48 C 153/2019-241 — Obvodní soud pro Prahu 4

I. Žaloba a vyjádření žalované 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že výpovědi dané žalobci 15. 4. 2019, č. j. PA-1-173/29 („ Výpověď 1“) a č. j. PA-1-174/2019 („ Výpověď 2“) jsou neplatné a dále určení, že pracovní poměr žalobce u žalované založený pracovní smlouvou z [datum] trvá. Žalobu odůvodnil tak, že u žalované pracoval jako akademický pracovník na katedře managementu a informatiky, kde zajišťoval výuku ekonomických předmětů (Ekonomie, Obecná ekonomie I. a II., vedení cvičení dvou skupin Managementu, participace na výuce Manažerské ekonomiky, výuka předmětu Management v programu ERASMUS+) a byl zapojen též do několika vědecko-výzkumných úkolů, jezdil na zahraniční konference a publikoval, a to mj. ve sbornících vědecké databáze [anonymizováno]. Žalobce byl členem vědecké rady žalované a souběžně s prací akademického pracovníka vykonával též funkci prorektora pro studijní a pedagogickou činnost a následně funkci prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy. Dne [datum] žalobce obdržel od žalované dvě výpovědi z pracovního poměru. Výpověď 1 byla odůvodněna nadbytečností žalobce podle § 52 písm. c) zákoníku práce s tím, že [datum] byl žalobce odvolán z funkce prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy a s tím, že žalovaná nedisponuje žádným volným pracovním místem odpovídajícím žalobcově kvalifikaci, a že tedy nastala fikce nadbytečnosti žalobce. Výpověď 2 byla odůvodněna zvlášť hrubým porušením povinností žalobce podle § 52 písm. g) zákoníku práce, které žalovaná spatřovala v údajných pochybeních, jichž se měl žalobce dopustit při předložení své habilitační práce. Žalobce obě výpovědi považuje za neplatné – jejich důvody popírá a má za to, že se nadto vzájemně vylučují. Žalobce proto [datum] oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. 2. Pokud jde o Výpověď 1, poukázal žalobce na to, že v průběhu svého působení u žalované vyučoval více než sto hodin za semestr, po jmenování prorektorem pak cca [číslo] hodin za semestr. Žalobce se též zúčastňoval domácích i zahraničních konferencí a publikoval výsledky své vědecké činnosti, byl členem redakční rady vědeckého časopisu a do května 2019 členem vědecké rady univerzity a fakulty. I v době, kdy žalobce působil jako prorektor, mu byly ukládány úkoly v rámci katedry. Po odvolání z funkce prorektora mu pak nebylo žalobou nabídnuto žádné jiné místo odpovídající jeho kvalifikaci. Dne [datum], kdy byly žalobci předány výpovědi z pracovního poměru, mu bylo zároveň sděleno, že již nemá chodit do práce, s tím, že jsou dány překážky v práci na straně zaměstnavatele. Současně byl žalobce nucen si vybrat dovolenou. Nakonec mu po jeho argumentaci bylo umožněno v následujících třech dnech ještě vyklidit a předat kanceláře, ukončit další agendu a vypracovat posudky na bakalářské a diplomové práce. Ve zbývající části semestru výuka žalobce odpadala nebo byla suplována kolegy z katedry, zkoušení studentů zajišťovali členové katedry vyučující jiné předměty a externista. Od zimního semestru akademického roku 2019 2020 pak nastoupil nový pracovník RSDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., zajišťující v plném rozsahu dřívější výuku žalobce s výjimkou výuky v programu ERASMUS+. V roce 2020 pak žalovaná vypsala výběrové řízení na místo akademického pracovníka – docent/profesor v oboru managementu na katedře managementu a informatiky, tj. v oboru, v němž byl žalobce habilitován, ač následně nebyl jmenován docentem. 3. Pokud jde o Výpověď 2, odmítá žalobce, že by jeho habilitační práce byla plagiátem. Jedná se o kolektivní monografii Vybrané aspekty ekonomické bezpečnosti, jejímž spoluautorem je prof. [příjmení] a v níž je žalobce autorem některých kapitol, jak prof. [příjmení] potvrdil. Žalobce absolvoval celé habilitační řízení, v něm byly k jeho práci dodány tři kladné oponentské posudky, habilitace žalobce byla doporučena habilitační komisí a řízení bylo ukončeno hlasováním vědecké rady, v němž bylo všech 22 členů (včetně rektora) pro úspěšné složení habilitačního řízení. Rektor poté přislíbil žalobce jmenovat docentem, to však neučinil, a namísto toho sdělil žalobci naprosto neexistující připomínky k původnosti habilitační práce a nepřistoupil ani na další argumenty žalobce. Následně nechal rektor protiprávně opakovaně hlasovat vědeckou radu o výsledku celého habilitačního řízení. Žalobce rovněž poukázal na to, že za celou dobu svého působení u žalované nikdy neobdržel žádnou výtku či napomenutí, a naopak ještě v únoru a březnu 2019 obdržel odměnu podepsanou rektorem žalované. 4. Pokud jde o požadavek na určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá, je dle žalobce pro tento požadavek dán naléhavý právní zájem, neboť je naléhavým právním zájmem žalobce pracovat na plný úvazek na svém pracovním místě a zařazení. Právě určovací žalobou pak může být postaveno najisto, že pracovní poměr trvá, a bude tak vytvořen pevný základ vztahu účastníků a předejde se případným dalším sporům. 5. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že u obou výpovědí byly naplněny zákonné výpovědní důvody. Tyto důvody přitom dle žalované existovaly vedle sebe současně, aniž by se navzájem vylučovaly. 6. Pokud jde o Výpověď 1, byl žalobce odvolán z funkce vedoucího zaměstnance a žalovaná pro něj neměla jiné vhodné pracovní místo odpovídající jeho kvalifikaci. Z tohoto důvodu vznikla fikce nadbytečnosti žalobce. Žalovaná přitom nesouhlasí s názorem žalobce, podle nějž by bylo možné zastávat u ní současně dvě pracovní místa – žalobkyně vychází ze systemizace pracovních míst a pokud žalobce zastával pozici prorektora, nemohl být současně akademickým pracovníkem na učitelské pozici. Do funkce prorektora byl žalobce jmenován s účinností od [datum], a tím došlo ke změně jeho pracovního poměru. Od tohoto data již žalobce u žalované nebyl zařazen na pracovním místě akademického pracovníka, ale na pracovním místě prorektora. Po tomto datu žalobce vyučoval práva z pozice pracovního místa prorektora – i součástí pracovní náplně prorektora je totiž výkon pedagogické, vědecké a další tvůrčí činnosti. Ke dni [datum], kdy byla žalobci dána výpověď, pak na katedře managementu a informatiky nebylo žádné volné místo akademického pracovníka. Po opuštění funkce prorektora se tak žalobce stal v podstatě bezprizorním a nebylo pro něj žádné pracovní zařízení. Odvoláním z funkce prorektora pak fikce nadbytečnosti žalobce vznikla ve vztahu k celé náplni práce prorektora, tedy i ve vztahu k výkonu pedagogické, vědecké a další činnosti. 7. Pokud jde o Výpověď 2, žalobce dle žalované předložil coby svou habilitační práci 100% plagiát a podvodně se pokusil získat vědeckopedagogickou hodnost docent, aniž by splnil zákonné podmínky. Přitom jako prorektor a člen vědecké rady měl žalobce takovým jednáním zabraňovat, a nikoliv se jich sám dopouštět. Ke škodlivému následku nedošlo jen díky řádné kontrole ze strany posledního kontrolního mechanismu, tj. rektora. Dle žalované totiž žádná z kapitol či podkapitol monografie, které žalobce předložil coby své výlučné autorské dílo a habilitační práci, autorským dílem textem žalobce nejsou: jde o soubor textů, které již dříve publikoval druhý spoluautor prof. [příjmení] sám, popř. o texty doslovně opsané z nevědeckých zdrojů. II. Dosavadní průběh řízení 8. Zdejší soud o podané žalobě původně rozhodl rozsudkem z 28. 7. 2021, č. j. 48 C 153/2019-147, kterým žalobu zamítl jak ohledně požadavku na určení neplatnosti obou výpovědí z pracovního poměru (výrok I.), tak ohledně požadavku na určení, že pracovní poměr trvá (výrok II.). Pokud jde o Výpověď 1, shledal soud, že byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť po odvolání žalobce z pozice prorektora u něj nastala fikce nadbytečnosti: pozici prorektora soud považoval za pozici vedoucího zaměstnance s tím, že jmenováním do této pozice u žalobce došlo ke změně jeho pracovního poměru a tato pozice (zahrnující rovněž pedagogickou, vědeckou a tvůrčí činnost) pak byla jediným druhem práce vykonávaným žalobcem u žalované. Odvoláním z funkce rektora tedy již neexistovalo jiné pracovní místo, které by žalobce u žalované zastával, a jelikož žalovaná neměla jiné volné místo, které by žalobci mohla nabídnout, byl naplněn výpovědní důvod spočívající v nadbytečnosti žalobce. I pokud jde o Výpověď 2, dospěl soud k závěru, že byl zákonný výpovědní důvod naplněn: soud se podrobně zabýval obsahem monografie„ Vybrané aspekty ekonomické bezpečnosti“, kterou žalobce předložil jako svou habilitační práci a zjistil, že celé části textů, jejichž autorem byl žalobce, byly převzaty z děl jiných autorů, ať už monografií, článků, webových stránek či kvalifikačních prací; tyto citace však nebyly řádně označeny a ozdrojovány a představovaly tedy plagiát. Toto jednání soud hodnotil jako závažné porušení povinností vztahujících se k vykonávané práci ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce, a to i s přihlédnutím jednak ke skutečnosti, že žalobce působil jako prorektor žalované a akademickou práci vykonával už léta, a musely mu tak být známy standardy ta