32 C 205/2020-142 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 4.9.2020 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 122 836,30 Kč, která představuje neproplacené odpracované hodiny a náhradu mzdy za dva měsíce. Žalobkyně přijela do ČR v rámci programu„ [anonymizována tři slova]“, v rámci kterého jí zprostředkovatel zajistil pracovní uplatnění u žalované, se kterou žalobkyně sjednala pracovní smlouvu s dnem nástupu 1.9.2020, na dobu určitou do 30.6.2020. Rozsah výkonu práce byl stanoven 17 hodinami přímé vyučovací činnosti týdně, tedy byla sjednána tzv. kratší pracovní doba. Mzda byla sjednána ve výši 20 000 Kč měsíčně hrubého za řádně vykonanou práci. O skutečnosti, že byl sjednán výše uvedený rozsah pracovní činnosti, svědčí rovněž email ze strany zprostředkovatele, kde je výslovně uvedeno, že sjednají-li si strany výkon práce nad uvedených 17 hodin, měla by být každá další hodina odměňována minimálně 250 Kč hrubého. Žalobkyně do práce nastoupila a od samého počátku po ní žalobkyně požadovala podstatně vyšší rozsah práce. Žalobkyně měla měsíčně odpracovat 73,916 hodiny, za tři měsíce pak 221,748 hodiny. Ve skutečnosti za měsíc září žalobkyně odpracovala 168 hodin, v říjnu 176 hodin, v listopadu 160 hodin. Tyto hodiny byly vykázány na dokladech o zúčtování mzdy, avšak vyplacena byla pouze mzda odpovídající kratší pracovní době. Žalobkyně s tímto požadovaným rozsahem nesouhlasila, což vedlo k zhoršení vzájemných vztahů a k vyvolání jednání o skončení pracovního poměru koncem listopadu 2019, na kterém byly žalobkyni předloženy vytýkací dopisy a návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou, kterou však žalobkyně odmítla podepsat, mj. z toho důvodu, že dokumenty byly pouze v českém jazyce. Žalobkyně, která nerozumí česky, špatně pochopila nastalou situaci a obsah předložených dokumentů, když se domnívala, že s ní byl poměr ze strany žalované skončen. K tomu však ve skutečnosti nedošlo a pracovní poměr trval, ale žalovaná žalobkyni nepřidělovala práci. Žalobkyně se snažila nastalou situaci s žalovanou řešit, ale marně. Proto žalobkyně, které nebyla vyplacena část mzdy do 15 dnů po uplynutí období splatnosti, přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru, které bylo žalované doručeno 28.1.2020. Žalobkyně za tři měsíce odpracovala celkem 504 hodin namísto 221,748 hodin. Vyplaceno ji však za tyto tři měsíce bylo pouze 63 334 Kč, odpovídajících sjednanému rozsahu. Průměrný hodinový výdělek žalobkyně činil 285,61 Kč. Žalobkyni tak nebyla vyplacena mzda za 282,252 hodin, celkem ve výši 80 614 Kč. Dále s ohledem na skončení pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany zaměstnance má žalobkyně nárok rovněž na náhradu mzdy za dva měsíce, která se vypočítává ze 4. kvartálu roku 2019, ve kterém průměrný hrubý měsíční výdělek činil 21 111,15 Kč, tedy celkem 42 222,30 Kč. Jelikož žalovaná ani přes výzvu žalobkyni na dlužných částkách ničeho neuhradila, domáhá se žalobkyně rovněž zákonných úroků z prodlení. Při prvním jednání pak žalobkyně doplnila, že vytýkací dopisy ji byly ze strany žalované předloženy a to všechny najednou. Žalobkyně, která předloženým listinám nerozuměla, teprve po konzultaci s právníkem zjistila, že s ní pracovní poměr rozvázán nebyl a byla to naopak žalovaná, která odpovídala na snahu žalobkyně o ukončení pracovního poměru se značnými prodlevami. Práce byla žalobkyni přidělována podle určitého rozvrhu a ústních pokynů žalované. Při jednání žalobkyně setrvala na svých tvrzeních, přičemž pokud jde potvrzení o zdanitelných příjmech a pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti předložené při jednání a vztahující se k návrhu dohody ze dne 27.11.2019, uvedla, že tyto nikdy neviděla. Dále uvedla, že vícepráce nechtěla, ale byly jí přidělovány a požadovány. V rámci koncentrační lhůty pak žalobkyně uvedla, že k akceptaci návrhu dohody ze dne 27.11.2019 nikdy nedošlo, v ten moment odmítla dokument podepsat a když později s ohledem na jazykovou bariéru zjistila jeho obsah, vyslovila s ním jednoznačný nesouhlas. Pokud jde o vlastní nárok, žalobkyně již při zahájení řízení předložila doklady se zúčtováním mzdy vystavené žalovanou, ze kterých je zřejmé, jaký počet pracovních hodin žalobkyně skutečně dle evidence pracovní doby, kterou je žalovaná povinna vést, odpracovala. Množství odpracovaných hodin podpůrně dokládá rozpis směn, dle kterého jí byly rozvrženy směny na 35 hodin týdně a dále předložila rozpis denního režimu v mateřské škole. A dále uvedla, že velmi široce sjednaný rozsah práce stejně jako ustanovení o rozsahu je nutno vykládat ve prospěch zaměstnance a že tedy fakticky výkon práce žalobkyně přesahoval sjednaný počet hodin. 2. Žalovaná se k předmětu řízení vyjádřila tak, že jej zcela neuznává a navrhuje žalobu v celém rozsahu zamítnout. Žalobkyně dle ní nevykonávala svou práci řádně, což vyústilo v zaslání tří vytýkacích dopisů a zároveň měla žalovaná připravenu výpověď pro neplnění pracovních povinností. Na základě toho se však žalobkyně rozhodla již do práce nechodit. Dále žalovaná uvádí, že mzda byla za přímou pedagogickou činnost, kterou žalobkyně nevykonávala řádně, pracovní dobu trávila spánkem. Pokud žalobkyně přijela na pracoviště, měla čas trávit v rámci pracovní doby přípravou na přímou pedagogickou činnost, namísto toho se učila francouzsky, poslouchala písně nebo se věnovala jiné soukromé činnosti. Proto žalobkyni nelze vyplatit požadovanou částku, neboť jí byla uhrazena přímá pedagogická činnost, tedy doba kdy skutečně pracovala bez ohledu na kvalitu. Nelze ji proplatit žádnou soukromou činnost, kterou prováděla v době, kdy se dostavila na pracoviště, ale neplnila pracovní úkoly. Další nároky žalovaná odmítá s tím, že žalobkyně nebyla kontaktní, proto s ní nešlo pracovní poměr řádně ukončit. Tato svá tvrzení pak žalovaná rozvedla při jednání ve věci. Zejména uvedla, že vytýkací dopisy se rozhodně do sféry žalované nedostaly najednou, ale postupně. Přičemž problémy se nahromadily natolik, že se žalovaná pokusila rozvázat s žalobkyní pracovní poměr dohodou. Návrh dohody si žalobkyně z jednání odnesla k svému právnímu zástupci a v prosinci již do práce nedocházela. Tehdejší ředitelka žalované se pokoušela se zástupcem žalobkyně vyjednávat ukončení pracovního poměru k čemuž nedošlo, a proto dle ní pracovní poměr skončil až okamžitým zrušením ze strany žalobkyně dne 16.1.2020. Pokud jde o nárok z titulu nezaplacené mzdy, žalovaná uvedla, že žalobkyně vykonala práci v rozsahu 17 hodin přímé vyučovací činnosti, za což byla odměněna. Pokud práce přesahovala 17 hodin vyučovací činnosti, bylo to po dohodě s žalobkyní a vše bylo uhrazeno. Žalobkyně se nesprávně domnívá, že má být honorována za čas strávený na pracovišti, tedy od příjezdu autobusu do počátku výkonu přímé pedagogické činnosti. Jelikož od 27.11.2019 žalobkyně již nedocházela do zaměstnání, nedomáhala se přidělování práce, nemůže se jednat o překážky na straně zaměstnavatele. Pokud jde o druhý nárok, žalovaná sdělila, že nepředpokládala, že se jej žalobkyně bude domáhat. Následně žalovaná uvedla, že se domnívá, že pracovní poměr skončil dohodou ke dni 27.11.2019, že si žalobkyně dohodu z jednání, na kterém byl přítomný zejména [příjmení]. [anonymizováno], odnesla a tedy bylo na ní, aby se u soudu domáhala její neplatnosti. Přičemž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 343/2018, které se dle jejího názoru na danou situaci vztahuje. Dále uvedla, že dle článku IV. měla vést žalobkyně evidenci práce, tedy pokud by nějakou administrativní činnost na pokyn zaměstnavatele provedla, promítlo by se to v žalobkyní vedené evidenci. V rámci koncentrační lhůty žalovaná uvedla, že se do kontaktu s žalobkyní dostala na základě spolupráce ve smyslu Smlouvy o spolupráci při odborné stáži. Smlouva byla uzavřena se zahraničním pobočním spolkem [anonymizována tři slova]. Tento spolek pak předložil žalované pracovní smlouvu a diskutovala s žalovanou podmínky, za kterých by měl jimi vyslaný pracovník u žalované pracovat. Žalovaná měla za to, že žalobkyni má náležet vyšší mzda než v předloženém vzoru, přičemž rozsah práce zůstal stejný jako u ostatních stážistů. Pracovní smlouva uzavřená mezi stranami řízení se řídí českým právním řádem, zejména zákoníkem práce a dalšími pracovněprávními předpisy, mezi které patří zák. č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovních a nařízení vlády č. 75/2005 Sb., jakož i vyhláška č. 263/200 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení. Pracovní smlouva žalobkyně je odlišná, neboť žalovaná vyhověla podmínkám spolupráce s [anonymizováno] Smluvní strany si sjednaly, že žalobkyně bude vykonávat práci v rozsahu 17 hodin přímé vyučovací činnosti týdně, při úvazku 1,0, tedy měla pracovat 23 hodin v nepřímé vyučovací činnosti. Žalobkyně tedy v měsíci září 2019 odpracovala 71,4 hodin přímé vyučovací činnosti, v říjnu 2019 74,8 hodin přímé vyučovací činnosti a v listopadu 2019 68 hodin přímé vyučovací činnosti, ve zbytku času se v jednotlivých měsících jednalo o nepřímou pedagogickou činnost. Za uvedený rozsah byl