16 C 28/2025-29 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované k zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované v celkové výši , částka, na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené prostřednictvím webové stránky žalobkyně www., podezřelý výraz, .cz dne , datum, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že ověřila výpisy z bankovního účtu a lustrovala osobu žalované ve veřejně dostupných databázích. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, . Mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu v kapitalizované výši , částka, . Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani k předžalobní výzvě žalobkyně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli bylo doručení žaloby spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se vykázáno vyvěšením na úřední desce soudu. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z dokazování provedeného těmito listinnými důkazy: smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , výpisy z účtu u , právnická osoba, a.s. od května do října 2023, výpisy z účtu u , právnická osoba, . kopie občanského průkazu a rodného listu žalované, potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, a ze dne , datum, , předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci.4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky s limitem do výše , částka, a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně se splatností úroku vždy do 13. dne v měsíci, RPSN činilo 5521,72 %, s tím, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a jistinu může žalovaná splatit kdykoli v průběhu trvání smlouvy, případně do 1 měsíce ode dne, kdy byla o vrácení úvěru požádána. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované prostřednictvím tvrzení žalované, výpisů z účtu žalované u , právnická osoba, a.s. za období 05/2023, 06/2023, 07/2023, 08/2023, 09/2023 a 10/2023, a výpisů z účtu žalované u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. za leden a únor 2023. Žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, , obojí bezhotovostním převodem na ověřený účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, žalobkyně proto v souladu s ujednáními smlouvy již ke dni , datum, zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky úvěru , částka, a sjednaného úroku kapitalizovaného za 1 měsíc trvání smlouvy na částku , částka, . Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky byla sjednána v čl. 4.2. písm. c) smlouvy smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobkyně vypočetla za období ode dne následujícího po zesplatnění úvěru (tj. od , datum, ) do dne odeslání předžalobní výzvy , datum, v částce , částka, . Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne , datum, .5. Žaloba je důvodná z části.6. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a distančním způsobem dle § 1820 a násl. o. z., uzavřena smlouva o úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. o. z. Žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele, smlouva podléhá též režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.11. Podle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Shora citovaná zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Soud vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury, a to z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Ústavní soud v souvislosti s tímto principem navázal ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, a shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), podle nichž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření těchto tvrzení tak, aby byly spolehlivě dostatečné a podložené doklady. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016