29 C 472/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. [celé jméno osvojitele], [datum narození] (dále též jen„ osvojitel“) podal ke zdejšímu soudu návrh, aby soud rozhodl o tom, že [celé jméno osvojence], [datum narození] (dále též jen„ osvojenec“), se stává právní mocí rozsudku jeho osvojencem. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel manželství s matkou osvojence, [příjmení] [příjmení] (dříve [příjmení]), roz. [anonymizováno], narozenou [datum] (dále též jen„ matka osvojence“), která v době uzavření manželství měla v péči z předchozího manželství svého syna, osvojence. Dále osvojitel uvedl, že spolu s matkou osvojence a osvojencem žili ve společné domácnosti jako jedna rodina, přičemž osvojitel se o osvojence staral společně s matkou osvojence již od brzkého věku osvojence (od 10 let) a mezi osvojitelem a osvojencem se vytvořil citový vztah. V návrhu bylo dále uvedeno, že biologický otec osvojence se o osvojence nezajímal, biologický otec nikdy nepřispíval na výchovu a výživu osvojence, biologická matka osvojence již nežije a že přáním osvojitele je, aby jejich vzájemný vztah fakticky fungující jako vztah mezi otcem a synem byl dořešen i po právní stránce, a to formou osvojení. 2. Osvojenec se k návrhu připojil a vyslovil výslovný souhlas se svým osvojením. 3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt biologického otce osvojence, ustanovil mu soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], opatrovníka [celé jméno opatrovníka], se sídlem [adresa opatrovníka] (dále též jen„ opatrovník“). 4. Podáním ze dne [datum] opatrovník soudu sdělil, že ponechává rozhodnutí v dané věci na úvaze soudu. 5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť osvojenec má ukrajinské státní občanství. Pravomoc k řízení o osvojení má podle čl. 36 odst. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech soud smluvní strany, na jejímž území má osvojované dítě bydliště v době podání návrhu na osvojení. Podle § 61 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále též jen„ ZMPS“) je k osvojení třeba splnit podmínky stanovené právním řádem státu, jehož občanem je osvojenec, i státu, jehož občanem je osvojitel. Podle § 62 odst. 1 ZMPS účinky osvojení se řídí právním řádem státu, jehož jsou občany všichni účastníci v době osvojení, jinak právním řádem státu, v němž mají v době osvojení všichni účastníci obvyklý pobyt, jinak právním řádem státu, jehož občanem je osvojenec. Soud tak dospěl k závěru, že má pravomoc danou věc projednat a rozhodnout. Na projednávaný vztah se pak aplikuje české i ukrajinské právo. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Osvojenec je synem [příjmení] [příjmení] (dříve [příjmení]), rozené [příjmení], narozené [datum], a [jméno] [příjmení] [jméno], neznámého data narození (zjištěno z duplikátu rodného listu ze dne [datum]). Osvojitel a matka osvojence uzavřeli manželství dne [datum] (zjištěno z oddacího listu ze dne [datum]). Matka osvojence zemřela dne [datum] (zjištěno z úmrtního listu ze dne [datum]). Osvojenec a [jméno] [příjmení] [jméno], [datum narození] uzavřeli manželství dne [datum] (zjištěno z oddacího listu ze dne [datum]). 7. Z výslechu osvojitele soud zjistil, že osvojitel žil s matkou osvojence a s osvojencem ve společné domácnosti, přičemž se podílel na výchově a výživě osvojence, a to od útlého věku osvojence (od 10 let). Vztah mezi osvojitelem a osvojencem je roven vztahu otce se synem. Osvojitel nemá žádné vlastní potomky. 8. Z výslechu osvojence soud zjistil, že osvojitel o osvojence pečoval od jeho 10 let. Tento vztah kontinuálně trvá, osvojenec je s osvojitelem v pravidelném kontaktu a mají vztahy rodinného charakteru. S biologickým otcem není osvojenec v kontaktu, neboť o něj biologický otec nejevil zájem. Biologický otec na výchovu a výživu osvojence nikdy nepřispíval. 9. Z výslechu manželky osvojence soud zjistil, že ta souhlasí s osvojením osvojence osvojitelem. 10. Po právní stránce posoudil věc soud následovně. Podle čl. 208 odst. 2 ukrajinského zákona o rodině č. 2947-III ze dne 10. 1. 2002 může ve výjimečných případech soud rozhodnout o osvojení (adopci) plnoleté osoby, která nemá matku, otce nebo byla zbavena jejich péče. V tomto případě soud zohlední rodinný stav osvojitele, zejména to, že nemá své vlastní děti, a další významné okolnosti. 11. Podle § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Podle § 796 odst. 2 o. z. o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen. Podle § 797 o. z. na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte. 12. Podle § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle § 848 odst. 1 o. z. není-li to na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele nebo potomků osvojovaného, lze osvojit zletilého výjimečně také z důvodů hodných zvláštního zřetele, pokud to je přínosné pro osvojitele a osvojence navzájem, nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich. Podle § 849 odst. 1 o. z. osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv. Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům. Podle § 849 odst. 2 o. z. osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní rodině. 13. Podle § 850 odst. 2 o. z. trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že není plně svéprávný, nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, soud zvlášť posoudí, zda osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela, popřípadě dalších členů rodiny. Podle § 851 odst. 1 o. z. osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení. Podle § 852 o. z. osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas. Podle § 853 odst. 1 o. z. vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací povinnost, popřípadě nejsou-li tyto osoby schopny své vyživovací povinnosti dostát. Osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům nebo potomkům jen tehdy a jen v té míře, není-li osvojitel s to své vyživovací povinnosti dostát. Podle § 853 odst. 2 o. z. osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců, nevstupuje však v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám. Podle § 853 odst. 3 o. z. má-li osvojení právní následky i pro potomky osvojence, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně. 14. V daném řízení tak bylo zcela prokázáno (a mezi účastníky ani nebylo sporným), že osvojitel žil s matkou osvojence ve společné domácnosti od velmi raného věku osvojence – od 10 let, přičemž o osvojence pečoval a podílel se na jeho výchově a výživě. Mezi osvojitelem a osvojencem vznikl vztah rovný vztahu mezi otcem a synem. Dále bylo v řízení prokázáno, že oba účastníci mají o osvojení zájem, jsou v pravidelném kontaktu, stýkají se, cítí se být skutečnými příbuznými a chtějí tento faktický stav uvést do souladu se stavem právním. Se svým biologickým otcem není osvojenec v kontaktu, přičemž biologický otec o osvojence nikdy neprojevoval opravdový zájem. Manželka osvojence vyslovila s osvojením osvojence osvojitelem souhlas. 15. Soud v souzené věci shledal, že pro osvojení jsou dány zákonné podmínky jak dle českého, tak i dle ukrajinského právního řádu. Shledal tu důvody hodné zvláštního zřetele (§ 848 o. z.), neboť osvojení je přínosné pro osvojitele i osvojence, neboť mezi osvojitelem a osvojencem je vztah obdobný rodiče a dítěte, osvojitel nemá vlastní potomky (čl. 208 odst. 2 ukrajinského zákona o rodině), a osvojenec tedy může být pokračovatelem jeho rodu a dědit po osvojiteli. 16. Soud v osvojení nespatřuje žádný důvod, pro který by osvojení mělo být činěno v rozporu s dobrými mravy, neboť účastníci splnili všechny zákonné podmínky pro osvojení. Taktéž by osvojení nemohlo bránit ani případné negativní stanovisko biologického otce osvojence, který se o něj po dobu více než 34 let nijak nestaral a nehradil na něj výživné. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 17. O nákladech řízení soud rozhodl analogicky podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neboť se jedná o statusovou věc, ve které nemají účastníci právo na náhradu nákladů řízení.