7 C 118/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala stanovení povinnosti žalovanému tak, jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí, s odůvodněním, že žalovaný dne 4. 11. 2020 cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, tramvají - linka 18, čímž uzavřel smlouvu o osobní přepravě. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, který se neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný tak naplnil podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, přičemž splatnost pohledávky nastala v den přepravní kontroly, kdy bylo u žalovaného právo na zaplacení uplatněno, když byl žalovaný na místě vyzván k zaplacení dlužné částky, což však neučinil. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o.s.ř.), a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Žalovaný se dne 4. 11. 2020 přepravoval tramvají - linkou č. 18, přičemž když byl v [údaj o čase] hodin kontrolován revizorem žalobkyně, neprokázal se platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol, který žalovaný přezval, a který odmítl podepsat (prokázáno Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] včetně informace pro cestující). Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení přirážky k jízdnému v částce 1 500 Kč, přičemž ve snížené výši 800 Kč by činila přirážka k jízdnému pouze v případě, že by byla zaplacena do 15 dnů od jejího uložení (prokázáno Smluvními přepravními podmínkami PID, Tarifem PID). Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 14. 1. 2021 (prokázáno Výzvou k úhradě dluhu vč. potvrzení o odeslání). 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen o.z.), § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění rozhodném (dále jen ZoD), § 37 odst. 6 ZoD, § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění rozhodném, Smluvní přepravní podmínky PID a Tarif PID v platném znění. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný cestoval prostředkem hromadné přepravy, čímž byla mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího vyplývající z § 2550 o. z., když nezaplatil jízdné. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit kromě tohoto jízdného i smluvní přirážku, přičemž výše jízdného a přirážky vyplývá ze shora uvedených předpisů a Tarifu PID. Soud tedy uzavřel, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce žalovanou částku. Do prodlení s úhradou pohledávky dle § 1968 o. z. se žalovaný dostal dnem následujícím po přepravní kontrole, kdy byl k plnění vyzván dle § 1958 o.z.. S ohledem na to, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením, je povinen zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení dle § 1970 o.z., a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně řádně požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by dluh uhradil. Nárok žalobkyně je tudíž důvodný. 8. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o.s.ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když jinak v řízení zcela úspěšná žalobkyně zaslal předžalobní výzvu na zcela jinou adresu než žalovaný resp. kontrolor zapsal do protokolu o kontrole. Předžalobní výzva se tak nemohla dostat do dispozice žalovaného vinou žalobkyně. Tudíž soud neshledal naplnění podmínky §142a odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni právo na náhradu nákladů, ačkoliv byla jinak ve sporu úspěšná, nepřiznal.