60 C 389/2015-381 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se po žalovaném primárně domáhal vydání osobního automobilu zn. Volvo C 30, pro případ nemožnosti plnění pak požadoval úhradu částky ve výši 549000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že se koncem roku 2010 zúčastnil„ sběratelské a marketingové vědomostní soutěže“ Knuspi plán (dále jen„ soutěž“), kterou pořádal žalovaný. Podmínky soutěže byly upraveny v Pravidlech marketingové vědomostní soutěže (dále jen„ pravidla“), zveřejněných na webových stránkách soutěže [webová adresa]. Soutěž probíhala v termínu od 1. 11. 2010 do 15. 3. 2012. Do soutěže se bylo možné přihlásit zakoupením soutěžního výrobku Knuspi s hracími body. Soutěž zahrnovala sběratelskou soutěž a marketingovou vědomostní soutěž. Každý soutěžící, jenž splnil podmínky, měl získat po zadání unikátního kódu na soutěžních webových stránkách nárok na 50% slevu na tréninkový a výživový plán a dále se mohl zúčastnit marketingové vědomostní soutěže, jejíž hlavní cenou byl automobil Volvo C 30 v hodnotě 549 000 Kč. Podmínkou pro získání hlavní ceny byla registrace skrze unikátní kód a co nejpřesnější odpověď na soutěžní otázku. Žalobce náležitě vyplnil celkem 8 hracích karet a dne 1. 1. 2011 je odeslal na stanovenou adresu. Dne 12. 1. 2011 pak emailem obdržel unikátní kódy a ještě téhož dne tipoval své odpovědi na soutěžní otázku. Začátkem dubna 2012 byla zveřejněna výsledková listina se správnou odpovědí 77, kterou zaslal [jméno] [příjmení] ze [obec], jemuž byla následně dne 2. 5. 2012 předána hlavní cena. Žalobcovo jméno na výsledkové listině vůbec nefigurovalo, i přes to, že zaslal shodný tip. Skutečnost, že byl žalobce ze soutěže vyřazen, když v listopadu 2011 došlo ve výrobním závodě Extrudo [obec] k odcizení desetibodových kupónů určených pro soutěžní výrobky Knuspi rychlá kaše - 500 g, a rozhodnutí žalovaného, že veškeré hrací karty doručené v období leden až únor 2011, opatřené pouze desetibodovými kupóny, budou ze soutěže vyloučeny, nebylo žalobci žalovaným oznámeno. Podle pravidel platných v době žalobcova hlasování nebylo možné jej ze soutěže vyřadit. Podle změněných pravidel se tak nemohlo stát bez předchozí výzvy k doložení nákupu propagovaných výrobků. Pokud by v důsledku pochybení žalovaného nedošlo k vyřazení žalobce z okruhu soutěžících, stal by se tím, kdo splnil podmínky, na něž byla vázána hlavní výhra, jako první. Okamžikem splnění podmínek příslibu vznikl mezi účastníky řízení závazkový právní vztah opravňující žalobce požadovat po žalovaném vydání předmětného osobního automobilu. Žalovaný dle názoru žalobce postupoval v rozporu s vlastními pravidly soutěže, jednal v rozporu s povinnostmi, které mu vyplývaly ze závazkového vztahu. Žalobce naopak splnil všechny podmínky soutěže, avšak slíbenou výhru nezískal. Žalobce dne 18. 7. 2012 žalovaného vyzval k předání hlavní výhry, případně peněžitého ekvivalentu ve výši 549 000 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. 2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Na svoji obranu uvedl, že v podmínkách soutěže bylo výslovně uvedeno, že má právo kdykoliv změnit pravidla či soutěž ukončit nebo bez náhrady zrušit. Poukazoval na ustanovení, neumožňující vymáhat výhry soudní cestou, a na to, že se žalobce soutěže účastnil s tímto vědomím. Dále namítal, že soutěž nebyla veřejným příslibem. Zdůraznil, že v listopadu 2010 došlo ve výrobním závodě Extrudo [obec] ke ztrátě 10bodových kuponů, a když se tyto kupony začaly v lednu a únoru 2011 hromadně objevovat, byl nucen na tuto situaci nějak reagovat. Proto veškeré hrací karty doručené v období leden a únor 2011, které byly opatřeny pouze 10bodovými kupony, vyloučil ze soutěže a všechny soutěžící, kteří takové kupony zaslali, vyřadil. Okolnost, že o vyřazení soutěžících, kteří zaslali v lednu a únoru 2011 hrací karty pouze s 10bodovými kupony, veřejnost v březnu 2011 vůbec neinformoval, neměla na soutěžící žádný negativní dopad. Navíc byla žalobci ze strany žalovaného nabídnuta náhradní cena, a to sada cestovních zavazadel a Rychlé kaše na 1 rok zdarma, v rámci soudního řízení pak částka 100.000 Kč, vše však žalobce odmítl. Konečně žalovaný sporoval, že by existovalo více verzí soutěžních pravidel, jedinou verzí byla pravidla označená žalobcem jako A3. Rovněž uplatnil námitku promlčení vzneseného nároku. 3. Soud konstatuje, že ve věci bylo nejprve rozhodováno Městským soudem v Praze, který rozsudkem ze dne 11. 3. 2014, vydaným pod č. j. 2 Cm 85/2012-49, žalobu zamítl. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2015, č. j. 3 Cmo 201/2014-83. Následně týž soud usnesením ze dne 21. 9. 2015, č. j. Ncp 1449/2015-98, rozhodl, že je dána věcná příslušnost okresního soudu. 4. Soud ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 28. 11. 2016, č. j. 60 C 389/2015-2019 tak, že žalobě vyhověl, když posoudil jednání žalovaného jako veřejný příslib. K odvolání žalovaného byl rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2017, č. j. 39 Co 111/2017-215 (283) změněn tak, že byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud se sice ztotožnil se skutkovými závěry prvostupňového soudu. Také po právní stránce se ztotožnil se závěrem, že jde o veřejný příslib, avšak dovodil, že chyběla podstatná náležitost veřejného příslibu, a sice určitost stanovené odměny, když charakteristika hlavní ceny stanovená jako„ automobil Volvo C 30“ je nedostatečná a neurčitá. Z tohoto důvodu proto veřejný příslib označil za právní úkon absolutně neplatný. Současně uvedl, že žalobce nemá nárok ani na odškodnění z důvodu absolutní neplatnosti veřejného příslibu, když návrhy žalovaného žalobce již dříve odmítl. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, na jehož základě Nejvyšší soud ČR rozsudek Městského soudu v Praze i prvostupňový rozsudek svým rozsudkem ze dne 28. 5. 2020, č.j. 33 Cdo 2019/2018-338, zrušil a vrátil věc ke zdejšímu soudu k dalšímu řízení. V rámci svého závazného právního názoru dovolací soud uložil soudu prvního stupně, aby postupem dle § 43 odst. 1 o. s. ř. odstranil vady žaloby, když žalobní petit je dle jeho názoru neurčitý a tudíž nevykonatelný. Současně konstatoval, že úsudek odvolacího soudu stran chybějící podstatné náležitosti veřejného příslibu nebyl správný, když odporuje závěrům judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně odkazoval na své rozhodnutí ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 603/2012. S ohledem na uvedený závazný právní názor dovolacího soudu tedy soud I. stupně v dalším řízení žalobce usnesením ze dne 14. 8. 2020, č. j. 60 C 389/2015-343, vyzval k opravě neurčitého podání. Po doplnění žaloby na základě tohoto poučení pak soud ve věci znovu rozhodl. 5. Podáním ze dne 2. 9. 2020 žalobce doplnil svoji žalobu v duchu poučení soudu, když dle názoru soudu jednoznačně vyjádřil požadavek na vydání vozidla specifikovaného jako„ Volvo C 30“, které bylo hlavní cenou v soutěži pořádané a organizované žalovaným, když dle názoru žalobce mezi ním a žalovaným vznikl závazkový právní vztah z veřejného příslibu a automobil byl plněním, které mu dle tohoto veřejného příslibu mělo náležet. Současně žalobce vyjádřil ochotu přijmout od žalovaného plnění v podobě finančního ekvivalentu ve výši 549 000 Kč. V souvislosti s uvedeným soud konstatuje, že žaloba jako procesní úkon musí obsahovat obecné (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) a zvláštní (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) náležitosti a musí být srozumitelná a určitá. Při zkoumání náležitostí žaloby je třeba mít na zřeteli, že k pokračování v řízení je nutné jen to, aby v žalobě byly dostatečně určitě vylíčeny skutečnosti, na jejichž základě je ochrana žádána (základ procesního nároku), a aby bylo z žaloby patrné, jaké konkrétní ochrany se žalobce domáhá (předmět procesního nároku). Nedostatek dalších náležitostí žaloby pokračování v řízení nebrání (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), v žádném případě by náležitosti žaloby neměly plnit roli formálních překážek, kterými je omezován přístup účastníků ke spravedlnosti (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3564/15, shodně [příjmení] [jméno] a spol. Občanský soudní řád. Praktický komentář, Wolters Kluwer, [obec a číslo], § 79 o. s. ř.). Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Jak už bylo zmíněno výše, žaloba musí obsahovat jednak obecné náležitosti, jednak z ní musí být patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit). Žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, jelikož soud musí přesně vědět, o čem má jednat a rozhodovat, neboť nesmí rozhodnout o jiných právech a povinnostech, než jsou navrhovány. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ustanovení § 79 odst. 1 věta druhá o. s. ř žalobci neukládá formulovat návrh výroku rozsudku soudu, ale jen to, aby bylo ze žaloby patrno, čeho se domáhá. Je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší ustanovení § 155 odst. 1 o. s. ř. nebo ani jiné zákonné ustanovení, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých