21 C 15/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 11. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), uzavřel se žalovaným dne 8. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 14 měsíčních splátkách spolu s příslušenstvím ve výši 17 200 Kč Poslední splátka byla splatná dne 8. 8. 2019. Při uzavření smlouvy žalovaný nad rámec uvedeného příslušenství uhradil jednorázový administrativní poplatek ve výši 800 Kč. Žalovaný [právnická osoba] [anonymizováno] uhradil dvě splátky v celkové výši 5 600 Kč. Ke dni 28. 9. 2018 došlo k převodu části závodu [právnická osoba] [anonymizováno] na společnosti [právnická osoba], [IČO], která tak nabyla také pohledávku za žalovaným. [právnická osoba] dne 19. 7. 2021 postoupila pohledávku žalobkyni. Žalovaný po postoupení pohledávky uhradil žalobkyni částku 1 000 Kč. Žalobkyně se domáhá také smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč za období od 9. 8. 2019 do 21. 12. 2020 v celkové výši 10 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhá nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 256 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 9. 3. 2022 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena dne 28. 1. 2022. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující: 4. Žalovaný podal dne 8. 6. 2018 u [právnická osoba] [anonymizováno] žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný v žádosti uvedl, že má příjem z podnikání ve výši 24 000 Kč měsíčně. Ty měly být doloženy živnostenským listem a fakturami, které však žalobkyně soudu nepředložila. Žalovaný v žádosti dále uvedl, že bydlí u rodičů a jeho náklady na bydlení činí 6 350 Kč měsíčně. Další příjmy ani výdaje žalovaný v žádosti neuvedl. (zjištěno z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 8. 6. 2018) 5. Na základě žádosti uzavřel žalovaný se [právnická osoba] [anonymizováno] téhož dne smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu byl v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný měl úvěr vrátit ve splátkách nejpozději do 8. 8. 2019 a to spolu s příslušenstvím ve výši 17 200 Kč. Při uzavření smlouvy uhradil žalovaný [právnická osoba] [anonymizováno] jednorázový administrativní poplatek ve výši 800 Kč. Informace o úvěru byly žalovanému poskytnuty na standardizovaném formuláři. (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 6. 2018 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) 6. Žalovaný uhradil [právnická osoba] [anonymizováno] částku 5 600 Kč (zjištěno z tvrzení žalobkyně a informací o pohledávce [anonymizováno] [číslo]) 7. Dne 28. 9. 2018 došlo k převodu části závodu [právnická osoba] [anonymizováno] na společnost [právnická osoba], [IČO], která tak nabyla také pohledávku za žalovaným. (zjištěno z notářského zápisu č. j. NZ 1054/2018, N 842/2018 ze dne 27. 9. 2018) 8. [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupila pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem od společnosti [právnická osoba] ze dne 5. 8. 2021 (odeslaný dne 9. 8. 2021) a dopisem žalobkyně ze dne 17. 8. 2021 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 včetně potvrzení o uhrazení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 včetně podacího archu a dopisu ze dne 17. 8. 2021) 9. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky také výzvou před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021 zaslané mu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dne 20. 10. 2021. Žalovaný dne 13. 11. 2021 uhradil žalobkyni částku 1 000 Kč (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021 včetně poštovního podacího archu a tvrzení žalobkyně) 10. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: 11. Společnost [anonymizována dvě slova] se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej splatit ve splátkách nejpozději do 8. 8. 2019 a to spolu s příslušenstvím ve výši 17 200 Kč. Žalovaný však do podání žaloby uhradil žalobkyni pouze částku 7 400 Kč. 12. Ke dni 28. 9. 2018 došlo na základě kupní smlouvy ve smyslu § 2175 a násl. o. z. k převodu části závodu [právnická osoba] [anonymizováno] na společnosti [právnická osoba], [IČO], která tak nabyla také pohledávku za žalovaným. [právnická osoba] dne 30. 10. 2019 postoupila pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. o. z., kterou přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 16. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto svou povinnost splnila. Naopak má soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno zejména z jeho prohlášení o výši měsíčních příjmů a výdajů. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 CA Consumer Finance, C -449/13, však platí, že„ (…) pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Pro posouzení úvěruschopnosti by postačovalo požadovat po žalovaném doložení existence příjmů z podnikání například daňovým přiznáním nebo vystavenými fakturami. Společnost [anonymizována dvě slova] měla také ověřit skutečnou výši měsíčních výdajů žalovaného. Žalobkyně však netvrdila ani neprokazovala, že by tak [právnická osoba] [anonymizováno] učinila a soud má tedy naopak za prokázané, že ta vycházela pouze z údajů tvrzených žalovaným v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, což je však v příkrém rozporu s požadavky výše uvedeného rozhodnutí Soudního dvora EU i se smyslem zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 17. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů. 18. Dle § 588 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 19. Dle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vy