18 C 120/2024-28 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se, svým návrhem, doručeným ke zdejšímu soudu, dnem , datum, , domáhala, vůči žalovanému, zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr, který však žalovaný řádně nesplácel, a dokonce se dostal i do nepovoleného debetu.2. Žalovaný se však k žalobě nikterak nevyjádřil a zůstal zcela nečinným.3. Podepsaný soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne , datum, , a k němuž se nedostavila ani žalobkyně, jakož ani žalovaný, přičemž žalobkyně se, ze své neúčasti na zmíněném jednání, omluvila, přičemž souhlasila však s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, zatímco žalovaný se tedy nejenže nedostavil, nýbrž se ani neomluvil a též ani nepožádal o odročení takto nařízeného ústního jednání, ačkoliv byl řádně a včas k němu obeslán.4. Soud tedy předmětnou věc projednal dle ust. § 101, odst. 3, o. s. ř., a tedy v nepřítomnosti účastníků, když soud tedy provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil, že, mezi žalobkyní a žalovaným, skutečně došlo ke sjednání spotřebitelského úvěru, přičemž žalovanému tak byl poskytnut úvěrový rámec v rozsahu 226 000 Kč.5. Na základě listin, založených do spisu, ze strany žalobkyně, tedy podepsaný soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným, dne , datum, , Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , v souladu s Obchodními podmínkami , jméno FO, a.s., na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, , takže žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dnem , datum, uzavřel žalovaný se žalobkyní Dodatek č. , hodnota, , k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 226 000 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru - č. , Anonymizováno, ), tento úvěr byl žalovanému, ze strany žalobkyně, schválen a dnem , datum, mu byl vyplacen na běžný účet v plné výši (zjištěno z výpis z účtu žalovaného).6. Dále soud doplnil dokazování i dalšími listinami, což byly Podmínky pro používání úvěru , jméno FO, a.s., dále se jednalo o Mimořádný výpis z účtu žalovaného, dále pak se jednalo o Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dále se též jednalo o Splátkový kalendář předmětného úvěru - č. , Anonymizováno, , dále pak se jednalo o listinu, zachycující Přehled plateb úvěru - č. , Anonymizováno, , a konečně se pak jednalo i o změnové dodatky - k předmětné Rámcové smlouvě (viz Změnový dodatek č. , hodnota, . - k Rámcové smlouvě, dále Změnový dodatek č. , hodnota, . - k Rámcové smlouvě, dále Změnový dodatek č. , hodnota, . - k Rámcové smlouvě, dále Změnový dodatek č. , hodnota, . - k Rámcové smlouvě, dále Změnový dodatek č. , hodnota, . - k Rámcové smlouvě, dále Změnový dodatek č. , hodnota, . - k Rámcové smlouvě, jakož i Změnový dodatek č. , hodnota, . - k Rámcové smlouvě). Na základě těchto listin má soud za prokázané, že žalovaný předmětný úvěr čerpal a že jej částečně i splatil.7. Podle podmínek předmětné úvěrové smlouvy byl totiž žalovaný zavázán měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 3 533 Kč, skládající se ze splátky jistiny a též i úroku 10,9 % p. a., jehož výše byla sjednána Smlouvou o úvěru, a to vždy ke každému 14. dni v měsíci, počínaje dnem , datum, , s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na den , datum, (zjištěno z Úvěrové smlouvy i ze Splátkového kalendáře).8. Splátky od , datum, do , datum, , jak tvrdila i sama žalobkyně, tedy byly splaceny, přičemž v tomto jí soud samozřejmě i uvěřil, ale, na splátku, splatnou dnem , datum, , bylo, ze strany žalovaného, dne , datum, , zaplaceno pouze 1 256,96 Kč, takže, dále, z listinných důkazů, provedených soudem, vyplynulo, že žalovaný předmětný úvěr vlastně od listopadu 2023 přestal splácet, a proto tedy žalobkyně přistoupila k zesplatnění předmětného úvěru, s tím, že ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 126 860,48 Kč (když tato jistina neobsahuje žádné úroky z úvěru, ani úroky z prodlení, též ani pokuty či poplatky, jakož ani jiné položky – zjištěno ze Zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy, dále z Dokladu odeslané pošty, jakož i z Přehledu nákladů, vynaložených bankou na vymáhání dluhu, a rovněž i z Ceníku , jméno FO, a.s.).9. V návaznosti na shora uvedené tedy soud zaměřil své zkoumání na to, zda žalobkyně skutečně, se vší odpovědností, prověřila úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně vehementně tvrdila, že ano, a k čemuž žalobkyně předložila i další listinné důkazy (viz Přehled žádostí o úvěr – aplikační data, dále viz Výpisy z běžného účtu žalovaného - 2x – č. účtu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. účtu , č. účtu, , oba za období od , datum, do , datum, , a dále též i viz Úvěrová zpráva a rovněž i Potvrzení o výši příjmu).10. Je nepochybné, že předmětný úvěr byl žalovanému poskytnut jakožto úvěr spotřebitelský, a to v intencích zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11. Dále je nepochybné, že platební morálka žalovaného, jakožto úvěrového dlužníka, však nebyla příliš dobrá, a proto tedy soud zaměřil svou pozornost na úvěruschopnost žalovaného, který se zjevně ocitnul v prodlení se splácením předmětného úvěru.12. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, tak žalobkyně si, sice, od něj, před poskytnutím dotyčného úvěru, vyžádala určité listiny či údaje, ale ty, dle názoru soudu, nevyhodnotila příliš pečlivě, jelikož, už jen nahlédnutím do oněch výpisů z účtů žalovaného, za období od , datum, do , datum, , soud zjistil, že prakticky veškeré peníze, které žalovanému na dotyčné účty přicházely, žalovaný vždy stačil velmi rychle utratit, takže zůstatky na těchto účtech se pohybovaly pouze v řádu několika stovek korun (921 Kč – 167,31 Kč), a z čehož tak, pro podepsaný soud, vyplynulo, že žalovaný vlastně neměl žádné disponibilní finanční zdroje, natož pak žádné finanční zázemí či přinejmenším nějakou finanční rezervu, za účelem pokrytí nějakých nepředvídaných výdajů, apod., což ovšem žalobkyni, vlastně, nikterak nezarazilo a nebyl to tedy pro ni ani žádný signál k nějaké obezřetnosti, když žalobkyně žalovanému poskytla úvěrový rámec převyšující částku 200 000 Kč, a to i při existenci poněkud alarmujícího zůstatku na jednom z jeho bankovních účtů, a to v rozsahu 167,31 Kč.13. Je přitom všeobecně známo, že je nutno, ze strany poskytovatele úvěru, vždy pečlivě posoudit úvěruschopnost každého spotřebitele, čemuž tak, v tomto konkrétním případě, dle názoru soudu, však nebylo. V tomto ohledu je tak nutno poukázat na Nález Ústavního soudu ČR, ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, z nějž jasně vyplývá to, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“.14. Ve smyslu dalšího Nálezu Ústavního soudu ČR – sp. zn.: I. ÚS 199/11, je nutno vzít v úvahu i to, že stát nemůže poskytovat ochranu věřitelům, v jejich úsilí postihovat exekucemi takové dlužníky, kteří požádali o úvěr, ať už z nevědomosti, či z bezvýchodnosti jejich aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti.15. Nastolení otázky dostatečného či nedostatečného prověření úvěruschopnosti, toho, kterého, žadatele, tedy nastává vždy v momentě, kdy dotyčný úvěrový dlužník přestane plnit své závazky řádně, což je právě tento případ, a proto je nutno zkoumat, zda poskytovatel úvěru postupoval v intencích zákona č. 257/2016 Sb., takže, zda tedy důsledně úvěruschopnost takového žadatele prověřil.16. Z výše popsané důkazní situace ovšem vyplynulo, že žalobkyně přistoupila k prověření úvěruschopnosti žalovaného přece jen poněkud lehkomyslně.17. Dle ust. § 1813, obč. zák. (zák. č. 89/2012 Sb.), nemohou spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran.18. Dle ust. § 86, odst. 1, v souvislosti s ust. § 87, odst. 1, zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86, odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná.19. Z aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne závěr, že, z důvodu porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost, jsou smlouvy neplatné absolutně a soudy k tomu musí přihlížet z úřední povinnosti (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - ze dne 25. 7. 2018, vydaný pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nejvyšší soud ČR také dospěl, v citovaném rozsudku, k závěru, že odborná péče předpokládá i nezbyt