21 C 21/2023-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 11. 2022 domáhá proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení spotřebitelského úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy uzavřené dne 11. 10. 2021 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému na jeho bankovní účet poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 495 Kč a to do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný si následně dvakrát prodloužil splatnost úvěru o jeden měsíc a dále pak šestkrát desetiprocentním odkladem, splatnost úvěru tak nastala dne 6. 11. 2022. Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil 13 412 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá uhrazení jistiny ve výši 8 233 Kč, poplatku za poskytnutí 495 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti 735 Kč, účelně vynaložených nákladů 300 Kč a smluvních pokut 247 Kč. Příslušenství pohledávky pak představuje zákonný úrok z prodlení. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu žalobkyni ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 22. 2. 2023 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručeno dne 13. 2. 2023. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující: 4. Dne 11. 10. 2021 byla mezi účastníky řízení uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši 15 000 Kč a to převodem na účet žalovaného provedeným téhož dne. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 495 Kč a to do 30 dnů od jeho poskytnutí. Informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. (zjištěno z úvěrové smlouvy ze dne 11. 10. 2021 včetně sazebníku poplatků, fotografií občanského průkazu žalovaného, z formuláře o standardních informacích o spotřebitelském úvěru a z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 11. 10. 2021) 5. Žalovaný uhradil za trvání smlouvy žalobkyni částku 13 412 Kč (zjištěno z výpisu čerpání splátek a úhrad) 6. Žalobkyně zaslala před podáním žaloby dne 10. 10. 2022 žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Žalovaný však ničeho neuhradil ani na základě této výzvy. (zjištěno z předžalobní výzvy k plnění ze dne 7. 10. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 10. 10. 2022) 7. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: 8. Mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 12. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila. Naopak má soud za prokázané, že žalobkyně na tuto svou zákonnou povinnost zcela rezignovala. Žalobkyně ani neprovedla lustraci žalovaného v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) a neseznámila se s poměrem celkových měsíčních příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně tak úvěr žalovanému vyplatila, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného jakýmkoliv způsobem ověřila. 13. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů. 14. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byla vyplacena částka ve výši 15 000 Kč a z té žalovaný vrátil žalobkyni 13 412 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně jakýmkoliv způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni částku 1 588 Kč vydat. 17. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení soud určil den následující po uplynutí lhůty stanovené žalovanému k úhradě dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne 7. 10. 2022, která mu byla odeslána dne 10. 10. 2022 (platí o ní tedy domněnka dojití dle § 573 o. z. dne 13. 10. 2022), kterou byl žalovaný poprvé vyzván k vydání bezdůvodného obohacení, a ve které byla stanovena lhůta k úhradě do 6. 11. 2022, která je dle soudu lhůtou přiměřenou. Od následujícího dne je tedy žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží úrok z prodlení. 18. Z těchto důvodů soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbylé části soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 19. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z účastníků řízení, když procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v důsledku jeho procesní pasivity nevznikly. 20. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.