28 C 217/2025-24 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku , částka, jako účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr určený ke konsolidaci stávajících úvěrů či půjček. Úvěr měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami ve výši , částka, vždy k 20. dni v měsíci, počínaje , datum, , s úrokovou sazbou 6,9 % ročně a kapitalizací úroků do jistiny. Na žádost žalovaného byly postupně uzavřeny tři dodatky ke smlouvě, kterými byla odložena splatnost splátek v období 4–5/2023, 8–9/2023 a 4–5/2024, přičemž po každém odkladu došlo k navýšení výše splátky – nejprve na , částka, , poté na , částka, a nakonec na , částka, . Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že neplatil sjednané splátky řádně a včas, a to i přes opakované písemné a telefonické upomínky žalobkyně. Vzhledem k prodlení s úhradou více než dvou splátek, případně jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, žalobkyně po marných výzvách úvěr dne , datum, zesplatnila. Ani poté žalovaný své závazky neuhradil, pročež mu byla dne , datum, zaslána předžalobní upomínka dle § 142a o. s. ř., v jejímž důsledku však žalovaný také dluh nesplnil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný.3. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , aby doplnila tvrzení a označila důkazy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, v podání ze dne , datum, uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného několika způsoby: prostřednictvím interního napojení na insolvenční rejstřík žalobkyně zjistila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli v době žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Dále žalobkyně na základě informací z CBCB prověřila splátkovou morálku žalovaného a z interní evidence ověřila, že žalovaný neměl negativní záznamy, jako podvodné jednání, exekuce či porušení AML pravidel. Na základě údajů uvedených žalovaným (který uvedl příjmy ve výši , částka, měsíčně, dále výdaje , částka, a nájemné , částka, měsíčně), a interních statistických dat banka stanovila životní náklady na , částka, a při výpočtu disponibilního příjmu aplikovala maximální hranici poměru splátkového zatížení k příjmu. Žalovaný v žádosti uvedl, že nemá žádné splátky, avšak banka zjištěním přes CCB a vlastní systémy prokázala, že měl několik aktivních úvěrů: kontokorentní úvěr s limitem , částka, (orientační splátka , částka, ), revolvingový úvěr s limitem , částka, (splátka cca , částka, ) a tři osobní úvěry, z nichž dva byly konsolidovány (splátky , částka, , , částka, a , částka, ). Po konsolidaci činila splátka nového úvěru , částka, , přičemž celkové nové splátkové zatížení dosáhlo , částka, . Příjem žalovaného byl dostatečný, po odečtení splátek mu zůstávalo , částka, na životní náklady. Žalobkyně zdůrazňuje, že postupovala v souladu s evropskou směrnicí 2008/48/ES a pokyny EBA, které umožňují přiměřené metody posouzení schopnosti dlužníka plnit závazky, a odmítá paušalizaci závěrů vyplývajících z judikatury, která bývá v otázce zkoumání výdajů často dezinterpretována.4. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili: žalobkyně výslovně již v podané žalobě a žalovaný konkludentně, když nesdělil svůj nesouhlas s tímto postupem k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř.5. Soud z listin předložených žalobkyní ve věci zjistil následující skutkový stav:6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Smluvní strany se dohodly na úrokové sazbě ve výši 6,90 % ročně a RPSN ve výši 7,23 %. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do , datum, , a to v měsíčních splátkách ve výši , částka, (smlouva o úvěru ze dne , datum, ).7. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně dle jejího tvrzení prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Vycházela přitom jednak z údajů uvedených žalovaným, kdy žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí , částka, , měsíční výdaje žalovaný uvedl ve výši , částka, a nájem ve výši , částka, . Dále žalobkyně vycházela ze svého interního modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Tímto způsobem žalobkyně stanovila životní náklady žalovaného na částku , částka, . Dále banka stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k příjmu žalovaného, kdy skrze CCB a interní systémy zjistila, že žalovaný měl několik aktivních úvěrů: kontokorentní s limitem , částka, (orientační splátka , částka, ), revolvingový s limitem , částka, (splátka cca , částka, ) a tři osobní úvěry, z nichž dva byly konsolidovány (splátky , částka, , , částka, a , částka, ). Po konsolidaci činila splátka nového úvěru , částka, a celkové nové splátkové zatížení dosáhlo , částka, . Takové zatížení posoudila žalobkyně vzhledem k příjmům žalovaného ve výši , částka, měsíčně jako přípustné. Žalovaný tak byl žalobkyní vyhodnocen jako úvěruschopný (k těmto svým tvrzením žalobkyně neoznačila a nepředložila žádné důkazy, kromě potvrzení ze dne , datum, o příjmu žalovaného ve výši , částka, měsíčně, a kromě přehledu splátek zaplacených žalovaným na základě předmětné úvěrové smlouvy).8. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, o čemž žalobkyně vyrozuměla žalovaného dne , datum, a upozornila jej, že pokud dlužnou částku neuhradí do , datum, , bude úvěr zesplatněn. Jelikož žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil, žalovaná úvěr ke dni , datum, zesplatnila, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne , datum, (poslední výzva k úhradě, dopis k zesplatnění úvěru).9. Žalovaný uhradil žalobkyni na základě předmětné úvěrové smlouvy ze dne , datum, částku v celkové výši , částka, . (tabulka uhrazených splátek).10. Dne , datum, žalobkyně zaslala žalovanému dopis označený jako výzva k plnění, v němž žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši , částka, , a to ve lhůtě do , datum, (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, vč. kopie obálky).11. Z právního hlediska soud na věc nahlížel následovně:12. Žalovaný je občanem Ukrajiny s posledním bydlištěm na území České republiky – trvalým pobytem v obvodu zdejšího soudu. V daném případě jde tedy o věc s tzv. cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Dle čl. 48 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních pravidla pravomoci a rozhodného práva (dále jen „Smlouva“) stanoví, že smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem státu, na němž se účastníci shodli. Dle čl. 48 odst. 2 Smlouvy jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku. Dle čl. 48 odst. 5 Smlouvy pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na bydliště žalovaného je dána mezinárodní příslušnost českého soudu, a to dle čl. 48 odst. 5 Smlouvy. Rozhodným právem je v tomto řízení právo české, a to ve smyslu čl. 48 odst. 2 Smlouvy, neboť Smlouva o úvěru mezi účastníky řízení byla uzavřena na území České republiky.13. Žaloba je důvodná pouze z části.14. Mezi účastníky řízení byla (dle jejího obsahu) uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla banka žalovanému finanční prostředky. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách až do jeho úplného splacení spolu s příslušenstvím.15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Dle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu