18 C 147/2024-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, svou žalobou, doručenou ke zdejšímu soudu, dnem , datum, , domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené, celkové, částky, a to ve výši 46 499 Kč, spolu s příslušenstvím.2. Žalovaný se však k žalobě vůbec nikterak nevyjádřil a zůstal zcela nečinným.3. Soud, v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů, a to bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili., právnická osoba, tomto odůvodnění se, podle § 157, odst. 4, o. s. ř., uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Podepsaný soud má za nepochybné, že, dnem , datum, , byla, mezi žalobcem a žalovaným, uzavřena Smlouva o podnájmu bytu, a to, konkrétně, bytu č. D4.3, na adrese , adresa, . Následně však byla tato Smlouva ukončena, ke dni , datum, , a to výpovědí bez výpovědní doby, ze dne , datum, , pro zvlášť závažné porušení dané Smlouvy, čehož se dopustil žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil úhradu za podnájem a též pak nehradil ani paušální úhrady za služby, tak, jak byl dle zmíněné Smlouvy povinen, pak tedy došlo, na straně žalovaného, ke vzniku dluhu, přičemž, v této souvislosti, dnem , datum, , byla uzavřena Dohoda o uznání dluhu a o splátkovém kalendáři, v rámci níž žalovaný uznal svůj dluh, a to v celkové výši 46 499 Kč. Současně se žalovaný zavázal uhradit splátky dluhu dle splátkového kalendáře, obsaženého v Uznání dluhu, nicméně, žádná ze splátek, dle splátkového kalendáře, v Uznání dluhu nebyla žalovaným nikdy uhrazena, když žalovaný nečinil opak, čímž, v souladu s obsahem Uznání dluhu, též došlo i ke ztrátě výhody splátek, takže celá dlužná částka, zachycená v Uznání dluhu, se stala splatnou dnem , datum, . Dnem , datum, zaslal žalobce, prostřednictvím svého právního zástupce, žalovanému předžalobní výzvu, k uhrazení dlužné částky, leč marně (zjištěno ze Smlouvy o podnájmu bytu, a to, konkrétně, bytu č. D4.3, na adrese , adresa, , dále zjištěno z výpovědi bez výpovědní doby, ze dne , datum, , pro zvlášť závažné porušení dané podnájemní Smlouvy, dále zjištěno z Evidenčního listu – 2389-D403, dále též zjištěno i z Dohody o uznání dluhu a o splátkovém kalendáři, ze dne , datum, , v rámci níž žalovaný uznal svůj dluh, a to v celkové výši 46 499 Kč, co do výše i důvodu, a též pak zjištěno i ze závazku žalovaného uhradit splátky dluhu, dle splátkového kalendáře, obsaženého v Uznání dluhu, vůči žalobci, a konečně pak zjištěno i z obsahu ujednání o ztrátě výhody splátek, když celá dlužná částka, zachycená v Uznání dluhu, se stala splatnou dnem , datum, , jakož pak zjištěno rovněž i z předžalobní výzvy, doručené žalovanému, ze dne , datum, ).6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaný se žalobcem uzavřel shora zmíněnou podnájemní smlouvu, když žalovaný však neuhradil sjednané platby, spočívající v povinnosti řádně a včas žalobci hradit úhradu za nájemné a též i za služby, spojené s užíváním předmětného bytu, a proto tedy byl takto sjednaný podnájemní vztah ukončen a žalovaný svůj dluh, vůči žalobci, písemně uznal, a to co do důvodu i jeho výše.7. Dle ust. § 2217, o. z., (občanského zákoníku – zák. č. 89/2012 Sb.), se nájemné hradí v ujednané výši. V tomto konkrétním případě bylo ujednání o úhradě za užívání dotyčného bytu, i za služby s tím spojené, písemně mezi oběma účastníky sjednáno.8. Uznání dluhu je jednostranné písemné právní jednání, které dlužník adresuje věřiteli, a kterým uznává určitý dluh, vůči němu. Jde o jednu z forem utvrzení závazku, jejíž funkce spočívá v tom, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Nedochází tím proto k zániku původního závazku a vzniku nového, ale, pouze se tím ulehčuje procesní situace věřitele (zde žalobce), který tak existenci dluhu nemusí prokazovat, nýbrž, naopak, důkazní břemeno zde přechází na dlužníka (čili na žalovaného – viz ust. § 639, ust. § 2053 a ust. § 2054, o. z.).9. Žalovaný, jak již bylo řečeno shora, navíc vůbec nic, ze shora popsaných skutečností, nezpochybnil, takže žalovaný ani nárok žalobce, uplatněný v rámci tohoto řízení, na zaplacení částky ve výši 46 499 Kč, rovněž nikterak nezpochybnil.10. Soud tedy, s ohledem na shora popsané skutečnosti, a to v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., sice, teoreticky, mohl poučit žalovaného, a to v souvislosti s možností případného zpochybnění výše uvedených skutečností, nicméně, protože žalovaný však zůstal zcela nečinným, pak se tedy takové poučení jevilo jakožto zcela bezcenné. Možnost zpochybnit nárok žalobce tak žalovaná strana nikterak nevyužila a v důsledku toho tedy soud dospěl k závěru, že žalovaný neunesl své břemeno tvrzení, jakož ani důkazní, když, dle ustanovení § 118b, odst. 1, věta druhá, o. s. ř., pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, o. s. ř., mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech, významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Dle ustanovení § 118b, odst. 1, o. s. ř., věta třetí, k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést. Občanský soudní řád je, pokud jde o sporná řízení, veden, mj., principem projednacím a principem koncentrace řízení. Podle ustanovení § 120, odst. 1, o. s. ř., jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Zásadně proto platí, že navrhování důkazů je věcí účastníků řízení. Práva účastníků a současně i zájem na projednání věci jsou pokryty poučovací povinností soudu, pro případ, že skutková tvrzení či důkazní návrhy jsou neúplné. Následky, spojené s neunesením důkazního břemene, po řádném poučení soudu, pak nese účastník řízení (viz Nález Ústavního soudu ČR - sp. zn. II. ÚS 397/06).11. V daném případě tedy, jak již bylo naznačeno shora, zůstal žalovaný zcela nečinným a na svou obranu naprosto zjevně rezignoval, takže, vedle dlužné částky, má žalobce i nárok požadovat rovněž zaplacení úroku z prodlení, v zákonné výši, ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých dlužných částek, a tedy z částky 3 000 Kč (první splátka dle splátkového kalendáře), splatné dne , datum, , od , datum, do zaplacení, a též i z částky 43 499 Kč (zbylá část dlužné částky - po ztrátě výhody splátek), od , datum, do zaplacení.12. Žalovaný tedy zjevně své smluvní povinnosti nesplnil, když svůj dluh včas neuhradil, čímž se tak ocitl v prodlení, ve smyslu § 1968, o. z., přičemž opak žalovaný netvrdil a též ani jinak se nebránil, jak již bylo naznačeno shora, takže soud uzavírá, že žalobce proto nepochybně má, dle § 1970, o. z., i právo na zaplacení úroku z prodlení, z jednotlivých dlužných částek, a to v zákonné výši, jež je stanovena v ust. § 2, vládního nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění.13. Žalobce tedy svůj nárok zcela prokázal, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl.14. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v tomto řízení zcela úspěšným, nárok na náhradu nákladů řízení, a to v částce 11 963,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, a to v částce 1 860 Kč, jakož i z nákladů právního zastoupení žalobce advokátem, kterému náleží odměna, dle § 7 a § 8, vyhl. č. 177/1996 Sb. (Advokátního tarifu), za celkem dva úkony právní služby, po částce 2 980 Kč, dle § 7, odst. 5, a dle § 11, odst. 1 písm. a) a d) Advokátního tarifu (1x příprava a převzetí právního zastoupení a 1x podání žalobního návrhu), jakož náleží advokátu žalobce rovněž i odměna za jeden úkon, spočívající v jednoduché výzvě k plnění – ve výši 1 490 Kč, a dále též náleží advokátu žalobce i 3x režijní paušál, po částce 300 Kč, dle § 13, Advokátního tarifu, jenž byl advokátem žalobce účtován k uvedeným třem úkonům právní služby, a celkem tedy ve výši 900 Kč, s tím, že advokát žalobce soudu doložil i to, že je plátcem DPH, a proto tedy soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, promítnul i položku, spočívající v částce, připadající na 21 % DPH, z odměny advokáta a z paušálních náhrad výdajů, a v důsledku čehož tak celkové náklady tohoto řízení činí 11 963,50 Kč.15. O povinnosti procesně neúspěšného žalovaného, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 11 963,50 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o. s. ř.16. Soud stanovil žalovanému, pro splnění jeho povinností, zákonnou, tedy 3 - denní lhůtu (dle § 160, odst. 1, o. s. ř.).