28 C 306/2023-32 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 6. 2023 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 60 543,66 Kč s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného neuhrazeného úroku jednotlivých anuitních splátek úvěru dle harmonogramu splátek do dne jejich splatnosti zkapitalizovaného ke dni splatnosti pohledávky, tj. za období od 23. 10. 2020 do 27. 4. 2022 ve výši 2 093,66 Kč, dále z neuhrazeného úroku se sazbou úroku smlouvy zvýšeného o sazbu zákonného úroku z prodlení, tj. ve výši 18,65 % z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti za období od 28. 4. 2022 do 17. 5. 2023 ve výši 10 337,59 Kč, dále ze smluvního úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 60 543,66 Kč za období od 18. 5. 2023 do zaplacení a taktéž ze zákonného úroku z prodlení z částky 60 543,66 Kč za období od 18. 5. 2023 do zaplacení. 2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 23. 10. 2020 smlouvu o hotovostním úvěru (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě žalobkyně žalované téhož dne poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč a strana žalovaná se zavázala úvěr splatit v 84 měsíčních splátkách v částce 1 053,07 Kč se sjednaným úrokem v sazbě 6,9 % ročně. Jelikož žalovaná porušila své smluvní povinnosti a dostala se do prodlení se splácením splátek úvěru za měsíce únor, březen a duben 2022, využila žalobkyně svého práva a přistoupila dne 27. 4. 2022 k zesplatnění úvěru. Žalovaná přitom svůj dluh neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy dne 19. 5. 2023. 3. Na výzvu soudu ze dne 23. 11. 2023, č. j. 28 C 306/2023-20, žalobkyně dne 28. 11. 2023 sdělila, že o úvěr žalovaná požádala prostřednictvím mobilní aplikace. Žalovaná v žádosti uvedla svůj měsíční příjem ve výši 19 500 Kč. Tuto informaci žalobkyně zkontrolovala oproti příchozím transakcím na účet žalované č. [bankovní účet], vedený u žalobkyně. Žalobkyně k tomuto tvrzení předložila výpisy z účtu žalované, z nichž je dle tvrzení žalobkyně patrné, že žalovanou deklarovaná částka odpovídá průměrnému příjmu žalované v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalobkyně zhodnotila příjem žalované jako dostatečný k pokrytí splátek i jejích životních výdajů. Žalovaná pak neuvedla žádných splátek jiným úvěrujícím subjektům, mimo žalobkyni. Žalobkyně dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná neměla v době úvěrové žádosti další úvěry se splátkovým zatížením. Po zohlednění výše uvedených skutečností žalobkyně žalované stanovila její maximální zatížení pro novou splátku na částku 14 625 Kč. Splátka nového úvěru, tedy i celkové splátkové zatížení, činilo 1 053,07 Kč. 4. Žalovaná se k žalobě a jejímu doplnění nevyjádřila a zůstala nečinná. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili: žalobkyně výslovně již v podané žalobě, žalovaná konkludentně, když nesdělila svůj nesouhlas s tímto postupem k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 6. Žalovaná a žalobkyně spolu dne 23. 10. 2020 elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalované uzavřely smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno]. Výše úvěru činila 70 000 Kč. Úvěr byl splatný v 84 měsíčních splátkách ve výši 1 053,07 Kč, se splatností nejpozději do 20. 11. 2027. Roční úroková sazba úvěru činila 6,9 %. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla stanovena na 12,46 %. Strany sporu si mezi sebou sjednaly též pojištění schopnosti úvěr splácet. Celková částka, která měla být žalovanou uhrazena, činila 103 522,83 Kč a sestávala z jistiny, jednorázového poplatku, pojistného a úroků (prokázáno: smlouvou o vedení účtu u [anonymizováno] ze dne 2. 11. 2019, žádostí o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizována dvě slova] – předschválená nabídka, smlouvou o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] ze dne 23. 10. 2020, sazebníkem bankovních poplatků [anonymizováno] platného od 1. 10. 2021, všeobecnými obchodními podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob, podmínkami pro poskytování hotovostních úvěrů [anonymizováno] platnými a účinnými od 18. 9. 2019, doručenkou SMS autorizačního kódu). 7. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bez vyživovacích povinností, s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 500 Kč. V sekci žádosti o poskytnutí úvěru s názvem„ III. ZÁVAZKY“ neuvedla žalovaná ničeho. Informaci o měsíčním příjmu žalované žalobkyně zkontrolovala oproti příchozím transakcím na účet žalované č. [bankovní účet], vedený u žalobkyně. Z výpisu transakční historie z účtu žalované za období od 2. 11. 2019 do 10. 10. 2021 soud zjistil, že dne 15. 1. 2020 na účet žalované došla příchozí platba ve výši 18 947 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno]. Od téže společnosti pak žalovaná obdržela dne 14. 2. 2020 platbu ve výši 18 510 Kč, dne 16. 3. ve výši 17 396 Kč, dne 15. 4. 2020 ve výši 19 164 Kč, dne 15. 5. 2020 ve výši 20 338 Kč, dne 15. 6. 2020 ve výši 18 552 Kč, dne 15. 7. 2020 ve výši 19 931 Kč, dne 17. 8. 2020 ve výši 20 082 Kč, dne 15. 9. 2020 ve výši 19 789 Kč a dne 15. 10. 2020 ve výši 19 405 Kč. Žalobkyně zhodnotila příjem žalované jako dostatečný k pokrytí splátek i jejích životních výdajů. Žalovaná pak ke své osobě neuvedla žádných splátek, výdajů či závazků. Žalobkyně proto stanovila životní výdaje žalované odhadem, a to dle svého (blíže nespecifikovaného) interního ekonomického modelu, pracujícího dle tvrzení žalobkyně se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Výši odhadovaných výdajů žalované pak žalobkyně dle uvedeného mechanismu stanovila na částku 3 860 Kč. Žalobkyně dotazem do registru CCB/CBCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná neměla v době podání úvěrové žádosti žádné další úvěry se splátkovým zatížením. Po zohlednění výše uvedených skutečností žalobkyně žalované stanovila její maximální zatížení pro novou splátku na částku ve výši 14 625 Kč. Splátka nového úvěru, tedy i celkové splátkové zatížení žalované, činilo částku 1 053,07 Kč (prokázáno: printscreeny z interního systému pro ověření úvěruschopnosti žalované, transakční historií účtu za období od 2. 11. 2019 do 10. 10. 2021, transakční historií účtu za období od 11. 10. 2021 do 6. 4. 2023). 8. Z předloženého výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] mj. taktéž vyplývá, že jen za září 2020 měla žalovaná výdaje ve výši 19 723,73 Kč. 9. Žalovaná nehradila splátky úvěru poskytnutého žalobkyní řádně. Z přehledu splátek, které žalobkyně soudu předložila, vyplývá, že žalovaná za měsíc srpen 2021, a dále za měsíce únor, březen a duben 2022, neuhradila na splátky úvěru ničeho. Žalobkyně poslední výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne 27. 4. 2022 vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do sedmi dnů od doručení výzvy. Žalobkyně žalovanou upozornila, že nedojde-li k uhrazení předmětného dluhu v uvedené lhůtě, je tato výzva zároveň odstoupením od smlouvy ze dne 23. 10. 2023. Z důvodu, že žalovaná dluh neuhradila, došlo s účinností ke dni 27. 4. 2022 k zesplatnění úvěru. Žalovaná dále hradila splátky úvěru nepravidelně, naposledy na dluh hradila dne 20. 7. 2022. Žalovaná na úvěr ke dni 20. 7. 2022 uhradila celkem 18 949,75 Kč, dále již neuhradila ničeho. Žalobkyně žalované zaslala prostřednictvím svého právního zástupce dne 19. 5. 2023 předžalobní výzvu. Žalovaná však i přes tuto výzvu další platbu ve prospěch žalobkyně neprovedla (prokázáno: výpočtem jistiny ve formátu.xls, výpisem z úvěrového účtu – historií úvěru [anonymizováno] od 23. 10. 2020 do 4. 8. 2022, poslední výzvou k uhrazení dlužné částky/odstoupením od smlouvy ze dne 27. 4. 2022 včetně dodejky, předžalobní výzvou ze dne 19. 5. 2023 včetně podacího archu z téhož dne). 10. Z právního hlediska soud na věc nahlížel následovně: 11. Ve věci je přítomen cizí prvek, neboť žalobkyně je právnickou osobou založenou dle práva Polské republiky. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem žalobkyně, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, stanovil soud svoji příslušnost dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle něhož platí, že (cit.)„ Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná má pobyt na území České republiky. 12. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 6 odst. 1 písm. b/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ Aniž jsou do