18 C 131/2023-28 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, po žalované, svým žalobním návrhem, doručeným ke zdejšímu soudu, dnem 2. 2. 2023, domáhal zaplacení shora uvedených částek, spolu s příslušenstvím, a to z toho důvodu, že, mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou, došlo k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo]. Dle tohoto smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy i Smluvní podmínky smlouvy o půjčce, otištěné na zadní straně dané Smlouvy. Na základě takto uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti, v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem předmětné Smlouvy. V souvislosti s takto poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. Celkovou částku, odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku i případně sjednaného pojistného se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách, po částce 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 1. 2007. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze zmiňované Smlouvy. 2. Žalovaná se však k žalobě nikterak nevyjádřila a zůstala zcela nečinnou. 3. Podepsaný soud ve věci nařídil jednání, na den 20. 7. 2023, k němuž se však žalovaná, bez omluvy, nedostavila, ač tedy byla řádně a včas obeslána. 4. Soud tedy tuto věc projednal dle ust. § 101, odst. 3, o. s. ř., a tedy v nepřítomnosti žalované. 5. Soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, založených do spisu ze strany žalobce, z nichž soud zjistil, že, tedy, mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou, opravdu došlo k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo]. Dle tohoto smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy i Smluvní podmínky smlouvy o půjčce, otištěné na zadní straně dané Smlouvy. Na základě takto uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti, v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem předmětné Smlouvy. V souvislosti s takto poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. Celkovou částku, odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku i případně sjednaného pojistného se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách, po částce 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 1. 2007. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku (zjištěno ze Smlouvy o půjčce a dále ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, jež jsou otištěny na zadní straně Smlouvy o půjčce). 6. Poté byla pohledávka, jež je předmětem tohoto sporu, postoupena, z právního předchůdce žalobce, na současného žalobce. Žalovaná, totiž, od uzavření shora zmiňované Smlouvy, až do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek, uhradila na svůj dluh, celkem, částku 5 267 Kč, a proto tedy byla předmětná pohledávka, vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, i se všemi právy s ní spojenými, ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena, jak již bylo naznačeno výše, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, současnému žalobci, jakožto novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení této pohledávky bylo žalované písemně oznámeno, a to dopisem, zaslaným žalované doporučeně (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek, dále z Přílohy [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek – strana [číslo] ze Seznamu postoupených pohledávek, jakož i z Oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání). 7. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek, a tedy k datu 18. 12. 2020, činila výše předmětné pohledávky, evidované za žalovanou, a to bez příslušenství, v podobě zákonného úroku z prodlení, částku ve výši 19 693 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. 8. Žalobce tedy, v rámci tohoto řízení, požadoval po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 19 693 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 11 834,74 Kč, a z dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 7 858,26 Kč, dále z kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 22 299,20 Kč, jakož i z úroků z prodlení, z celkové dlužné částky 19 693 Kč, od 19. 12. 2020 do zaplacení, s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. 9. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení, ve výši 22 299,20 Kč, je nutno uvést, že se jedná o úrok z prodlení v zákonné výši, počítaný z celkové dlužné částky ve výši 19 693 Kč, a to od 21. 1. 2007, tj., od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty, pro úhradu poslední splátky, dle splátkového kalendáře, až do dne 18. 12. 2020 (zjištěno ze Zákaznické karty, dále ze Smlouvy o postoupení pohledávek, včetně Seznamu postoupených pohledávek, jakož i z Oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání, a konečně pak zjištěno i z Předžalobní výzvy k plnění, se základním skutkovým a právním rozborem, včetně dokladu o odeslání). 10. Soud, ve shora popsaných souvislostech, tedy konstatuje, že tedy hodlal, především, s ohledem na shora popsané skutečnosti, a to v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., poučit žalovanou o nezbytnosti doplnit svá tvrzení, jakož i důkazní návrhy, a to v souvislosti s případnou možností vyvrátit tvrzení žalobce, ohledně možného zpochybňování správnosti předmětných výpočtů, předestřených soudu ze strany žalobce, kteroužto možnost však žalovaná nikterak nevyužila, jelikož, jak již bylo naznačeno výše, tak žalovaná se k soudu vůbec nedostavila, ač byla řádně a včas obeslána, a též ani předtím se nikterak, vlastně, k věci nevyjádřila, a proto tedy soud projednal danou věc dle ust. § 101, odst. 3, o. s. ř., jak již bylo rovněž řečeno výše, takže soud tedy opravdu nemohl nepřítomnou žalovanou patřičně poučit a vyzvat ji k případnému doplnění jejích tvrzení, jakož soud nemohl žalovanou vyzvat ani k označení přiléhavých důkazních návrhů, takže, za této situace, soud dospěl k závěru, že žalovaná neunesla své břemeno tvrzení a rovněž ani své břemeno důkazní, a to ohledně případného zpochybnění nároků, uplatněných žalobcem, v rámci tohoto řízení. 11. Dle ustanovení § 79, odst. 1, a § 101, odst. 1, o. s. ř., má totiž každý účastník, vždy, povinnost tvrzení, přičemž, dle ustanovení § 118b, odst. 1, věta druhá, o. s. ř., pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech, významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. 12. Dle ustanovení § 118b, odst. 1, o. s. ř., věta třetí, k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést. Občanský soudní řád je, pokud jde o sporná řízení, veden, mj., principem projednacím a principem koncentrace řízení. 13. Podle ustanovení § 120, odst. 1, o. s. ř., jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Zásadně proto platí, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je věcí účastníků řízení. Práva účastníků a současně i zájem na projednání věci jsou pokryty poučovací povinností soudu pro případ, že skutková tvrzení a důkazní návrhy jsou neúplné. Následky, spojené s neunesením břemene tvrzení a důkazního břemene, po řádném poučení soudu, pak nese účastník řízení (viz nález Ústavního soudu ČR - sp. zn. II. ÚS 397/06). 14. Předpokladem důkazní povinnosti je tak tvrzení skutečností účastníkem (§ 101, odst. 1, písm. a) o. s. ř.). Teorie procesního práva, v této souvislosti, hovoří o břemeni tvrzení. Mezi povinností tvrzení a povinností důkazní je úzká vzájemná vazba. Jestliže účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti, rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak, zpravidla, ani nemůže splnit svou důkazní povinnost. Jinými slovy řečeno, tak nesplnění povinnosti tvrzení, tedy neunesení břemene tvrzení, má pak za následek to, že skutečnost, kterou účastník vůbec netvrdil, a která nevyšla, ani jinak, v řízení najevo (například dotazováním ze strany soudu