28 C 262/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , reg.č.: , tel. číslo, , prostřednictvím své pobočky , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jako „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „banka“)) s žalovaným uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši , částka, jako nezajištěný spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit. Celková výše měsíčních splátek byla ujednána tak, že splátka bude ve výši minimálně 5 % z dlužné částky (zaokrouhlené nahoru) evidované na úvěrovém účtu k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však , částka, . Splatnost splátek byla sjednána k 17. dni každého měsíce. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru právní předchůdkyni žalobkyně sdělil údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti a k posouzení žádosti o úvěr a dále prohlásil, že souhlasí s tím, aby před schválením a uzavřením smlouvy byla jeho solventnost prověřena v registru dlužníků SOLUS. S účinností ke dni , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení portfolia smluv o úvěrech, čímž přešla pohledávka zažalovaným na žalobkyni. Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že se dostal do prodlení s plněním splátek opakovaně, naposledy s více než dvěma splátkami splatnými do dne zesplatnění úvěru. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky po splatnosti, avšak žalovaný ani přes tyto výzvy svůj dluh zcela nesplnil. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné splátky neuhradil, žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného s účinností k , datum, k úhradě dlužné částky ve výši , částka, . Jelikož žalovaný na zesplatňovací dopis žalobkyně adekvátně nereagoval a celý svůj dluh nesplnil, žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala dne , datum, doporučenou poštou předžalobní výzvu k úhradě celé dlužné částky včetně příslušenství ve výši , částka, . Ani poté žalovaný neuhradil žalobkyni na žalobou uplatněný dluh ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný.3. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , aby doplnila tvrzení a označila důkazy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, v podání ze dne , datum, uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů uvedených v žádosti, kde žalovaný deklaroval příjem , částka, , výdaje , částka, a nulové splátky. Banka tyto údaje ověřila a doplnila pomocí interních zdrojů a externích registrů – prověřila insolvenční rejstřík, rejstřík SOLUS, rejstřík CBCB a vlastní interní evidenci, aby vyloučila negativní informace o žalovaném, jako jsou podvody, exekuce či porušení AML pravidel. Výsledky všech lustrací byly negativní. Na základě kombinace údajů zjištěných od žalovaného, statistických dat a normativních nákladů banka stanovila životní náklady žalovaného na , částka, . Nové měsíční splátkové zatížení žalovaného činilo , částka, , a po jeho odečtení z příjmu zůstalo žalovanému , částka, na pokrytí jeho životních potřeb, což bylo bankou vyhodnoceno jako dostatečné pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně zdůraznila, že postupovala s odbornou péčí v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a odkázala na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu i na směrnici 2008/48/ES a pokyny EBA, které neukládají povinnost systematicky ověřovat pravdivost údajů spotřebitele, ale umožňují využití vhodných metod včetně ekonomických modelů. Podle žalobkyně je paušalizace závěrů z judikatury nepřípustná, protože postup při posouzení úvěruschopnosti se liší případ od případu. Uvedla, že její postup odpovídá ustálené rozhodovací praxi, která připouští nahrazení tvrzených výdajů ekonomickým modelem, pokud nejsou vyšší než modelové hodnoty, a že z provedeného šetření nevyplynul žádný důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet.4. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili: žalobkyně výslovně již v podané žalobě a žalovaný konkludentně, když nesdělil svůj nesouhlas s tímto postupem k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř.5. Soud z listin předložených žalobkyní ve věci zjistil následující skutkový stav:6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu č. , hodnota, o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Smluvní strany se dohodly na úrokové sazbě ve výši 26,28 % ročně a RPSN ve výši 29,69 %. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve splátkách, jejichž výše závisela na výši vyčerpaných peněžních prostředků z úvěrového rámce a výši úhrad (smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ).7. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně dle svého tvrzení prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Vycházela přitom jednak z údajů uvedených žalovaným, kdy žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí , částka, . Měsíční výdaje žalovaný uvedl ve výši , částka, . Dále banka vycházela z interních zdrojů a externích registrů – prověřila insolvenční rejstřík, rejstřík SOLUS, rejstřík CBCB a vlastní interní evidenci, aby vyloučila negativní informace o žalovaném, jako jsou podvody, exekuce či porušení AML pravidel. Tímto způsobem právní předchůdkyně žalobkyně stanovila životní náklady žalovaného na , částka, . Dále banka stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k příjmu. Nové splátkové zatížení činilo , částka, a takové zatížení posoudila žalobkyně vzhledem k příjmům žalovaného ve výši , částka, měsíčně jako přípustné. Žalovaný tak byl žalobkyní vyhodnocen jako úvěruschopný (nedatovaný a žalovaným nepodepsaný protokol o ověření úvěruschopnosti klienta).8. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni smlouvou o postoupení portfolia smluv o úvěrech s účinností od , datum, . Tato skutečnost byla žalovanému oznámena písemně dopisem ze dne , datum, (notářský zápis ze dne , datum, , dopis ze dne , datum, ).9. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, o čemž banka vyrozuměla žalovaného dne , datum, a upozornila jej, že pokud dlužnou částku neuhradí do , datum, , bude úvěr zesplatněn. Jelikož žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil, žalovaná úvěr ke dni , datum, zesplatnila, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne , datum, (poslední výzva k úhradě, dopis k zesplatnění úvěru).10. Žalovaný uhradil z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, částku v celkové výši , částka, [výpis transakcí (příloha transakce), historie úvěru (příloha ZUV235)].11. Dne , datum, žalobkyně zaslala žalovanému dopis označený jako Oznámení o právním zastoupení – výzva k úhradě dluhu, v němž žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši , částka, s příslušenstvím, a to ve lhůtě 5 dní od doručení výzvy. Žalobkyně žalovaného v dopise rovněž upozornila na možnost vymáhání dluhu soudní cestou (předžalobní výzva vč. podacího archu ze dne , datum, ).12. Z právního hlediska soud na věc nahlížel následovně:13. Žalovaný je občanem , adresa, s bydlištěm na území Česka. V daném případě jde tedy o věc s tzv. cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení. Žalovaný měl bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis. Dána je proto mezinárodní příslušnost českého soudu. Rozhodným právem je v tomto řízení právo české, a to ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).14. Žaloba je důvodná pouze z části.15. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla (dle jejího obsahu) uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla banka žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách až do jeho úplného splacení spolu s příslušenstvím.16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací