38 C 243/2021-89 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že dne 30. 7. 2020 na ni byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 23. 11. 2018 s žalovanou Smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo] (dále jen„ Smlouva“), v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 44 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 557,94 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci, spolu se smluvním úrokem ve výši 17,90 % ročně a s dalšími poplatky dle této Smlouvy a ceníku. Žalovaná však v rozporu se Smlouvou poskytnutý úvěr nesplácela, jelikož nehradila splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění dluhu ke dni 15. 6. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalované, ustanovil soud žalované opatrovníka advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. Opatrovník navrhl žalobu zamítnout. Předně namítal neplatnost Smlouvy dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť si žalobkyně dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalované. Opatrovník dále namítal nejasné vyčíslení žalované částky. Žalovaná částka ve výši 44 186,79 Kč sestává z jistiny dluhu ve výši 43 153,64 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 749,51 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 471,44 Kč a smluvních poplatků ve výši 1 033,15 Kč. Žalobkyně zároveň část dlužných poplatků uplatňuje jako jistinu, přičemž poplatky nemohou přirůstat k jistině, neboť tvoří příslušenství pohledávky. 3. Žalobkyně k replice žalovaného uvedla, že právní předchůdce žalobkyně při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých ze strany žalované a to v žádosti o zápůjčku ze dne 23. 11. 2018. V rámci kontroly úvěruschopnosti žalované byly kontrolovány informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. Žalovaná dostala nabídku na základě průměrných obratů na účtu ve výši 9 517 Kč, s pravidelným příjmem od firmy PAC HOŘOVICE S.R.O. Právní předchůdce žalobkyně porovnával příjem žalované a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaná rovněž neměla žádné závazky. Ohledně způsobu výpočtu žalobkyně uvedla, že výše jistiny 43 153,64 Kč vychází z výpisu z účtu, veškeré transakce mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně jsou uvedeny v měsíčních výpisech. Smluvní úrok žalobkyně požaduje kapitalizovaný ve výši 5 749,51 Kč ve výši 17,90%, přičemž úrok je vyčíslen ode dne dlužné měsíční splátky žalované. Ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení žalobkyně uvedla, že tento požaduje ode dne následujícího po zesplatnění celého úvěru, a to ve výši 471,49 Kč. K dlužným poplatkům ve výši 1 033,15 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o neuhrazené pojištění za období 9 měsíců, ve výši 119 Kč (9x 119 Kč). 4. Soud z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 23. 11. 2018 Smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo] (dále„ Smlouva“), v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 44 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 557,94 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci, a s dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku. Součástí splátek byl rovněž úrok sjednaný ve výši 17,90 % ročně (viz návrh smlouvy o půjčce na kliknutí, včetně seznamu uložených certifikátů; akceptace návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne 23. 11. 2018). Součástí Smlouvy byly rovněž Produktové podmínky pro osoby úvěry [právnická osoba] (dále jen„ Produktové podmínky“), Všeobecné obchodní podmínky, a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Dle čl. 12 písm. b) Produktových podmínek byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn již vyčerpané částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné v případě prodlení se splátkami (viz Produktové podmínky pro osoby úvěry [právnická osoba], Všeobecné obchodní podmínky, a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby). 6. Žalovaná před uzavřením Smlouvy o půjčce doložila pracovní smlouvu u společnosti [právnická osoba], na pozici pracovník cukrářské výroby. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do dne 30. 4. 2018, následně dodatkem ze dne 26. 4. 2018 byl pracovní poměr změněn na dobu neurčitou. Ke pracovní smlouvě nebyl přiložen mzdový výměr (viz pracovní smlouva ze dne 30. 10. 2017 včetně dodatku ze dne 26. 4. 2018). Totožnost žalované byla ověřena dle platného občanského průkazu (viz kopie občanského průkazu žalované; údaje klienta). Žalovaná měla v době uzavření Smlouvy zřízen běžný účet u právního předchůdce žalobkyně, a to společnosti [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] (viz smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 30. 5. 2018). 7. Právní předchůdce žalobkyně ve svém vyjádření uvedl, že v rámci předsmluvního jednání prověřil úvěruschopnost žalované, a to prověřením žalované v interních a externích databázích, insolvenčním rejstříku, a databázi MVČR. Při hodnocení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z průměrného obratu na účtu ve výši 9 517 Kč s pravidelným měsíčním příjmem od [právnická osoba] (viz vyjádření Raiffeisenbank k úvěruschopnosti žalované). 8. Právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr bezhotovostně dne 23. 11. 2018 na účet žalované (viz výpis spotřebitelského úvěru). Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, žalobkyně proto v souladu s čl. 12 písm. b) Produktových podmínek přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni 15. 6. 2020, o čemž žalovanou vyrozuměla. Prohlášení o okamžité splatnosti bylo žalované zasláno na adresu [adresa žalované], Slovensko (viz prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 15. 6. 2020 s poštovním podacím archem ze dne 15. 6. 2020). 9. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2020 (viz rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018; smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 30. 7. 2020, příloha [číslo] k této smlouvě; potvrzení úplaty ze dne 6. 11. 2020), o čemž byla žalovaná vyrozuměna (viz vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2020 s poštovním podacím archem ze dne 26. 8. 2020). Žalobkyně zaslala žalované dne 21. 12. 2020 předžalobní výzvu (viz předžalobní upomínka ze dne 21. 12. 2020 včetně seznamu odeslaných předžalobních výzev žalobkyně ze dne 21. 12. 2020). 10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 11. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) – tj. podle volby práva účastníky. 12. Mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přičemž žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele dle § 420 o. z., neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 13. Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. S ohledem na výše citovaný nález ÚS a s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo] ze dne 5. 3. 2020 je bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele. 14. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když ani přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. dostatečně nedoložila své tvrzení, že ze strany právního předchůdce žalobce byla v dostatečné míře posuzována úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nemohl vzít tato tvrzení za prokázaná z vyjádření právního předchůdce žalobkyně, v němž byl popsán postup posuzování úvěruschopnosti žalované, neboť tvrzení uváděná v tomto vyjádření nebyla ničím doložena. Žalobkyně sice předložila Pracovní smlouvu, z té však nebyla zjištěna mzda žalované, neboť k ní nebyl přiložen mzdový výměr. Jiné důkazy týkající se posuzování úvěruschopnosti žalované předloženy nebyly. 15. S ohledem na výše uvedené je smlouvu nutné považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 558 o. z. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, a poplatcích. Soud má však za prokázané, že žalobkyně žalované poskytla částku 50 000 Kč (na níž žalovaná zaplatila částku 6 84