7 C 90/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 25.1.2022 ve znění částečného zpětvzetí, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 2.5.2022 č.j. 7 C 90/2022-22, po žalované domáhá uhrazení částky ve výši 13 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 13 000 Kč od 16.12.2021 do zaplacení a částky 256 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná a společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobkyně), uzavřely smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen smlouva), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla po tzv. verifikační platbě žalované celkem částku ve výši 13 000 Kč na účet ze kterého byla zaplacena verifikační platba. Tyto finanční prostředky se žalovaná spolu s příslušenstvím do 3.4.2022 tj. celkem 15 990 Kč. Ještě před schválením úvěru zahájil právní předchůdce žalobkyně schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací), respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila řádně a včas. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které přešly všechny nároky z předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni, přičemž právní předchůdce byl zmocněn k oznámení postoupení pohledávky úvěrovanému. Žalovaná zaplatila dne 18.11.2021 částku 2 000 Kč a dne 15.12.2021 rovněž částku 2 000 Kč. Po započtení těchto plateb a částečném zpětvzetí žalobkyně trvá uhrazení jistiny ve výši 13 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 000 Kč od 16.12.2022 do zaplacení ve výši 8,25% ročně a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výše 256 Kč, které představují náklady osobní návštěvy jednoho obyčejného dopisu. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná ničeho více na svůj dluh neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila a k ústnímu jednání nařízenému na 27.9.2022 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně s účinky doručení ke dni 8.8.2022 předvolána. 3. Žalobkyně omluvila svoji neúčast u jednání podáním ze dne 26.8.2022 a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. 4. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř.. 5. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla na základě smluv [číslo] ze dne [datum] a [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla dne [datum] žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a dne [datum] ve výši 3 000Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, přičemž žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 4.3.2021 resp. 3.4.2021 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru. [číslo] ze dne [datum] s [datum], včetně obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, z výpisu č. 195 z účtu [číslo] za období 10.10.2018 10.10.2018 – verifikační platba, z výpisů č. 22 a 41 z účtu [číslo] za období 2.2.2021 2.2.2021 a 27.2.2021 1.3.2021 úvěru). Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě rámcové smlouvy ze dne [datum] s účinností ke dni [datum], kdy ke dni postoupení činila dle tvrzení právního předchůdce žalobkyně postoupená částka 18 155 Kč (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Žalovaná byla vyrozuměna dopisem ze dne [datum] o postoupení pohledávky v celkové výši 18 155 Kč včetně příslušenství na žalobkyni (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu). Následně byla vyzvána k plnění právním zástupcem žalobkyně před podáním žaloby dopisem ze dne [datum] s tím, že má pohledávku uhradit nejpozději do [datum] (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího archu). Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila dne 18.11.2021 částku 2 000 Kč a 15.12.2021 částku 2 000 Kč. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Na vztah mezi účastníky soud aplikoval ustanovení smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen o.z.). Žalovaný na straně úvěrované smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o.z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném (dále je ZSÚ). 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 věty prvé o.z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Tato zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („ responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z judikatury citované tímto nálezem - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). K závěru, že splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele musí vnitrostátní soud zkoumat ve všech případech, bylo vedeno řízení o předběžné otázce u Soudního dvora EU. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C 679/18, Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední po