40 C 283/2025-29 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 191 761 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 11. 3. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaný obdržel úvěr ve výši 130 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 8 889 Kč, avšak své povinnosti neplnil a dostal se do prodlení. V důsledku prodlení došlo dne 16. 1. 2025 k zesplatnění celého úvěru, čímž vznikl žalobkyni nárok na úhradu dlužné jistiny, úroků, smluvních pokut a nákladů spojených s prodlením. Žalovaný na výzvy nereagoval a ničeho neuhradil.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K nařízenému jednání dne , datum, se dostavila zástupkyně žalobkyně, žalovaný se neodstavil bez omluvy, ačkoli mu předvolání k jednání bylo řádně doručeno, soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného, dle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Zástupkyně žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, zdejší soud nedospěl k závěru, že by bylo na místě tento vydat.5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:6. Žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným Smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 130 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 48měsíčních splátkách po 8 889 Kč měsíčně. Úroková sazba byla sjednána na 78,07 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěr zaplatit činila 426 672 Kč. Pro případ prodlení byla žalobkyně dle Sazebníku oprávněna účtovat žalované smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které by se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů a rovněž byla sjednána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku (viz smlouva o úvěru ze dne , datum, ; předsmluvní formulář, dodatek k návrhu smlouvy, prohlášení klienta, přihláška do pojištění). Žalovaný do zesplatnění úvěru uhradil 7 splátek ve výši 62 223 Kč (splátkový kalendář, karta klienta). Ke dni , datum, byl úvěr zesplatněn (oznámení o zesplatnění).7. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 130 000 Kč (viz doklad o čerpání úvěru). Žalobkyně adresovala žalovanému upomínky k zaplacení dlužné částky (viz výzva k zaplacení ze dne , datum, a13. 12. 2025) a zaslala žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka z , datum, s poštovním podacím archem odeslané pošty).8. Žalovaný předložil žalobkyni doklady o pravděpodobném příjmu datum zaúčtování , datum, ve výšo 64 639 Kč a 75 026 Kč s datem zaúčtování , datum, (potvrzení o platbě). Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS a NRKI.9. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:10. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 130 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, přičemž uhradila celkově částku 62 223 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti provedla žalobkyně lustraci v registrech NRKI a SOLUS a vycházela z předložených dvou potvrzení o úhradě za měsíc listopad a prosinec 2023.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně, která žalovanému é úvěr poskytla, dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto svou povinnost splnila, když vycházela pouze z předložených dvou měsíčních příjmů žalovaného, výdajová stránka nikterak zjišťována nebyla. Žalobkyně měla ověřit skutečnou výši měsíčních výdajů a příjmů žalovaného, což neučinila vůbec a neprověřila jaké další dluhy, žalovaný případně měla/má. Pokud bylo vycházeno jen z údajů, které žalovaný uvedl, je to v příkrém rozporu s požadavky výše uvedeného rozhodnutí Soudního dvora EU i se smyslem zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.14. Soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou od samého počátku, jako celek.15. Dle § 588 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Dle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana bez platného závazku, má právo na vrácení svého plnění. Bylo-li plněno z obou stran, každí ze stran může požadovat na vydání svého plnění druhou stranou.18. Soud má za prokázané, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 130 000 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud tak z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž již dále nezkoumal mravnost sjednané úrokové míry. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a je proto v souladu s § 2991 o. z. a § 2993 o.z. povinna žalobkyni vydat částku 67 777 Kč (když žalobkyni na poskytnuté finanční prostředky celkově zaplatil 62 223 Kč) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od lhůty dle předžalobní výzvy, když v případě neplatné smlouvy na tuto nelze vázat běh úroku z prodlení (výrok I.), a to v souladu s § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.19. Soud s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku a výrokem II. žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když procesně úspěšnějšímu žalovanému v řízení žádné náklady v důsledku jeho procesní neaktivity nevznikly.21. O lhůtách k plnění rozhodoval soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.