9 C 13/2022-33 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 145 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku internetových stránek [právnická osoba], [webová adresa] uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě žalobkyně (dále též„ věřitel“) dne [datum] žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti [datum] nevrátil, ničeho na jistinu nezaplatil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: - zákonného úroku z prodlení z částky 16 145 Kč, - poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, - účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, - smluvních pokut ve výši 450 Kč. 2. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přesto však na dlužnou částku nic neuhradil. 3. Žalovaný byl vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání a zároveň byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavil. Žalovanému bylo doručováno vyvěšením na úřední desce soudu. 4. Žalobce byl vyzván přípisem ze dne [datum], aby dotvrdil a označil ke svým tvrzením důkazy, a to: 1) jakým způsobem prověřovala žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr; 2) jakým způsobem ověřovala žalobkyně odhadované měsíční příjmy žalovaného; 3) jakým způsobem ověřovala žalobkyně odhadované měsíční náklady žalovaného; 4) na základě jakých podnikatelských úvah a ekonomických výpočtů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutou částku splatit, s tím, že na jednání mu již nebude poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a označení důkazů podle § 118a o.s.ř.. Žalobce svá tvrzení doplnil podáním ze dne [datum]. 5. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutečnosti a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] (úvěrová smlouva [číslo] včetně informací o spotřebitelském úvěru, kopie OP žalovaného, na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalovanému poskytla částku 15 000 Kč (potvrzení o provedené platbě), kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne [datum] nevrátil. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 16 145 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad) a dále: - zákonného úroku z prodlení z částky 16 145 Kč, - poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, - účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, - smluvních pokut ve výši 450 Kč. 6. Žalobce ověřoval bonitu žalovaného a jeho úvěry schopnost dokumentem a zjištěním pouze od žalovaného a to, potvrzením o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne [datum], úvěrovou zprávou žalobce nedatováno. Žalovaný poskytl žalobkyni výpis ze svého účtu u [právnická osoba] na ověření mimo jiné i své bankovní identity, ze kterého je zjištěno, že žalovaný nepobírá žádnou mzdu, ale pouze sociální dávky (výpis z účtu za měsíc [číslo] žalovaného). Žádné jiné doklady již žalovaný žalobci nepředložil. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2390 o.z. platí, že (cit.)„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ V § 2392 odst. 1 o.z. je uvedeno, že„ Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.“ Dle § 2393 odst. 1 o.z. platí, že„ Neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.“ Podle § 2394 o.z. platí, že„ Bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.“ Dle § 1970 o.z. platí, že„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení § 588 o.z. určuje, že„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“, přičemž v § 2999 odst. 1 o.z. je uvedeno, že„ Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.“ 9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění do [datum] (dále jen„ zákon“), stanoví, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle § 87 odst. 1 zákona platí, že„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Ustanovení § 2 odst. 1 zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto„ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“ 13. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“) platí, že„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhle