevzdání [datum] předložila až [datum], případ [obec] s termínem odevzdání [datum] předložila až [datum] a případ [obec] s termínem odevzdání [datum] předložila až [datum] a že pro nedodržování termínů k vyřízení písemností sloužících jako podklady k územně plánovací dokumentaci a pro postup v rozporu s podpisovým řádem žalovaný přistoupil k udělení výtky žalobkyni a odebrání osobního příplatku. Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně byla od počátku řízení soudem opakovaně vyzývána, aby doplnila své tvrzení, jak konkrétně s ní bylo zacházeno jinak, než s ostatními srovnatelnými zaměstnanci, že nebylo prokázáno, že by byla terčem nedůvodných výtek, že by jí bylo vyhrožováno nebo byla jinak pronásledována, že vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně své povinnosti plynoucí jí z pracovního poměru porušovala, přistoupil žalovaný oprávněně k udělení výtky a že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by se jiní s ní srovnatelní zaměstnanci dopouštěli obdobných pochybení a bylo s nimi nakládáno jinak. Dále dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla jako zaměstnanec státní příspěvkové organizace odměňována v souladu se zákoníkem práce a s nařízením vlády č. 564/2006 Sb. podle odbornosti a odpracovaných let, že osobní ohodnocení jí bylo odebráno na základě prokázaných nedostatků v práci a že vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila, že by jiní zaměstnanci žalovaného rovněž porušovali svoje povinnosti a přesto jim byl osobní příplatek ponechán, není ani tento tvrzený diskriminační důvod opodstatněný. Dodal, že ačkoli byla žalobkyně při jednání poučena v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že je povinna tvrdit a prokázat, že s ní bylo za dané situace jednáno jinak než s osobami ve srovnatelné situaci, žalobkyně svá tvrzení nedoplnila, a neusnesla tak břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 11. 2017 č. j. 30 Co 145/2017-378 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba o uložení povinnosti žalovanému upustit od rozdílného odměňování žalobkyně spočívajícího v jejím nezařazení do srovnatelné platové třídy oproti kompetenčně a hierarchicky srovnatelným pracovníkům žalovaného, kterými jsou [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]; od nepřiznávání a neplacení srovnatelných pravidelných pololetních odměn oproti týmž pracovníkům žalovaného včetně osobního ohodnocení; od rozdílného zacházení se žalobkyní spočívajícího v nepravdivém obviňování z porušování povinností vztahujících se k jí vykonávané práci a v neposkytování srovnatelné součinnosti, tj. aktuálně dostupných informací o skutečnostech důležitých pro řádné plnění jednotlivých jí zadávaných pracovních úkolů; a od neoprávněného vyhrožování užitím pracovněprávních sankcí; ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni 4 750 000 Kč, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 90 508 Kč Odvolací soud shledal, že žaloba byla v části požadavku, aby žalovaný upustil od„ porušování zákazu diskriminace jednáním popsaným v čl. I“, vadná, neboť byla neurčitá, a proto vedl žalobkyni k upřesnění žalobních tvrzení tak, aby bylo zřejmé, v čem spočívá tvrzené diskriminační jednání žalovaného a jaké finanční zadostiučinění požaduje za to které tvrzené diskriminační jednání. Uvedl, že byly-li žalobkyní navrhovány nové důkazy k prokázání pokračující diskriminace v odměňování, a to k prokázání skutečností nastalých po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, je třeba tyto důkazy shledat za v odvolacím řízení nepřípustné, neboť předmětem žaloby byla (mimo jiné) tvrzená diskriminace v odměňování v období roku 2012 - 2013, a pokud toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, nemůže být úspěšný ani nárok na upuštění od tohoto jednání do budoucna; tvrzení o (nově) nastalé platové diskriminaci v roce 2017 nebylo žalobou uplatněno, a proto nemůže být předmětem tohoto řízení. Odvolací soud dovodil, že vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila v řízení žádný z taxativně stanovených diskriminačních důvodů, neuplatní se ustanovení § 133a občanského soudního řádu a že žalobkyně své břemeno jednoznačně a konkrétně tvrdit, jak a kdy s ní bylo zacházeno jinak než s konkrétními osobami ve stejné situaci, v celém rozsahu neunesla. Dospěl k závěru, že pokud jde o kladení překážek v práci, vydávání protichůdných a zavádějících pokynů a pokynů v rozporu s interními předpisy, vyžadování nadbytečných, nestandardních zpráv, stanovisek k postupům a o bránění v přístupu k informacím a neposkytování relevantních informací, žalobkyně netvrdila, jaké konkrétní informace byly poskytnuty jiným pracovníkům a nikoliv jí, resp. v přístupu k jaké informaci bylo žalobkyni bráněno, zatímco tak nebylo činěno ve vztahu k