18 C 266/2020-202 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, vůči žalovanému, svým žalobním návrhem, podaným, původně, k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, dnem [datum], domáhal, jednak, vyklizení pozemku - parc. [číslo] zapsaného na LV [číslo] to v obci [obec], k. ú. [část obce], vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, a jednak i zaplacení částky 2 067 024 Kč, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z titulu nároku na zaplacení smluvní pokuty. 2. Následně však, a to svým podáním, doručeným ke zdejšímu soudu, dnem [datum], žalobce, prostřednictvím své právní zástupkyně, soudu sdělil, že svou žalobu bere, a to v rozsahu žalobního návrhu na vyklizení předmětného pozemku, zpět, když žalovaný, dle jeho sdělení, po podání žaloby, dnem [datum], předal žalobci předmětný pozemek (využívaný jako„ parkoviště [ulice]“) zpět, čímž tak důvod požadavku žalobce, na vyklizení dotčeného pozemku, odpadl, a proto tedy podepsaný soud toto řízení, ve shora uvedeném rozsahu, dle ust. § 96, odst. 2, o. s. ř., zastavil, a to svým usnesením ze dne [datum], vydaným pod č. j: 18 C 266/2020-145. 3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, když, v této souvislosti, je však dlužno konstatovat, že obranná tvrzení žalovaného se poněkud utápěla ve vlnách jakési, ani ne příliš mnohomluvné, bezradnosti, jelikož zásadními argumenty žalovaného byla tvrzení, spočívající v tom že výše požadované smluvní pokuty je nepřiměřeně vysoká, takže je v rozporu s dobrými mravy, a proto by ji soud měl moderovat, a dále, že žalobci vlastně žádná škoda ani nevznikla. Žalovaný ovšem nezpochybňoval fakt, spočívající v tom, že předmětná smluvní pokuta byla, mezi oběma stranami tohoto sporu, předtím písemně sjednána. 4. Soud, poté, co došlo k částečnému zastavení tohoto řízení, a to v rozsahu nároku, uplatněného žalobcem, na vyklizení předmětného pozemku, ve věci nařídil jednání, které se konalo dne [datum], během něhož soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, když z nich, jakož i z řady nesporných tvrzení účastníků, zjistil níže popsané skutečnosti. 5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný provozoval parkoviště [ulice], umístěné na shora označeném pozemku (viz bod [číslo]), na základě Nájemní smlouvy ze dne [datum]. K této smlouvě byl, dnem [datum], uzavřen dodatek, jehož obsahem bylo, mj., nové znění smlouvy, které následně, mezi oběma smluvními stranami, platilo až do ukončení nájemního vztahu (zjištěno i z Nájemní smlouvy – ze dne [datum] a též i z jejího dodatku - ze dne [datum]). 6. Žalovaný nakonec předmětné parkoviště [ulice] vyklidil, dnem [datum], a předal je Technické správě komunikací hl. m. [právnická osoba], [IČO], se sídlem: [adresa], [PSČ] [obec a číslo] („ TSK“), kvůli čemuž bylo toto řízení, jak již bylo řečeno výše, a to v rozsahu nároku, uplatněného na vyklizení dotčeného pozemku, zastaveno (zjištěno i z nesporných tvrzení účastníků). 7. Žalobce soudu pak sdělil i to, že, při předání předmětného parkoviště, bylo mezi stranami tohoto sporu dohodnuto, že žalovaný jakési stavby a zařízení, jež, za dobu trvání nájemního vztahu, umístil, na dotyčném parkovišti, ponechá k užívání TSK, s tím, že tyto stavby a zařízení si od žalovaného odkoupí žalobce, za kupní cenu, stanovenou soudním znalcem, určeným ze strany TSK, když soud, v této souvislosti, však konstatuje, že tuto okolnost vyhodnotil, pro meritum této věci, jakožto naprosto nepodstatnou, neboť je interní záležitostí obou stran, jak se spolu, do budoucna, případně, finančně dohodnou. A pokud, v této souvislosti, žalovaný argumentoval ještě i tím, že dotyčnými stavbami předmětný pozemek dokonce i zhodnotil, tak i tato okolnost je, pro meritum této věci, vlastně nepodstatná, protože žalovaný, v této souvislosti, žádná konkrétní tvrzení soudu neposkytl, a i kdyby tomu tak opravdu bylo, pak by to ovšem mohlo být předmětem zcela jiného řízení, takže je, tudíž, na žalovaném, jak se s touto záležitostí rozhodne do budoucna naložit. Žalobce totiž ještě navrhoval, v této souvislosti, zmiňované jednání (konané dne [datum]) odročit, a to za účelem vyčkání na případnou dohodu stran, ohledně odkoupení dotyčných staveb i zařízení, nicméně, podepsaný soud však takovému návrhu odmítl vyhovět, s odůvodněním, že by zde vznikl neodůvodnitelný průtah, a to zvláště za situace, kdy žalobce trval na tom, že jeho požadavek na úhradu předmětné smluvní pokuty je po právu, a to v celé její výši. Soud tedy je, v této souvislosti, jak již bylo naznačeno shora, toho názoru, že pokud budou obě strany i nadále jednat o případném odkupu dotyčných staveb, či zařízení, pak jim v tom samozřejmě nic nebrání a rozhodně není nutno těmito záležitostmi naprosto zbytečně komplikovat toto řízení, jehož předmětem je nárok, uplatněný na zaplacení smluvní pokuty. 8. S ohledem na shora popsané skutečnosti tedy soud zaměřil své zkoumání na otázku přiměřenosti požadované smluvní pokuty a též i jejího, žalovaným namítaného, rozporu s dobrými mravy, přičemž soud však dospěl k závěru, že tato argumentace žalovaného je naprosto nepřiléhavá a povýtce tendenční. 9. Mezi oběma stranami bylo totiž, nakonec, nesporným i to, že žalobce předmětnou Nájemní smlouvu, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn ono parkoviště [ulice] využívat, platně vypověděl. Podepsaný soud neshledal jediného důvodu, kvůli němuž by předmětná Nájemní smlouva snad mohla být kvalifikována jakožto neplatná, a totéž platí i o předmětné výpovědi z nájmu, v důsledku čehož tedy předmětný nájemní vztah, mezi stranami tohoto sporu, zanikl ke dni [datum], a na základě čehož, tedy, nejpozději v tento den, měl žalovaný, dle Čl. č. IV., odst. 7, předmětné Nájemní smlouvy, parkoviště [ulice] uvést do stavu, v jakém bylo toto parkoviště žalovanému předtím předáno, a též pak ho i předat žalobci, a to na základě sepsaného protokolu. V této souvislosti se tedy podepsaný soud ztotožnil s názorem žalobce na to, že předmětné parkoviště mělo být, ze strany žalovaného, vyklizeno již ke dni [datum], nicméně, na základě skutečností, jež během tohoto řízení vyšly najevo, bylo postaveno na jisto, že žalovaný dotyčné parkoviště vyklidil až o více nežli 3 roky později, tj., až teprve dnem [datum] (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků). 10. Tím, že žalovaný parkoviště [ulice], ke dni ukončení nájemního vztahu, a to v rozporu se svou zákonnou i smluvní povinností, nevyklidil a žalobci zpět nepředal, pak tedy je žalobce oprávněn, v souladu s Čl. č. V., odst. 3, předmětné Nájemní smlouvy, požadovat po žalovaném onu smluvní pokutu, a to v důsledku prodlení žalovaného s předáním předmětu nájmu, ve sjednané výši 1 % denně, z celkové roční výše nájemného, a to za každý, i započatý, den prodlení (zjištěno z Nájemní smlouvy – ze dne [datum] a též i z jejího dodatku - ze dne [datum]). 11. Výše nájemného, dle Čl. č. III., odst. 1, předmětné Nájemní smlouvy, činila, bez DPH, částku ve výši 323 478 Kč. Jedno procento z této částky tedy činí částku ve výši 3 234,78 Kč, což tak odpovídá denní výši takto sjednané smluvní pokuty. 12. Žalobce, svou žalobou, v rámci tohoto řízení, uplatnil takto strukturovanou smluvní pokutu za období od [datum] do [datum], a tedy, celkem, prozatím, za 639 dní prodlení. Žalovaná částka, představující takto vypočtenou výši smluvní pokuty, tedy odpovídá celkové částce ve výši 2 067 024 Kč (a to na základě žalobcem provedeného výpočtu: 639x 3.234,78 Kč, kterýžto výpočet podepsaný soud považuje za správný). 13. Jak již bylo naznačeno shora, tak soud vyhodnotil obrannou argumentaci žalovaného jakožto poněkud účelovou a nemající oporu v provedeném dokazování, zatímco nárok žalobce, na zaplacení takto vypočtené smluvní pokuty, je, dle názoru soudu, naprosto oprávněný. 14. Žalovaný totiž nedokázal jakkoliv přesvědčivě vysvětlit fakt, spočívající v tom, proč tedy dotyčné parkoviště vyklidil vlastně až teprve po třech letech od ukončení předmětného smluvního vztahu. Kdyby žalovaný přistoupil k vyklizení dříve, nemusela takto sjednaná smluvní pokuta dosáhnout té částky, jež, po vyklizení dotyčného pozemku, zůstala předmětem tohoto sporu, takže celá tato záležitost byla zjevně ve výlučné gesci žalovaného. 15. Vzhledem ke shora popsaným okolnostem tedy soud přisvědčil žalobci v tom, že konstantní judikatura, týkající se úpravy přiměřenosti smluvní pokuty i její výše, vychází z premisy, týkající se toho, že smluvní pokuta má mít funkci preventivní, uhrazovací i sankční, a, tudíž, i motivační (viz, např., rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky - sp. zn. 33 Cdo 1682/2007). 16. Soud se též ztotožnil, v otázce posouzení přiměřenosti takto požadované smluvní pokuty, se žalobcem i v tom smyslu, že, pro zjevnou přiměřenost předmětné smluvní pokuty, svědčí i fakt, spočívající v tom, že takto byla vypočtena smluvní pokuta (viz výše – bod [číslo]) z nájemného, jež bylo mezi účastníky sjednáno již v roce 2005, a tedy ještě v době, kdy cena nemovitostí i výše nájmů v [obec] byla diametrálně odlišná od situace, jež zde panuje nyní, přičemž žalobce, i přesto, však provedl výpočet smluvní pokuty na základě oné pů