18 C 150/2022-45 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, svou žalobou, podanou ke zdejšímu soudu, dnem 25. 4. 2022, domáhal, po žalovaném, zaplacení shora uvedené částky, v celkové výši 26 926 Kč, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z důvodu dluhu, který vznikl, na straně žalovaného, v důsledku toho, že, ze strany právního předchůdce žalobce, jakožto původního věřitele, jímž byla [právnická osoba], a.s., [IČO], se sídlem [adresa], byla umožněna žalované společnosti účast v programu, nazvaném jako„ Hardware-as-a-Service“, a to v souladu se smluvními Podmínkami tohoto programu, jehož součástí bylo též i poskytnutí dvou mobilních telefonních přístrojů žalovanému, který však tyto telefonní přístroje nevrátil. 2. Poté tedy došlo k postoupení předmětné pohledávky na současného žalobce, a tedy na společnost [právnická osoba], s tím, že tato skutečnost byla žalované společnosti oznámena. 3. Žalovaná společnost však s touto žalobou nesouhlasila, přičemž poukazovala na to, že žalovaná společnost dotyčné telefony v držení sice měla, a stále je má, i když byly už jednou vyměňovány, s tím, že, poté, bylo žalovanému sděleno, a to v provozovně firmy Alza, v souvislosti s nastalou nefunkčností dotyčných telefonů, že je nutno, aby předmětné telefony byly opraveny na vlastní náklady žalované společnosti, a to u firmy Samsung, když se jednalo o přístroje této značky, nicméně, ve [právnická osoba] však bylo žalovanému sděleno, že ta oprava by stála více peněz, nežli nové telefony, a poté tedy, ještě, strana žalovaná s [právnická osoba] i komunikovala, nicméně, poté však tato komunikace ustala a dále již ve věci nic dalšího nebylo řešeno. 4. Obranná tvrzení žalovaného se sice utápěla v poněkud, ani ne příliš mnohomluvné, bezradnosti, když totéž se, vlastně, dá říci i o některých tvrzeních žalobce, přičemž soud konstatuje, že, v této věci, nařídil jednání, které se konalo dne 16. 2. 2023, ale, k němuž se nedostavil právní zástupce žalobce, a též ani žalobce, a v důsledku čehož tak soud tedy tuto věc projednal dle ust. § 101, odst. 3, o. s. ř., a tedy v nepřítomnosti strany žalující, když právní zástupce žalobce doručil, před zmiňovaným jednáním, zdejšímu soudu svou omluvu, z neúčasti strany žalující, na zmiňovaném jednání, s tím, že však vyslovil souhlas s tím, aby bylo jednáno v nepřítomnosti strany žalující. 5. Soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, a to Oznámením o postoupení pohledávky a před žalobní výzvou k plnění, kterážto výzva byla adresována žalované společnosti, spolu se Seznamem dvou dlužných faktur, s tím, že tedy se jednalo o dopis, ze dne 17. 8. 2020, a dále pak soud doplnil dokazování i Poštovním podacím archem, svědčícím o odeslání této zásilky doporučenou poštou, k čemuž byla přiložena i kopie obálky, s tím, že se tedy jednalo o zásilku, nazvanou jako Před žalobní výzva k plnění, a to s poznámkou České pošty, o tom, že adresát (tedy žalovaný), je na uvedené adrese neznámý, a proto tato zásilka byla vrácena zpět, s tím, že tato zásilka byla vrácena zpět dnem 13. 6. 2019. 6. Kromě shora zmiňovaných listinných důkazů pak soud doplnil dokazování ještě i svazkem listin, nazvaným jako„ Příloha [číslo] ke Smlouvě o postoupení pohledávek – fyzické osoby podnikající a právnické osoby“, k čemuž byla připojena i samotná Smlouva o postoupení pohledávek, uzavřená mezi společnostmi [webová adresa] a [právnická osoba], s tím, že, dále, pak soud doplnil dokazování též i Podmínkami programu„ Hardware-as-a-Service“, kteréžto Podmínky byly platné a účinné od 12. 6. 2017. 7. Konečně pak soud doplnil dokazování ještě i Potvrzením o zaplacení úplaty, mezi [právnická osoba] a [právnická osoba], a to za postoupené pohledávky, ze dne 30. 7. 2020, jakož i dvěma fakturami - daňovými doklady, z nichž jedna zněla na částku 1 980 Kč a druhá pak na částku 23 746 Kč. 8. Na základě shora popsaných listinných důkazů soud zjistil, že, mezi společnostmi [webová adresa] a [právnická osoba] (zde tedy žalobcem, v tomto sporu), došlo k postoupení dvou pohledávek, které byly tvořeny oběma, již shora zmiňovanými, daňovými doklady (z nichž jeden zněl na částku 1 980 Kč a druhý pak na částku 23 746 Kč – viz výše – bod [číslo]), kteréžto daňové doklady sice byly vystaveny na žalovanou společnost, ale, jejichž doručení, žalovaná společnost popírala a tvrdila, že je neobdržela, byť žalovaná společnost nezpochybňovala to, že měla (a stále má) ve svém držení ony dva mobilní telefony, což tak bylo mezi oběma stranami tohoto sporu nesporné, nicméně, o vrácení těchto dvou telefonních přístrojů soud nerozhodoval, jelikož to nebylo součástí žalobního návrhu, i když žalovaný vehementně tvrdil, že je stále připraven tyto telefony vrátit, a obecná zmocněnkyně žalovaného je dokonce s sebou přinesla i k soudu. 9. Z výše popsaných důvodů se tedy soud zaměřil na zkoumání toho, zda obě předmětné faktury (daňové doklady) byly žalovanému doručeny, resp., zda tedy byly odeslány, a to zvláště za situace, kdy, jak již bylo řečeno výše (viz bod [číslo]), ono tvrzené datum shora zmiňované zásilky, ze dne 17. 8. 2020, vůbec nekorespondovalo s datem, kdy tato zásilka měla být vrácena zpět, když zde bylo uvedeno datum 13. 6. 2019 (zjištěno ze sdělení České pošty, prostřednictvím doručovatelky [příjmení], s otiskem razítka, ze dne 13. 6. 2014, s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý). 10. Dále pak podepsaný soud zaměřil své zkoumání i na to, jak je to tedy s dalšími žalobními tvrzeními, předestřenými v tom smyslu, že žalovaný byl povinen vrátit ony telefonní přístroje k datu ukončení předmětné smlouvy (v rámci onoho programu„ Hardware-as-a-Service“), aniž by však bylo tvrzeno, kdy, konkrétně, došlo k ukončení oné smlouvy, a, tudíž, ke kterému konkrétnímu dni tedy žalovaný měl dotyčné telefonní přístroje vrátit. 11. Žalobce sice tvrdil, že jeho právní předchůdce – [právnická osoba] – ve svých výzvách, určených žalovanému, poučoval žalovaného o tom, že [webová adresa] má právo zrušit smlouvu s okamžitou platností, ale žalobce neprokázal, kdy k tomu došlo, kdy tedy byla dotyčná smlouva zrušena a ke kterému konkrétnímu datu měl žalovaný oba předmětné telefonní přístroje vrátit. 12. Nadto podepsaný soud, ve shora popsaných listinách, objevil ještě i další rozpor, spočívající v tom, že, v onom Oznámení o postoupení pohledávky, ze dne 17. 8. 2020, je celková dlužná částka stanovena ve výši 30 513,36 Kč, což ovšem nikterak nekoresponduje s celkovou výší žalobou uplatněné pohledávky, v rámci tohoto řízení, a to v částce 26 926 Kč. 13. Z výše popsaných důvodů tedy dospěl soud k závěru, že žalobce, v rámci tohoto řízení, neprokázal ani odeslání obou, výše zmiňovaných, daňových dokladů, jakož ani akt ukončení předmětné smlouvy, ke konkrétnímu dni, k němuž se tak měla vztahovat i povinnost žalovaného oba předmětné telefony vrátit, a rovněž pak žalobce nedoplnil ani svá tvrzení ohledně toho, jak tedy dospěl k oné částce ve výši 30 513,36 Kč a následně pak k oné částce 26 926 Kč. 14. O všech těchto skutečnostech (viz výše – body [číslo] – 13) proto hodlal soud žalobce poučit, v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., nicméně, vzhledem k nepřítomnosti žalobce i jeho právního zástupce, a to u jednání, konaného dne 16. 2. 2023, tak soud učinit nemohl. 15. Pokud se jedná o stranu žalovanou, tak, v rámci provedené koncentrace tohoto řízení, obecná zmocněnkyně žalovaného jen vlastně zopakovala to, co již bylo uvedeno výše, a tedy to, že žalovaná společnost komunikovala se [právnická osoba], že žalovaná společnost dala najevo, že dotyčné telefony hodlá vrátit, a pokud se tedy jedná o další skutečnosti, tak že jí tehdy bylo sděleno, že, pokud se jedná o opravu dotyčných telefonů, tak, že cena opravy, u [právnická osoba], by převýšila cenu nového telefonu, a dále, pokud se jednalo o další skutečnosti, ohledně toho, proč tedy dotyčné telefony nebyly vráceny, a zda tedy strana žalovaná obdržela obě dotyčné faktury, které jsou předmětem tohoto řízení, tak, k tomu, obecná zmocněnkyně žalované strany opět uvedla jen to, že, pokud se jedná o dotyčné faktury, tak ty strana žalovaná neobdržela, a pokud se jedná, dále, o ony další skutečnosti, vyvěrající z oněch, již shora naznačených, a poněkud svízelných, záležitostí, týkajících se možnosti vrátit dotyčné telefony, a též i možnosti provést onu opravu na vlastní náklady, a též i, pokud se jednalo o ono obranného tvrzení žalované společnosti, týkající se toho, že, tedy, ta cena opravy by převyšovala cenu nového telefonu, tak, k tomu, výslovně, obecná zmocněnkyně žalovaného uvedla, že, na podporu těchto obranných tvrzení, žádné důkazy nemá, neboť její dcera, jakožto jednatelka společnosti pclevnepc, což byla, ve skutečnosti, kavárna, v mezidobí otěhotněla a odešla na mateřskou dovolenou, takže ta komunikace ustala, a pokud by se jednalo o nějakou elektronickou komunikaci, tak ta již též k dispozici není, přičemž, ze strany firmy [webová adresa], již, v těchto souvislostech, nebylo jednatelce žalované společnosti ničeho dalšího, v tomto ohledu, sděleno. 16. Soud tedy hodlal, př