38 C 510/2021-70 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 10. 2021 domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 5. 6. 2021 na ni byla žalovaná pohledávka postoupena [právnická osoba] a.s., na kterou byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba] dne 27. 4. 2021 (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 3. 11. 2016 s žalovaným Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb (dále také„ Smlouva 1“), ve které se zavázal vést žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky dle platného Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou nezajistil na svém bankovním účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši 2 000 Kč. Jelikož žalovaný dluh v přiměřené lhůtě nezaplatil, přistoupil právní předchůdce žalobce dne 27. 4. 2021 k odstoupení od Smlouvy 1. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 17. 4. 2019 s žalovaným smlouvu o Půjčce na kliknutí [číslo] (dále také„ Smlouva 2“), v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěru ve výši 250 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách dle ceníku a Smlouvy 2, spolu se smluvním úrokem ve výši 11,90% p.a. a s dalšími poplatky dle této Smlouvy 2 a ceníku. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou 2 poskytnutý úvěr nesplácel, jelikož nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění dluhu ke dni 12. 4. 2021. Žalovaná částka se tak sestává z jistiny ve výši 184 170,19 Kč, smluvního úroku, který byl kapitalizovaný ve výši 13 236,07 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 736,64 Kč a z dlužných poplatků ve výši 5 311 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému opatrovníka advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. Opatrovník žalovaného navrhl zamítnout žalobu v plném rozsahu. Předně namítal, že ze strany právního předchůdce žalobkyně nebyla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Opatrovník dále namítl výši výpočtu poplatků s tím, že nepovolený debet na bankovním účtu žalovaného vznikl v důsledku zaúčtování sankčních poplatků, které byly s ohledem na neplatnost Smlouvy 2 účtovány neoprávněně. Vzhledem k celé neplatnosti Smlouvy 2 je rovněž nutné započíst částku 106 256,10 Kč, která byla započtena v částce 65 829,81 na jistinu a v částce 40 426,29 Kč na příslušenství. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy 2 zaplacená částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně. 4. Soud zjistil, že žalovaný je slovenským státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 5. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, na kterou byl žalovaný nárok postoupen nejprve [právnická osoba] a.s. dne 5. 6. 2021, na kterou byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávek (viz rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 27. 5. 2021, včetně příl., smlouva o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2021 včetně přílohy [číslo] potvrzení úplaty ze dne 8. 6. 2021, přehled podacích čísel). Uvedené postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz 2x vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 15. 6. 2021, 2x oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2021, seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z I- [právnická osoba] na [právnická osoba] ze dne 16. 7. 2021). 7. Dne 3. 11. 2016 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným Smlouvu 1, jejíž nedílnou součástí byly mimo jiné Všeobecné obchodní podmínky, Ceník a Produktové podmínky. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce zřídil žalovanému běžný účet č. ú. [bankovní účet] a předal mu I-PIN a T-PIN (viz smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 3. 11. 2016, Certifikáty, ceník produktů a služeb pro soukromé osoby, produktové podmínky vedení účtu a vkladů). Žalovaný se zavázal platit právnímu předchůdci žalobkyně za zřízení a vedení účtu poplatky ve výši stanovené ceníkem, přičemž za tímto účelem měl žalovaný povinnost zajistit na svém bankovním účtu dostatečný peněžní zůstatek, aby mohly být tyto poplatky strženy. Žalovaný nezajistil na svém bankovním účtu dostatečný peněžní zůstatek k úhradě poplatků za nepovolený debet, čímž mu vznikl dluh ve výši 2 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, a proto právní předchůdce žalobkyně dne 27. 4. 2021 odstoupil od Smlouvy (viz odstoupení od Smlouvy 1 ze dne 27. 4. 2021). Žalobkyně odeslala žalovanému dne 19. 7. 2021 předžalobní výzvu (viz výzva k úhradě dluhu ze dne 19. 7. 2021, seznam odeslaných předžalobních výzev ze dne 19. 7. 2021). Dne 17. 4. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným Smlouvu o Půjčce na kliknutí [číslo] („ Smlouva 2“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 571,19 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci. Úvěrová sazba byla stanovena ve výši 11,9 % ročně (viz návrh Smlouvy o Půjčce na kliknutí [číslo] a její akceptace ze dne 17. 4. 2019). Žalovaný se při sjednání Smlouvy 2 prokázal občanským průkazem (viz údaje klienta, kopie občanského průkazu). Před uzavřením výše uvedené Smlouvy 2 právní předchůdce žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to v interních a v externích databázích, v insolvenčním rejstříku, z průměrného obratu na účtu žalovaného, který se pohyboval ve výši cca 94 152 Kč (viz zpráva Raiffeisenbank směrem k úvěruschopnosti, CBL ze dne 11. 4. 2022). V řízení nebylo prokázáno, že by v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného byla blíže zkoumána jeho příjmová či výdajová stránka. Žalovanému byl úvěr poskytnut ve výši 250 000 Kč (viz výpis z osobního účtu). Ze strany žalovaného byla uhrazena částka 106 256,10 Kč, započtená částečně na jistinu (v rozsahu 65 829,81 Kč) a na příslušenství (40 426,29 Kč) (viz výpis spotřebitelského úvěru). Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Na základě produktových podmínek pro osobní úvěry právní předchůdce žalobkyně přistoupil ke zesplatnění dluhu ke dni 12. 4. 2021 (viz prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 12. 4. 2021). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (viz výzva k úhradě dluhu ze dne 19. 7. 2021, seznam odeslaných předžalobních výzev ze dne 19. 7. 2021). 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Aktivní legitimace žalobce ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobce postoupena. 11. Účastní uzavřeli úvěrovou smlouvu dle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele dle § 420 o. z., neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smluv 1 a 2, a tedy se jedná o smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter daných Smluv se aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před poskytnutím Smlouvy o úvěru nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně prověřována úvěruschopnost žalovaného, neboť se v tomto rozsahu právní předchůdce žalobkyně plně spolehnul pouze na výpisy z účtu žalovaného, a nijak blíže nezkoumal příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného. Žalobkyně tak s ohledem na výše uvedené individuálně a řádně majetkový stav žalovaného nezkoumala. Jelikož se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, připravila se tak o možnost, aby ji soud o shora uvedené okolnosti poučil. V tomto rozsahu tak soud vycházel ve smyslu cit. ust. při zjišťování skutkového stavu pouze z provedených důkazů předložených žalobkyní. S ohledem na výše uvedené žalobkyně neunesla své důkazní břemeno ohledně prověř