28 C 383/2022-81 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 800 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně se jedná o dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum], kterou žalovaná sjednala s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o. Žalované byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit se sjednaným příslušenstvím nejpozději dne [datum]. 2. Žalovaná k nároku uvedla, že ho neuznává a navrhla zamítnutí žaloby. Uzavřenou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou, jelikož před jejím uzavřením úvěrující společnost neprověřovala dostatečným způsobem její úvěruschopnost. Žalobkyně sice tvrdí, že úvěruschopnost žalované byla prověřována ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení], CRKI a EUCB, toto tvrzení však nedokládá žádnými důkazy. Dále žalovaná uvedla, že sjednané podmínky smlouvy o úvěru jsou zjevně v rozporu s dobrými mravy, jelikož sjednané RPSN 649 % p.a. výslovně uvedené ve smlouvě téměř 73x překračuje průměrnou hodnotu běžných úrokových sazeb dle vykazovaných statistik ČNB. Nakonec žalovaná uvedla, že žalobkyně nedisponuje aktivní věcnou legitimací, jelikož žalovaná dlužnou částku (bezdůvodné obohacení žalované ve výši 10 000 Kč) v plné výši uhradila právní předchůdkyni žalobkyně. 3. Ve věci bylo na den [datum] nařízeno ústní jednání, ze kterého se žalobkyně řádně omluvila. Jednání proto bylo ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), konáno v nepřítomnosti žalobkyně. Svou absencí (ač omluvenou) na jednání konaném dne [datum] se žalobkyně připravila o dobrodiní eventuálního poučení dle ust. § 118a o.s.ř., které by se případně mohlo týkat neprokázaného zkoumání úvěruschopnosti žalované, eventuálně otázky aktivní legitimace žalobkyně (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, 28 Cdo 578/2011, 28 Cdo 1793/2011, 23 Cdo 1870/2020). 4. Na základě předložených listin byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost via [právnická osoba], [IČO], a žalovaná, spolu dne [datum] uzavřely smlouvu o úvěru [číslo]. Úvěrující společnost se smlouvou zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč nejpozději dne [datum]. Úvěrující společnost poskytla žalované částku 10 000 Kč žalobkyni na její bankovní účet, který žalobkyně ve smlouvě uvedla. (smlouvou o úvěru [číslo] rámcovou smlouvou o úvěru [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem z účtu úvěrující společnosti) 6. Žalovaná na smlouvu o úvěru uhradila celkem částku 14 316 Kč (potvrzeními o provedení plateb, výpisem z účtu žalované) 7. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost vis [právnická osoba], a žalobkyně, spolu dne [datum] uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž postoupena byla i pohledávka za žalovanou. Žalované bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne [datum], který současně obsahoval i předžalobní výzvu. (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohou [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku) 8. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. (smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum], ujednání o úplatě za postoupení pohledávky ze dne [datum], přehled postoupených pohledávek, prohlášení o pravosti podpisu na listině nesepsané advokátem ze dne [datum], dopis právního zástupce žalované ze dne [datum]) 9. Z právního hlediska soud na věc nahlížel následovně: 10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a předchůdce žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Soud na tomto místě konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel úvěru nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit. 14. Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C [číslo], ze dne [datum], rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 15. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES ze dne [datum] v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo] jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 /ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 16. Z výše uvedeného se podává, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat dodržení předsmluvní povinnosti věřitele prověřovat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr vyplývá též z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 ze dne [datum], kde Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat výhradně podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb. Obdobně se Ústavní soud vyjádřil i v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. 17. Z judikatury českých soudů pak dále vyplývá, že za účelem dostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen zkoumat příjmy spotřebitele skrze potvrzení od zaměstnavatele, p